Drone Racing League (DRL) – Nová vlna technologického sportu na vzestupu
5 minut čtení
Nejen naše parta droních nadšenců z DronPro, ale jistě i většina
z vás, našich příznivců, kamarádů či zákazníků je šťastná za
každý moment, kdy může svého oblíbeného kamaráda obdařeného vrtulemi
zvednout do vzduchu. Mnohým ale možná pouhé „poletování“ vzduchem a
cvakání fotek nebo snímání videa nestačí… Někdo potřebuje větší
rychlost, lepší triky, více rizika, zkrátka pořádný adrenalin! Je-li to
i váš případ, pak byste měli zaostřit na závodní droní ligu DRL!
Co je to DRL?
Pozadí zkratky DRL není rozhodně ničím tajemným, ani složitým. DRL jednoduše znamená „Drone Racing League“, tedy volně přeloženo „Závodní Liga Dronů“. Řeč je přitom o vysokorychlostním FPV létání, tedy o pilotáži dronu řízeného skrz „FPV brýle“ z pohledu pilota. Technicky přesněji přes kameru umístěnou v přední části dronu. Podívejte se na naše YT video, které jsme k tématu natočili :-)
Kdo by si nebyl tak úplně jistý tím, co to jsou FPV drony (First Person View), jak vypadají a jak se ovládají, pro ty zde máme několik názorných ukázek. Například Alexovu recenzi loni představeného dronu DJI FPV, nebo rozbor aplikace DJI Virtual Flight, která slouží k tréninku ovládání FPV dronu od DJI.
TIP
Projdete-li si podrobně aplikaci svého dronu (nejen DJI) najdete zde, v záložce nastavení gimbalu, také možnost FPV. Tato funkce „zmrazí“ mechanickou stabilizaci kamery, obraz se tedy bude hýbat stejně jako dron, což lze využít jako drobný náhled do světa FPV strojů, jejich ovládání je ale dost odlišné.
Drone Racing League – sport budoucnosti
Obloukem se vraťme k našemu původnímu tématu – Závodní Droní Lize (DRL), která může být ukázkovým příkladem nového sportovního odvětví. Vedle „standardních fyzických sportů“ se totiž poslední roky stále silněji prosazují různé e-sporty, ve zkratce soutěže v hraní počítačových her. Třetí, postupně se rodící odnoží sportu, by mohly být technologické sporty, které dokonale reprezentují závody, jako je právě Drone Racing League. Soutěže typu DRL totiž spojují jak fyzický sport, tak i ten virtuální (e-sport). Piloti sice sedí pohodlně usazeni ve svých křeslech, jejich závodní drony ale reálně krouží po závodní trati, musí se vyhýbat reálným překážkám, trefovat se do reálných bran a vyhýbat se také jeden druhému, když na to dojde.
Mise: Zvládnout trať
„Cíl každého závodu je jednoznačný – zvládnout náročnou trať bez nehody, dokončit všechna vypsaná kola a být první v cíli!“
Vysokorychlostní droní adrenalin!
Rychlostní a technické sportovní disciplíny mají vždy mnoho zanícených fanoušků. Při vyslovení tohoto slovního spojení si možná automaticky vybavíte dramatický hluk silných motorů a vůni spáleného benzínu (i když už dnes se závodí třeba s elektroauty, která spíše zuřivě bzučí). Podobně zuřivě bzučí i závodní drony soutěže DRL, létající rychlostí až 145 km/h, která právě čeká na vyhlášení termínů další závodní sezóny! Tyto závody přitom nejsou pouze lokální zábavou určenou pro omezený okruh fanoušků, ale postupně se rodícím celosvětovým fenoménem.
Ze závodů DRL se stává podobně velký kolotoč jako v případě Formule 1, ač je toto přirovnání (zatím) lehce přitažené za vlasy. Kupříkladu v poslední sezóně se závodilo v 5 lokalitách na území USA, ve 3 evropských městech, a po jednom na Blízkém východě v Číně a v Austrálii.
