Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyDJI O4 Wide: Nejširší FPV oko na trhu má 159 stupňů záběru
DJI O4 Wide: Nejširší FPV oko na trhu má 159 stupňů záběru
2 minuty čtení
DJI rozšířil rodinu O4 Air Unit o Wide verzi s 159° záběrem – jeden
z nejširších úhlů na FPV trhu vůbec. Jenže právě tenhle kousek se
v USA neprodává a prodávat nebude. Za tím nestojí DJI, ale FCC a seznam
zakázaných produktů, který se rozrůstá rychleji, než stíhá kdokoli
sledovat.
Kam Wide patří v rodině O4
Wide sedí uprostřed tří modelů. Není to nejlehčí kus, ani ten nejnabušenější – je to kompromis pro piloty, co chtějí maximálně široký záběr bez váhové daně Pro verze.
Model
FOV
Senzor
Hmotnost
Přenos
O4 (standard)
117,6°
1/2″
8,2 g
10 km
O4 Wide
155–159°
1/2″
~13 g
10 km
O4 Pro
155°
1/1.3″
32 g
15 km
Wide drží stejný 1/2″ senzor jako standardní O4, natáčí 4K až v 60 snímcích za sekundu a jede na osvědčeném přenosu O4. Živý obraz do brýlí běží v 1080p až ve 100 fps s kódováním H.265, latence klesá až na 20 milisekund v Racing módu.
Háček, který musíš znát
Těch 159 stupňů platí jen za jedné podmínky – když natáčíš v poměru 4:3 s vypnutou elektronickou stabilizací. Jinými slovy: nejširší záběr a RockSteady se vylučují. Buď máš doširoka otevřené oko, nebo máš stabilní obraz. Obojí najednou ti Wide nedá.
Kdo chce čistý stabilizovaný záznam i v širokém režimu, sáhne po Gyroflow – ten funguje bez problémů. RockSteady si nech na užší úhel.
DJI postavil to, co FLYWOO už dávno dokázal
Úzký úhel byla nejčastější stížnost na původní O4. A trh na to odpověděl dřív než DJI. FPV výrobce FLYWOO ve spolupráci s Runcamem prodával upravenou širokoúhlou O4 už měsíce předtím. Recenzent Oscar Liang, který tenhle FLYWOO objektiv testoval, tehdy napsal, že takhle měla O4 vypadat od začátku.
Zajímavé je, že DJI podle Lianga použil řešení blízké tomu, co postavil FLYWOO – pravděpodobně přes spolupráci obou firem. Co ale sériová linka DJI přináší navíc, je tvrdší kontrola kvality.
Ilustrační obrázek
Gyro, které dělá neplechu
Jednu věc DJI nezměnil – gyro. Wide nese stejný čip ICM-40609-D jako standardní jednotka. A ten je mezi staviteli známý tím, že je citlivější na vibrace. Na lehkých rámech bez pořádného tlumení ti stabilizovaný záznam začne tancovat – klasické „jello“.
FLYWOO na to reaguje po svém:
nabídne custom O4 Wide s výměnou gyra
do jednotky vsadí starší, spolehlivější MP66
výměnu dělají jejich vlastní technici
háček: MP66 se už nevyrábí, zásoby jsou omezené
Kdo dá na čistý stabilizovaný obraz, tenhle swap sleduje. A přesně tohle je věc, kterou americký kupec přes běžný obchod nedostane.
Amerika? Prostě smůla
Tady přichází ta část příběhu, kterou hlavní zprávy zamlčely. Vlastní podpora DJI uvádí, že O4 Wide se v USA neprodává. Ani v Portoriku. A poprodejní servis? Tam taky není.
Není to marketingové rozhodnutí DJI. Je to FCC. 22. prosince 2025 úřad přidal DJI a všechny zahraniční DRONy na svůj Covered List, čímž zablokoval nové autorizace zařízení. Existující hardware to neuzemnilo – co bylo schváleno před tímto datem, se dál smí kupovat i létat. Ale úplně nová přenosová jednotka vydaná v roce 2026 nemá k autorizaci žádnou cestu.
Pět DRONů a devět dalších produktů už blokováno, dalších 25 novinek v limbu, odhadovaná ztráta 1,56 miliardy dolarů za rok.
Přesně tohle číslo O4 Wide reprezentuje – drobná součástka za pár dolarů, kterou by v tichosti koupily tisíce amerických stavitelů, a která se teď na jejich trhu prostě neobjeví.
Absurdita v číslech
Zajímavý detail: výjimkový proces FCC zatím pustil jedenáct výrobců. Všichni jsou nečínští. Žádný z nich není DJI. A i úzká výjimka pro „hračky“ je napsaná tak těsně, že jí neprojde ani DJI Neo – kvůli GPS, kameře a schopnosti letět na dálku.
Nejjasnější důkaz blokace sedí na vlastním webu DJI. Americká stránka O4 série ukazuje plné certifikované specifikace pro standardní O4 i Pro. O4 Wide v tabulce chybí úplně. DJI produkt neskrývá – jen nemá důvod stavět americkou stránku, protože žádný americký prodej neexistuje.
