Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyKlasické vrtulníky končí: VoloXPro je 18rotorový DRON pro dva s cenou supersportu
Klasické vrtulníky končí: VoloXPro je 18rotorový DRON pro dva s cenou supersportu
2 minuty čtení
Německý Volocopter právě odhodil plachtu z mašiny, která maže hranice
mezi sci-fi filmem a reálným letectvím. Na veletrhu Aero Friedrichshafen se
ukázal VoloXPro. Dvousedadlový elektrický eVTOL, který vypadá jako
přerostlý DRON, ale uvnitř skrývá technologie dopravního letadla. Žádné
sliby na papíře, tohle je hotový kus hardwaru.
Tohle není další render, co potichu zmizí. My v DRONPRO sledujeme vývoj
eVTOLů dlouho a většina konceptů nepřežije prototyp. VoloXPro je ale jiná
liga. Společnost do vývoje napumpovala přes 500 milionů dolarů a nedávno
přibrala dalších 100 milionů od gigantů jako DB Schenker. K tomu spojila
síly s legendárními inženýry z Diamond Aircraft.
Výsledek jejich práce? Karbonové monstrum, které váží pouhých
600 kilogramů a spadá tak do kategorie ultralightů. Zatímco starší bratr
VoloCity míří na hromadnou dopravu, tenhle kousek cílí na soukromé
majitele a letecké školy.
Hardware, ze kterého padá brada
Když se podíváš na specifikace, pochopíš, proč konkurence začíná potit krev. Volocopter vzal to nejlepší ze svého velkého programu a nacpal to do kompaktnějšího těla. Průměr letounu 8,5 metru a výška lehce přes dva metry znamená, že nepotřebuješ ranvej. Stačí ti běžný heliport nebo větší plácek za městem.
O pohon se stará 18 nezávislých elektromotorů, každý o výkonu 15 kW. Energii cucají z masivních 50 až 60 kWh Li-ion baterií. A tady přichází to nejlepší – tyhle baterky nabiješ na 80 % za 30 minut. Žádné zdlouhavé čekání u kabelu, prostě přistaneš, píchneš to do sítě a za chvíli letíš dál.
Parametr
Hodnota pro VoloXPro
Kapacita
2 sedadla
Payload
154kg
Pohon
18 nezávislých rotorů
Cestovní rychlost
70 km/h
Maximální dolet
40 km
Fly-by-wire a konec kniplů
Zapomeň na mechanická táhla, složité pedály a stovky budíků. VoloXPro využívá pokročilý fly-by-wire systém. V praxi to znamená, že máš v ruce jeden joystick a o zbytek se starají počítače. Elektronické senzory neustále vyhodnocují stabilitu stroje a automaticky korigují tah jednotlivých rotorů. Je to podobné, jako když řídíš moderní DRON.
Bezpečnost je tady vyhnaná do naprostého extrému. Systém zvládne letět i při selhání poloviny motorů. Pokud by se dělo něco opravdu fatálního, elektronika přepne do nouzového režimu a zajistí plynulý sestup rychlostí pod dva metry za sekundu. Žádná autorotace jako u vrtulníku, prostě se bezpečně sneseš k zemi.
Zdroj: yankodesign.com
Trénink pilotů budoucnosti
Trh s eVTOLy roste o 50 % každým rokem. Zatímco americký Joby Aviation bojuje s úřady a německé Lilium staví nádherné, ale extrémně drahé stroje s cenovkou kolem 1,5 milionu eur, Volocopter na to jde chytře. VoloXPro má sloužit jako ultimátní tréninková platforma pro piloty budoucnosti.
Výcvik na tento stroj probíhá primárně ve virtuální realitě. Piloti trénují na simulátoru, kde zkouší selhání rotorů a krizové situace. První let v simulaci zvládneš po 10 minutách instruktáže, zatímco u klasického vrtulníku potřebuješ desítky hodin, než tě vůbec pustí ke kniplu.
Proč po něm letecké školy šílí:
Zlomková cena provozu oproti klasickým spalovacím vrtulníkům.
Nulové lokální emise, což otevírá dveře k legálnímu létání nad centry velkých měst.
Plynulý přechod na budoucí těžké eVTOLy díky naprosto shodné softwarové architektuře.
Extrémní bezpečnost odpovídající standardům velkých dopravních letadel.
Luxusní auto s vrtulemi
Teď ta nejdůležitější otázka. Kolik tahle hračka stojí? Volocopter přesnou cenu VoloXPro zatím nezveřejnil. Firma pouze uvádí, že stroj má stát „jako luxusní auto“. Neoficiální odhady médií se pohybují kolem 490 tisíc eur. To je v podstatě cena slušně vybaveného supersportu, akorát s tím rozdílem, že tady neřešíš zácpy na dálnici.
První kusy už mají své majitele. Německé letecké školy objednaly prvních 50 kusů a sériová výroba se má rozjet v roce 2027 v domovském Bruchsalu. Cílem firmy je chrlit minimálně sto těchto strojů ročně.