Slávu závodů s drony šíří TV
Živé přenosy ze závodů se vysílají téměř do celého světa už jen díky zapojení sportovních stanic a dalších šiřitelů obsahu, jako je NBC, NBCSN, Twitter, Fox Sports, Sky Sports, ProSieben nebo Weibo.
Nečekaný dosah a obliba závodů dronů
Jen ve skončené sezóně 2021–22 hlásí DRL dvojnásobný zásah a výrazně větší ohlas na vysílání než o sezónu dříve. Největšími fanoušky závodů vysokorychlostních dronů jsou přitom, vcelku očekávatelně, obyvatelé Spojených států a obrovskou popularitu, navíc neustále sílící, přináší Čína se svým početným obyvatelstvem.
Fanoušci závodů s drony se přitom často rekrutují ze skupiny lidí, které tak úplně neoslovují ani klasické sporty, ani e-sporty, ale hledají jejich určité propojení, tedy tech-sporty, kam závody dronů dokonale zapadají. Tito lidé zároveň čile využívají sociální sítě, což vysvětluje masivní 400% meziroční nárůst sledovanosti videí ze závodů DRL zejména na síti Tit Tok. Závody vysokorychlostních dronů dnes přitom nejsou žádnou okrajovou zábavou menší party nadšenců, ale komplexním sportovně zábavním kolotočem putujícím po vícero kontinentech včele s řadou profesionálních pilotů.
„Během uplynulého roku jsme dramaticky rozšířili náš sport prostřednictvím cíleného náboru nových talentovaných pilotů, ale také díky hloubkovému průzkumu mezi našimi fanoušky. Neméně důležité je stále se rozšiřující a prohlubující partnerství s řadou významných mediálních společností, které jsou klíčem k rostoucí sledovanosti od Ameriky po Čínu.“
„Máme neuvěřitelný tým, technologicky mimořádně nadané a důvtipné příznivce a dnes i skutečně globální distribuční síť, díky níž se za poslední rok zdvojnásobil náš dosah a rozšířila se fanouškovská základna,“ říká zakladatel a současný výkonný ředitel společnosti DRL Nicholas Horbaczewski.
Připoj se do světa DRL a staň se droním závodníkem
Podobu samotných závodů je docela těžké popsat slovy. Místa, kde se tyto technologické tournamenty konají, představují různé sportovní haly, nebo dokonce muzea nebo galerie. Pro zvýšení atraktivity a vyšponování dramatičnosti se závody vysokorychlostních dronů pořádají obvykle za tmy, aby mohly být tratě atraktivně nasvícené. Zářivé jsou přitom jednotlivé překážky a více než dostatečně osvětlené jsou také drony samotné. Např. nejnovější závodní kousek DRL Racer4 má na svém těle až 1000 LED pixelů!
Za technikou použitou na závodech stojí přímo společnost DRL, která pro tyto účely vyvíjí vlastní stroje různých kategorií. Závodní piloti proto mají v principu rovné podmínky, jelikož závodí s identickými stoji rozlišenými pouze barevně pestrým LED nasvícením. „Naší snahou je zajistit takové podmínky, kdy pilot, který proletí cílovou bránou jako první, je skutečně ten nejlepší letec, nikoliv pilot s nejrychlejším dronem,“ říká Nicholas Horbaczewski
Celé to možná zní poněkud kosmicky a neuvěřitelně, nebo spíš nedosažitelně. Realita je ale taková, že je velice snadné si tyto závody osobně vyzkoušet. Alespoň virtuálně. Společnost DRL totiž nabízí hned dvě cesty pro zanícené fanoušky FPV létání – vcelku jednoduchou a zdarma dostupnou aplikaci Drone Racing Arcade (Android i Apple) a pokročilejší simulátor DRL SIM (Playstation, Xbox, Steam…). K tomu si jako bonus můžete pořídit oficiální set FPV brýlí a ovladače Nacon RIG od partnera Světového poháru DRL 2021–22.