Ilustrační obrázek
Co se z toho stane
Američtí stavitelé tu jednotku stejně seženou. Koupí ji na gray marketu ze zahraničí, zaplatí víc a nebudou mít žádnou záruku ani poprodejní podporu, až se něco pokazí. Zákaz hardware k pilotům nezastaví – jen z něj strhne cenu, servis a ochranu spotřebitele.
Klíčový bod je teď u soudu. DJI vede případ 26-1029 u Ninth Circuit s argumentem, že vláda nikdy nepředložila důkazy pro zápis na seznam. Pokud soud FCC donutí ty důkazy ukázat, celá architektura blokující produkty jako tenhle mění tvar.
Zatímco Amerika řeší paragrafy, zbytek světa už s 159° okem létá. Ultralehká stavba, žádná externí akční kamera navíc, 4K video přímo z jednotky – přesně to, po čem FPV komunita roky volala.
Jestli tě FPV svět láká a chceš si stavbu i manévrování osahat od lidí, co u toho reálně sedí, kurz Pilot FPV DRONů v DRONPRO probírá stavbu, servis i práci s brýlemi od začátku.
Objednáš si oběd a místo kurýra v autě přiletí elektrický DRON. Nabere balíček s jídlem, přeletí město a složí ho na určený výdejní bod, kde si ho vyzvedneš. Žádný člověk, žádné auto, žádný výfuk. Přesně tohle spouští foodtech platforma Wonder v texaském Dallasu – start je naplánovaný na leden 2027. A do konce téhož roku má DRONová dodávka pokrýt většinu texaských poboček Wonderu. Partnerem není žádný nováček, ale firma, která už dnes drží titul největší autonomní doručovací služby světa – Zipline.
DJI Enterprise zveřejnil temnou siluetu enterprise DRONu a jediné heslo: For The Priceless Below. Víc zatím neřekl. My v DRONPRO si troufáme na jasný tip – a vysvětlujeme, proč všechno ukazuje na nástupce Matrice 30. Včetně toho, proč ho možná nikdy neuvidí američtí záchranáři.
Letadlo s pevným křídlem, které vzlétne svisle z parkoviště, sbalíš do batohu a nasadíš za pět minut. Takhle vypadá DRON, který americká firma WingXpand posílá tam, kde právě udeřila katastrofa.
Tahle parta ze St. Louis se tenhle týden přidala k programu Verizon Community Disaster Resilience Innovation Accelerator. Cíl? Najít nové nástroje pro hodnocení škod, krizovou komunikaci a obnovu komunit po hurikánech, povodních a požárech. A jejich hlavní zbraň je letoun, který se chová úplně jinak než to, na co jsi zvyklý z hobby segmentu.
Firma GESAR bere bagry, smykáče a demoliční stroje a mění je na bezpilotní pozemní vozidla bez výměny podvozku. Retrofit zachová plnou nosnost, vrátí investici za 12–18 měsíců a posune bezpečnostní zónu na 500 metrů od operátora. A technologie uvnitř? Překvapivě blízká té, která pohání moderní inspekční DRONy.
Australané záměrně zapalují krajinu – a než to udělají, potřebují mapu přesnou na 20 centimetrů. Jak se z tisíců leteckých snímků stane geodata připravená k rozhodování a co má tahle těžká geodézie společného s DRONem v kufru auta? Příběh, který ukazuje, kam až fotogrammetrie skutečně sahá.
Šest až osm hodin. Tak dlouho potřebuje špičkový terestrický laserový skener na to, aby obešel celý lom a změřil objem zásob. DRON to samé zvládl za hodinu i s přípravou – a výsledek se lišil tak málo, že nad tím i samotní inženýři kroutili hlavou.
Tohle není sci-fi. Je to reálná case study švýcarské geodetické firmy Lerch Weber, která vzala mapovací DRON WingtraRAY a postavila ho proti Trimble SX10 – pozemnímu skeneru, který se v geodézii bere skoro jako svatý grál přesnosti.
DRON visí ve vzduchu čtyři hodiny. Pak pět. Pak šest. Baterie? Žádná. Jen kabel.
To není science fiction – to je to, co Rosefinch Technology předvedl na Shenzhen UAV Expo 2026 v květnu. A my si myslíme, že tohle je jeden z technologických konceptů, o kterém se v průmyslu mluví mnohem méně, než by si zasloužil.
Výrobci dnes na autonomní stroje věší LiDARy, hromady kamer a výkonné procesory. Výzkumníci z nizozemské univerzity TU Delft na to šli z úplně opačného konce. Vzali princip, kterým se řídí obyčejná včela medonosná, a dokázali, že k bezpečnému návratu nepotřebuješ GPS ani terabajty mapových podkladů. Vystačíš si s pamětí o velikosti průměrného e-mailového podpisu.
Tým z laboratoře MAVLab publikoval v prestižním časopise Nature výsledky svého systému Bee-Nav. A pro zbytek robotického průmyslu je to docela nepříjemná zpráva. Ukazuje se totiž, že k precizní autonomii nepotřebuješ těžkou senzorovou výbavu. Potřebuješ jen chytřejší nápad, co si má stroj pamatovat a co může rovnou zahodit.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.