3 kandidáti na robotického wingmana – kdo vzlétne do roku 2029?

Ghost Bat: Netopýr v čekárně

Původní favorit se jmenuje MQ-28 Ghost Bat a pochází z dílen Boeing Australia. Pojmenovaný po australském netopýrovi, který loví ultrazvukem – analogie ke stealth technologii s odraznou plochou radaru pod 0,01 m². Tenhle stroj není hračka.

Co umí Ghost Bat na papíře

• Délka: 11,7 m
• Rozpětí: 7,3 m
• Maximální vzletová hmotnost: 3 000 kg
• Doba letu: až 7 hodin
• Rychlost: přes 1 000 km/h (Mach 0,8+)
• Pohon: turbofan EJ200 – stejný motor, jaký žene Eurofighter Typhoon
• Výzbroj: kapacita na 2 × 500kg bomby nebo protilodní střely

Austrálie objednala zhruba 100 kusů s operační schopností od roku 2028. Cena? Odhaduje se na 20–30 milionů EUR za kus. To zní jako hodně, ale F-35 stojí stovku. Ghost Bat je koncipovaný jako expendable asset – stroj, který můžeš ztratit, aniž by to znamenalo politickou katastrofu a pohřeb s vlajkou.

Jenže Berlín teď odložil Ghost Bat stranou. Ne proto, že by nefungoval, ale proto, že rozšiřuje záběr. Chce vidět víc karet, než hodí na stůl miliardu EUR.

Valkyrie: Americká raketa s evropským pasem

Do hry vstupuje XQ-58A Valkyrie od Kratos Defense. Stroj, který od roku 2019 absolvoval přes 100 testovacích letů, včetně simulovaného vzdušného souboje proti F-35. A v roce 2025 se autonomně vrátil na základnu po simulaci EMP útoku – 500 km bez jakéhokoli lidského zásahu.

Valkyrie se po simulovaném EMP útoku vrátila sama na základnu vzdálenou 500 km. Bez signálu, bez pilota, bez paniky.

Klíčový detail: Airbus si Valkyrie vybral pro evropskou experimentaci s CCA. Dva prototypy už stojí v Manchingu od roku 2025. Airbus plánuje takzvanou „evropanizaci“ – 60–70 % evropské přidané hodnoty, německé systémy pro mise, lokální výroba.

Ghost Bat létá déle, Valkyrie je rychlejší a levnější. Oba stroje umí nést zbraně, oba umí fungovat autonomně. Rozdíl je v tom, kdo za nimi stojí politicky – a to v Evropě roku 2026 váží víc než kilogramy užitečného zatížení.

Třetí kandidát: Evropský duch v místnosti

A pak je tu tajemný třetí slot. Nikdo ho oficiálně nepojmenoval, ale spekulace míří k čistě evropskému řešení. Rheinmetall s americkým Andurlem? Helsing s Grobem? Nebo něco úplně jiného?

Jednu věc víme jistě: Berlín chce mít na stole evropskou alternativu, aby nemusel celou strategickou kapacitu věšet na americký háček. V éře, kdy se transatlantické vztahy přepisují každé čtyři roky, je to pragmatismus, ne paranoia.

Quantum Systems RAT: Šest týdnů od nápadu k letu

Mezitím německá firma Quantum Systems ve spolupráci s Airbus Defence předvedla něco, co obranný průmysl zvedlo ze židle. Jejich RAT (Red Air Target) – jetový dron s motorem PBS TJ100 – urazil cestu od konceptu k prvnímu letu za šest týdnů. Pro srovnání: Valkyrie potřebovala na první let dva roky.

RAT je navržený jako cvičný cíl pro simulaci nepřátelských letounů. Hmotnost pod 200 kg, rychlost až 600 km/h, cena prototypu kolem 500 000 EUR. Ale tady je ten háček – architektura je škálovatelná. S AI autonomií a většími zbraňovými sloty se z cvičného terče stává útočný UCAV. A ta rychlost vývoje díky 3D tisku a agilnímu softwaru ukazuje, že evropský obranný průmysl nemusí být synonymem pro dekádu zpoždění.

CCA: Nová normalita vzdušného boje

Collaborative Combat Aircraft není německý výmysl. Je to globální tektonický posun.

1. USA – program USAF počítá s 1 000+ kusy Valkyrie do roku 2030, kontrakt za 2,5 miliardy USD.
2. Turecko – Bayraktar Kızılelma v roce 2025 letěl s AI pilotem bez lidského zásahu, úspěšnost v simulacích vzdušného boje 95 %, cena 1/20 oproti F-35.
3. Austrálie – Ghost Bat jako páteř budoucích operací RAAF.
4. Německo/Francie/Španělsko – program FCAS integruje roj až 20 dronů ovládaných jednou stíhačkou nové generace.

Logika je brutálně jednoduchá. Pilotovaná stíhačka páté generace stojí 100 milionů EUR. Autonomní wingman stojí 10–20 milionů. Když ztratíš dron, ztratíš hardware. Když ztratíš pilota, ztratíš dvacet let výcviku, rodinu a politickou stabilitu.

Německý požadavek, aby se dron vrátil domů i po ztrátě komunikace, mluví jasnou řečí. V kontestovaném vzdušném prostoru padají datové linky jako první. Stroj, který se bez signálu zhroutí, je drahá střela. Stroj, který se bez signálu rozhodne sám, je zbraň.

FCAS: Pojistka, páka, nebo alternativa?

Celý německý CCA program existuje v gravitačním poli většího projektu – FCAS (Future Combat Air System). Společný francouzsko-německo-španělský mamut s rozpočtem 100 miliard EUR do roku 2040. Jenže FCAS vře. Francie a Německo se přou o vedení, o technologie, o průmyslové podíly.

Paralelní dronový program dává Berlínu tři věci najednou: pojistku pro případ, že FCAS zkolabuje; páku u jednacího stolu s Paříží; a reálnou bojovou kapacitu, kterou může mít v hangáru za tři roky, ne za patnáct.

Očekávaná hodnota kontraktu? Přes miliardu EUR. A díky novému německému zákonu pro rychlé obranné projekty může jít o přímý kontrakt bez tendru. V obranném průmyslu je to jako přejít z pojezdové dráhy rovnou na ranvej bez čekání na slot.

Kolik autonomie svěříš stroji?

Skutečná otázka nezní, jestli Německo nasadí robotického wingmana. To je rozhodnuté. Otázka zní, kolik nezávislosti a palebné síly tomu stroji svěří.

Dron, který autonomně naviguje, je logistický nástroj. Dron, který autonomně rozhoduje o odpálení zbraně, je filozofický problém zabalený v kevlaru. A přesně na téhle hraně balancuje celý koncept CCA – mezi efektivitou a kontrolou, mezi rychlostí rozhodování a odpovědností za výstřel.

Éra osamělého stíhacího pilota bledne. Budoucí piloti v kokpitu možná nebudou řídit letoun, ale formaci tichých partnerů – každý z nich nahraditelný, propojený a den ode dne inteligentnější. Rok 2029 je za rohem a na přistávací dráze se tísní tři kandidáti. Kdo z nich dostane povolení ke vzletu, rozhodne nejen o německé obraně, ale o tom, jak bude vypadat vzdušný boj příští dekády.

#LetuZdar