Je všední ospalé ráno. Anebo...? Ačkoliv je teprve osm hodin, den je již v plném proudu. Slunce se už dávno ujalo vlády nad oblohou a ulice se hemží lidmi, spěchajícími za svými každodenními povinnostmi. Na souřadnicích 50°06'13.0"N 14°27'25.3"E, před budovou Nejvyššího kontrolního úřadu v Praze, se postupně scházejí účastníci předposlední fáze dlouho připravované akce – reklama na dronu: natáčení reklamního spotu pro Skansku.

 

Dnešní úkol týmu DRONPRO je jasný. Instalovat na podvozek oktokoptéry DJI Spreading Wings S1000+ reklamní banner, jenž má svět informovat o unikátním projektu společnosti Skanska – novostavbách Port Karolína. Za letu je třeba dron s reklamním poutačem natočit, nafotit a na pozadí zachytit „ruch velkoměsta“ včetně vybraných objektů. Cílem je oslovit především korporátní jedince.

Stanoviště č.1 (meeting point)
Jako první přichází „na plac“ režisér/fotograf Martin. Z jeho tváře čiší odhodlání. Je plný očekávání a připravený si celou akci užít. Postupně se připojují i další aktéři – kameraman Dan, pilot Honza a asistenti režie/technická podpora Alex s Nikčou.

Po úvodních zdvořilostech se rozjíždí diskuze. Účastníci rekapitulují parametry vymezené Úřadem civilního letectví, probírají aktuální světelné podmínky, sílu a rychlost větru, a na základě těchto skutečností rozhodují o rozsahu prvního chystaného záběru. Je třeba dodržet bezpečnou vzdálenost od lidí i budov. A létat v takové výšce, aby dron v případě nenadálé nouzové situace neopustil dopadovou oblast, definovanou přesnými zeměpisnými souřadnicemi.

Teprve když je vše rozhodnuto, rozbalí pilot heliport. A „tasí“ největší dron ze své mnohočetné stáje – profesionální oktokoptéru DJI S1000+. „Říká mu Drobek“, hlásí s úsměvem kameraman. Jo…tenhle „drobek“ měří něco přes 110 x 50 cm a v základní sestavě váží cca 4.2 kilogramy. Spreading Wings S1000+ je fantasticky komplikovaná platforma. Kolemjdoucí ji zvědavými pohledy zkoumají, často se zastavují a vyčkávají vzlet. Ale to ještě chvilku potrvá… Je třeba kalibrovat kompas a doladit poslední náležitosti předletové přípravy.

Po bezpečném připevnění banneru na podvozek dronu a dalších procedurách se věci konečně dávají do pohybu. Rozjíždí se perfektně koordinovaná akce. Kameraman s režisérem ladí rozsah záběrů, dokonale soustředěný pilot se chápe vysílače a po pokynu k vzletu s oktokoptérou startuje. Pravidla jsou striktně daná. Nelétat výše než 5 metrů. Pro pořízení žádaných snímků je to ale naprosto dostačující a tým spokojeně přistupuje k další fázi natáčení.

Stanoviště č.2 (za plného provozu)
Pěšky se přemisťujeme do další lokace, asi 200 metrů od prvního stanoviště, na kruhový objezd u Dělnické. Tady už jsou přípravy složitější. Kolem travnatého placu uprostřed „kruháče“ neustále sviští automobily, apel na bezpečný průběh akce nedovoluje jediné pochybení – dlouze se diskutuje a zkouší. I zde se však dílo zadaří, štáb v mžiku naskládá techniku do vozů a po vytyčené trajektorii se přesouvá dál, na třetí stanoviště.

Stanoviště č.3 (když se žije prací…)
Ocitáme se na Proseku, v pražské „urbanistické oáze“ s vlastní duší a mnohasetletou historií. Po důkladnějším průzkumu místa vyhrazeného pro let však tým shledává natáčení kontraproduktivním a operativně se rozhoduje pro Rohanské nábřeží.

Podél Vltavy je rušno, cyklisté proplouvají mezi chodci, DRONPRO tým proplouvá mezi cyklisty :). Na ÚCL (Úřad civilního letectví) odsouhlaseném místě „rozbíjíme tábor“. Ačkoliv je Honza jindy málomluvný, nyní se dává aktivně do řeči. Svou oktokoptéru důvěrně zná, popisuje její jednotlivé funkce, na dotaz, zda je takto těžkou váhu obtížné „ukočírovat“ doznává, že při silnějším větru ano. V reálu však nezaznamenám jediné zaváhání.

Průběh natáčení je na tomto stanovišti dynamičtější než na předchozích místech. Po projednání rozsahu záběrů se jednotliví účastníci bez delších průtahů chápou svých rolí. Prioritou číslo jedna je zajistit bezpečí všech přihlížejících a pozastavit kolemjdoucí při vzletu a přistávání dronu – lidé reagují až překvapivě vlídně a s nezastíraným zájmem akci sledují. S1000+ si s lehkostí razí cestu vzduchem, z týmu sálá nadšení a upřímná nepředstíraná radost. Každý ví, co má dělat, kdy a kde má být. Kameraman s režisérem se v závěru ještě odpojí a přejdou na most, z něhož létající dron natočí. Telefonicky informují asistenta režie o potřebách záběru, ten poté gesty instruuje pilota. Start, pootočit. Dolů. Perfektní synchronizace.

Stanoviště č.4 (návrat do reality)
Poslední lokalitou jsou Nové Butovice. Zde je třeba dostat do záběru také obchodní centrum. Protože jednotlivé aktéry nyní nedělí mnohametrová vzdálenost, je komunikace značně usnadněna. Stihne se natočit, co je třeba, zrodí se další nápady a zbude prostor i pro vytvoření skupinového snímku všech zúčastněných. Fotoaparát je umístěn na improvizovaný stativ sestávající ze složeného heliportu a kufrů s příslušenstvím.

Mise splněna. Všichni členové týmu přejíždějí do vznikající DRONPRO provozny, kde proberou další postupy a zrekapitulují plány na příští dny. A zakrátko se i jejich cesty rozdělí…tak zítra zase nashle :).

Je to složitější, než se zdá…
Získat povolení k přeletům nad popsanými místy je běh na dlouhou trať. Proces obnáší rozsáhlé administrativní úkony, úřadem vydané rozhodnutí je závazným dokumentem a stanovené limity je třeba striktně dodržovat. Vyjádření v interním protokolu vymezuje kromě hranic dopadových oblastí také letovou rychlost dronu a další. A samozřejmě ukládá povinnost podat ÚCL do příslušného termínu report.

DRONPRO jsou prvními dronaři, kteří od ÚCL získali povolení k realizaci akce tohoto typu na pražské půdě. A takové prvenství přímo zavazuje k nanejvýš zodpovědnému přístupu. Celý harmonogram byl dopředu precizně rozplánován, při volbě lokalit byl kladen důraz na zachování bezpečnosti. Během čtyřměsíčních příprav se ladily také technické záležitosti, jako jsou konstrukční prvky podvozku dronu a dalších dílčích komponent. Výsledky testování bylo třeba ještě ÚCL předvést. Teprve poté získala společnost DRONPRO oficiální povolenku.