Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyDrony dobývají Antarktidu: Mise za klimatem začíná
Drony dobývají Antarktidu: Mise za klimatem začíná
3 minuty čtení
Bývalý šéf Googlu Eric Schmidt posílá 45 milionů dolarů (přes miliardu
korun) na vyslání autonomních dronů do nejdrsnějších vod planety. Jeho
nadace Schmidt Sciences vypouští flotilu bezpilotních lodí do Antarktického
oceánu, kde budou sbírat data o pohlcování uhlíku v podmínkách, které
by normální výzkumnou loď rozbily na třísky.
Proč zrovna tam? Jižní oceán je klimatická výzva – pohlcuje až 40 %
CO₂, který vypouštíme do atmosféry. Jenže nikdo pořádně neví, jak
přesně to dělá a jak dlouho to ještě zvládne. Klasické lodě tam nemohou
operovat měsíce v kuse, posádky by to pravděpodobně ani psychicky
nezvládly. Proto přichází drony – nepotřebují jídlo ani spánek a
s největší pravděpodobností si nebudou stěžovat na zimu.
Kam člověk nemůže, tam nastrčí dron
Představ si tohle: vlny vysoké jako panelák, teplota hluboko pod nulou, měsíce bez možnosti servisu. Antarktický oceán je nejnebezpečnější vodní plocha planety. Provoz výzkumné lodi tam stojí desítky milionů a stejně se většinou nedostane do nejdůležitějších oblastí.
Autonomní drony tohle všechno vyřeší. Měly by vydržet nepřetržitě operovat několik let, a to i v nehostinných podmínkách¹. Data, která při svých misích posbírají, budou globálně přístupná – cílem je poskytnout co nejvíce informací a zdrojů pro další výzkumné organizace.
Zdroj: shutterstock.com
Co si většina lidí neuvědomuje: Jižní oceán zabírá čtvrtinu všech oceánů, ale pohlcuje přibližně 50 % přebytečného tepla z atmosféry². Bez něj bychom se už dávno vařili, ale přesto o něm prakticky nic nevíme. Proto tam Schmidt posílá drony – jsou momentálně jediným způsobem, jak získat data z míst, kam se člověk prostě nedostane.
Drony nejsou jen hračky nebo poslíčci s pizzou. Na Antarktidě budou dělat práci, která může rozhodnout o budoucnosti klimatu.
Technologie, která musí přežít apokalypsu
Tyhle drony nejsou žádné DJI Mavicy. Musí fungovat při -40°C, v bouřích s vlnami vysokými přes 20 metrů a bez servisu klidně několik měsíců. Inženýři do nich nacpali baterie odolné proti mrazu, satelitní a akustické komunikační systémy a senzory, které jedou nonstop³.
AI navigace musí zvládat situace, na které ji nikdo nemůže připravit. Ledová kra, která se objeví z ničeho nic? Vyřeš si to sám. Bouře, která tě vychýlí z kurzu o několik desítek kilometrů? Najdi cestu zpátky a pokračuj v misi.
Většina vývojářů dronů řeší, jak prodloužit výdrž baterie o 10 minut. Tady řeší, jak udržet dron funkční půl roku v podmínkách, které by zničily většinu vojenské techniky. Technologie, kterou vyvíjí pro drony na Antarktidě, se může dříve nebo později probojovat i do klasických civilních dronů – lepší baterie, odolnější materiály, chytřejší AI.
Extrémní podmínky Antarktidy jsou nejlepší testovací polygon pro technologie budoucnosti.
Schmidt sází miliardu na pochopení uhlíkového cyklu
Projekt CoCO2 (Constraining Ocean Carbon with Optimized Observing) je součástí větší iniciativy Virtual Institute for the Carbon Cycle. Schmidt do toho cpe 45 milionů dolarů na pět let, což v přepočtu dělá přes miliardu korun.
Zdroj: John Getty Images (John Lamparski)
Snad až teď si konečně uvědomujeme, jak markantně jsme zasáhli do propojených systémů země, moří a vzduchu. A právě neznalost je nyní ten největší problém – proto tolik peněz, proto taková snaha zjistit, co se děje a jak to případně můžeme řešit.
Plán je jasný – čtyři výzkumné týmy dostanou prostředky na projekty využívající drony, satelity a AI k mapování toho, jak uhlík cestuje mezi zemí, oceánem a atmosférou. Antarktický projekt je nejtěžší oříšek – mapování je totiž jedna věc, ale práce v nejdrsnějším prostředí planety je něco úplně jiného.
Schmidt věří, že drony jsou klíčem k pochopení klimatických změn. A dává do toho peníze, aby své tvrzení potvrdil.
Regulace a ekologické dilema: můžeš zachránit planetu, když do ní cpeš techniku?
Poslat autonomní drony na Antarktidu není to samé jako vypustit Mavica v parku. Potřebuješ povolení od všech zemí Antarktické smlouvy, což je byrokratická noční můra. Každý chce vědět, co tam děláš, jak to ovlivní ekosystém a jestli náhodou někoho ze zúčastněných nešpehuješ.