DRL Arcade vs DRL SIM
Arkádovka na telefon je, pochopitelně, vcelku jednoduchá záležitost. Ono už jen ovládat dron jedním prstem na obrazovce, že?! Létání a závodění s FPV dronem na počítači v plnohodnotném simulátoru DRL SIM zprostředkuje úplně jiný zážitek. Nejprve je ale potřeba se s FPV dronem naučit létat, k čemuž slouží celá hromada výukových lekcí. Jen toto zvládnout vám zabere hodiny a hodiny. Alespoň pokud nemáte s FPV drony výraznější předchozí zkušenost. Ve chvíli, kdy dosáhnete potřebné jistoty, se můžete pustit do online závodění a postupně se třeba propracovávat výš a výš, až z vás jednou teoreticky může být i profesionální DRL pilot! Není to lákavé? Cesta k tomu ale bude nejspíš dost dlouhá a trnitá.
Pokud si myslíte, že už slušně ovládáte svůj klasický dron s GPS stabilizací, pak vězte, že FPV drony jsou zcela jiná liga. Už jen logikou svého plně manuálního ovládání. Začít můžete na začátečnické úrovni, kdy se dron chová prakticky stejně jako drony DJI či podobný stroj. Střední úroveň pilotáže je už o dost náročnější, ideální je zkusit si ji v některé z map pro volné létání. A plně manuální režim? To už je vážně mazec pro zkušené mazáky! Na to si už člověk musí věřit. Ač se jedná o hru, či simulátor, udržet manuálně ovládaný FPV dron delší čas ve vzduchu… neřkuli kroužit s ním po náročné závodní trati… Třeba na to jen nemám buňky, každopádně je to fakt jízda! „Kdo nezkusí neuvěří!“
Pokud vás tedy lákají FPV drony a není pro vás vhodný DJI Virtual Flight simulátor, pak můžeme doporučit právě DRL SIM. Celý program je hodně promakaný, existuje zde online komunita, online závody, již zmiňovaná detailní instruktáž a mnoho dalšího. Navíc chování dronů by mělo z velké míry odpovídat realitě – na tom si DRL hodně zakládá, protože kde jinde zkoušet a trénovat, než v oficiálním simulátoru!
Šest až osm hodin. Tak dlouho potřebuje špičkový terestrický laserový skener na to, aby obešel celý lom a změřil objem zásob. DRON to samé zvládl za hodinu i s přípravou – a výsledek se lišil tak málo, že nad tím i samotní inženýři kroutili hlavou.
Tohle není sci-fi. Je to reálná case study švýcarské geodetické firmy Lerch Weber, která vzala mapovací DRON WingtraRAY a postavila ho proti Trimble SX10 – pozemnímu skeneru, který se v geodézii bere skoro jako svatý grál přesnosti.
DRON visí ve vzduchu čtyři hodiny. Pak pět. Pak šest. Baterie? Žádná. Jen kabel.
To není science fiction – to je to, co Rosefinch Technology předvedl na Shenzhen UAV Expo 2026 v květnu. A my si myslíme, že tohle je jeden z technologických konceptů, o kterém se v průmyslu mluví mnohem méně, než by si zasloužil.
Výrobci dnes na autonomní stroje věší LiDARy, hromady kamer a výkonné procesory. Výzkumníci z nizozemské univerzity TU Delft na to šli z úplně opačného konce. Vzali princip, kterým se řídí obyčejná včela medonosná, a dokázali, že k bezpečnému návratu nepotřebuješ GPS ani terabajty mapových podkladů. Vystačíš si s pamětí o velikosti průměrného e-mailového podpisu.
Tým z laboratoře MAVLab publikoval v prestižním časopise Nature výsledky svého systému Bee-Nav. A pro zbytek robotického průmyslu je to docela nepříjemná zpráva. Ukazuje se totiž, že k precizní autonomii nepotřebuješ těžkou senzorovou výbavu. Potřebuješ jen chytřejší nápad, co si má stroj pamatovat a co může rovnou zahodit.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