Zdroj: stupiddope.com
Aktuálně se čeká na to nejdůležitější. Certifikace podle evropských pravidel EASA pro kategorii SC-VTOL (ultralehká letadla do 600 kg) se očekává na konci roku 2026. Jakmile VoloXPro získá tento štempl, otevře se mu nebe nad celou Evropou. V České republice bude tento stroj spadat pod pravidla pro lehká sportovní letadla, což znamená, že certifikace EASA platí automaticky i u nás.
Hranice mezi pilotovaným letectvím a světem bezpilotních systémů právě dostala obrovskou trhlinu. VoloXPro jasně ukazuje, že technologie, které známe z běžných letů, dospěly do fáze, kdy bezpečně unesou lidskou posádku. Není to už otázka vzdálené budoucnosti, animací nebo bláznivých konceptů. Je to tvrdá realita, která se právě teď chystá na sériovou výrobu.
Kickstarterová kampaň hongkongského startupu TriLife překročila cíl během pár hodin a šplhala dál. Kapesní kamera AulGo slibuje 4K video ze Sony senzoru, šestiosou elektronickou stabilizaci a cenu okolo 200 dolarů. Zní to jako sen každého, kdo nechce tahat zrcadlovku. Jenže když se podíváš pod kapotu, začne to vyprávět úplně jinou historii.
Cargo DRON, který vyletí výš než vrchol Everestu, zní jako scénář, který si někdo vymyslel u piva. Jenže DJI to udělalo doopravdy – a mlčí o tom, kdy si takový stroj koupíš.
DJI EV50 je první eVTOL doručovací DRON firmy a představil se způsobem, jaký si zaslouží pozornost. Ne na pódiu s konfetami, ale v 8 861 metrech nad severní stěnou Everestu, s vědeckou aparaturou na měření ozonu v nákladovém prostoru.
Radar na lodi byl desítky let hloupá věc. Ukazoval ti na displeji blikající zelené tečky a ty jsi hádal, jestli je to loď, bóje, nebo jen odraz vlny. Tocaro Blue tenhle příběh právě přepsal.
Firma vzala svůj software ProteusCore a nacpala ho do navigační platformy SonaSoft Lt od firmy FarSounder. Výsledek? Radar, který myslí sám za sebe – a spojený se sonarem vidí celé podvodní i nadhladinové prostředí naráz. Pojď se na to podívat, protože tohle je přesně ten druh AI percepce, který o pár let později možná skončí i na DRONech.
Řidič cisterny uvízl na střeše svého vozu, kolem něj burácela hnědá voda a žádný člun se k němu nedostal. Za pár minut ho z té pasti vytáhl nákladní DRON – stroj, který normálně vozí postřik na pole nebo materiál na stavbu.
Stalo se to v Yunbiao v čínském Kuang-si, kde tajfun Maysak proměnil celé město v jezero. Záchranář muže připnul do postroje, heavy-lift DRON převzal jeho váhu a přenesl ho nad proudem na suchou zem. Video z toho letu se stalo virálním hitem – a zároveň položilo DRONové komunitě pěkně nepohodlnou otázku.
Jeden chlap na farmě u Kapského Města právě přepsal historii výdrže DRONů. Luke Maximo Bell poslal do vzduchu kvadrokoptéru, která letěla 4 hodiny, 21 minut a 39 sekund na jedno nabití. Nezávislí svědci koukali, Guinness zapisoval a americká firma se státním posvěcením zůstala hodinu a deset minut za ním.
To je příběh, který stojí za rozebrání do posledního wattu.
Šest dní visel na internetu tajemný teaser se sloganem „For the Priceless Below“. Půl DRONové komunity si sázelo na nástupce Matrice 30. Pak DJI 8. července 2026 odklopilo plachtu – a místo nového stroje ukázalo padák. A přesně tady všichni šlápli vedle. Pro evropskou firmu, která létá nad lidmi nebo dělá inspekce dálnic, je tenhle 935gramový modul cennější než jakýkoli nablýskaný airframe.
Osmnáct měsíců předtím byla tahle firma na dně. Uzemněná, se zabaveným povolením, s vyšetřováním v zádech a rodinou zraněného kluka, která podala žalobu. A přesto 3. července 2026 vypustila přes 700 DRONů nad Lake Carolyn v texaském Irvingu a odpálila oslavy 250. výročí USA.
To není příběh o technice. To je příběh o tom, jak se dá po nejhorší noci v historii firmy postavit zpátky na nohy.
Termokamera na DRONu zvedla počet zachráněných srnčat z 15 na 350 ročně. Bavorský spolek Rehkitz-Rettung Mangfalltal létá s Matrice 4T před svítáním a čte tělesné teplo mláďat skrze metrovou trávu. Jak vypadá reálná mise od detekce po vyzvednutí a proč záleží na každé minutě?
DJI Agriculture spustil najednou dva postřikovací kolosy – Agras T55 pro jednoho pilota a T100 Dual Battery pro velké sady. Oba přitom prošli schválením FCC tři dny před tím, než USA zablokovaly nová čínská rádiová pásma. Co to znamená pro farmáře, kteří si je chtějí koupit?
Jeden firmwarový update a Matrice 4D smí létat BVLOS bez dokovací stanice. Certifikační třída C6 nově pokrývá i konfiguraci s ovladačem RC Plus 2 Enterprise – a mobilní inspekce lineární infrastruktury se rázem staly dostupnějšími.