Paradox celého projektu: vyrábíš high-tech drony (což znamená těžbu vzácných kovů a emise), abys zkoumal, jak planeta pohlcuje emise. Je to trochu jako pálit uhlí, abys postavil solární panel. Ale alternativa je horší – nevědět, co se s klimatem děje.
Schmidt Ocean Institute už na Antarktidě operuje s výzkumnou lodí R/V Falkor (too). Drony jsou další logický krok – menší ekologická stopa, větší dosah, lepší data.
I výzkum klimatu má svou uhlíkovou stopu. Ale bez dat jsme ještě víc ztraceni.
Závěr: Drony zachraňují svět (tentokrát doopravdy)
Schmidtovy investované miliony dolarů na antarktické drony jasně ukazují, kam směřuje budoucnost. Široká škála využití autonomních systémů se znovu rozrůstá, tentokrát pokrývá oblasti, kam člověk nedosáhne. A u toho dost možná zachraňuje celou planetu.
Co se naučíme od technologií v ledových vodách Antarktidy, časem možná dorazí i do běžných dronů. Baterie, které vydrží arktický mráz? Prozatím hezké snění, ale za chvíli to může být standardní součást tvého dronu. AI, která naviguje mezi krami? Může najít využití třeba v autonomní dopravě.
Pro českou dronařskou komunitu je to jasný pokyn – sledovat, co se děje na druhém konci světa, a poslouchat, o čem se mluví. Protože technologie testované v nejextrémnějších podmínkách planety dost možná právě definují, s čím budeš létat za pár let.
Pět let. Tak dlouho existuje maďarská firma ABZ Innovation – a za tu dobu se z regionálního výrobce postřikových DRONů dostala do bodu, kdy staví to, co může být největší DRONová továrna v Evropě. Zatímco většina startupů po pěti letech pořád hledá první velký kontrakt, tihle už kupují halu a plánují výrobní linky.
To není příběh o hardwaru. To je příběh o tom, jak vypadá evropský nearshoring v přímém přenosu.
Levný DRON za pár stovek dolarů dokáže vynutit obranu za miliony. A přesně tenhle nepoměr právě dostal jméno, dokument a doktrínu.
Americká Joint Interagency Task Force 401 vydala materiál s výmluvným názvem Small Drones, Big Problems: A First Principles Approach to Countering-UAS. Není to další suchý přehled proti-DRONové techniky. Je to signál, že se něco láme. My v DRONPRO tyhle posuny sledujeme roky – a tenhle je jiný.
Powerus otevřel agro divizi a nasadil svůj heavy-lift H1000 na postřik polí – bez jediné změny v hardwarovém jádru. Stejný stroj, který vozí náklad záchranářům, teď míří nad lány kukuřice v Austrálii a na Novém Zélandu. Proč těžké DRONy přestávají být exotikou a co skutečně rozhoduje o tom, jestli agro DRON vydělá?
Francouzský startup Tornyol postavil 40gramový mikroDRON, který v laboratoři autonomně sestřelil létající hmyz – bez jediné kamery, jen pomocí sonaru s 380 mikrofony. Za projektem stojí bývalý vývojář raket z MBDA. Technologie funguje, ale má více než jeden háček.
DJI Avata 360 spojuje FPV dynamiku s 360° sférickým záznamem v 8K. Framing záběru nevyřešíš před letem, ale až ve střihu – a to mění všechno. Proklepli jsme ho od technických parametrů přes výdrž baterie až po ceny jednotlivých variant.
Komunální policie v turistickém letovisku na Costa Blance porazila národní složky s desetkrát větším rozpočtem. Příběh Benidormu ukazuje, co se stane, když se z jedné termovizní myšlenky postaví kompletní DRONový ekosystém. A proč koupit DRON nestačí.
DRON přelétl jižní Londýn za tři minuty, kurýr by jel dvacet. Britský NHS spustil první rutinní BVLOS přepravu krevních vzorků v historii Velké Británie – a čísla za tím jsou hustší, než by se zdálo. Co to znamená pro zbytek Evropy a kam tohle celé míří?
Piloti Avaty 360 zažili po jednom updatu to nejhorší, co FPV létání nabízí: černý obraz v brýlích při plné rychlosti. DJI reagovalo patchem v01.00.0500 – a přidalo funkci, o které komunita nevěděla, že ji chce. Co přesně opravuje a proč to není jen rutinní update?
Khumbu Icefall je nejsmrtelnější úsek cesty na Everest. Šerpové ho překonávají šest až osm hodin s nákladem na zádech – a každý přechod je sázka na život. DJI FlyCart 100 to zvládá za osm minut s 85 kg na palubě. Co za tím stojí a kam tohle celé míří?
Britská Intelligent Energy odhalila vodíkový powertrain IE-FLIGHT™ 120 – 120 kW, nosnost až 750 kg, dosah v řádu tisíců kilometrů a nulové emise. Místo výfukových zplodin vytéká čistá voda. Proč tohle mění pravidla těžkého bezpilotního létání a proč za tím stojí britské miliardy?