Hasselblad: 100 megapixelů s duší bezpilotního dronu
2 minuty čtení
Hasselblad je často vykreslován jako značka pro zámožné snílky, co fotí
jen krajinky na stativu. Jenže X2D II 100C právě rozbila všechny předsudky
o středoformátových foťácích. Konečně tu máme středoformát
s ostřením hodným 21. století – s AI, LiDARem a stabilizací, která
by učinila čest i nejlepším bezdrátovým systémům.
Proč je to zajímavé právě teď? Protože Hasselblad vlastní DJI, takže
každá technologie může skončit ve vzduchu. A právě tenhle krok ukazuje,
kam se celý svět fotografie ubírá.
LiDAR ostření: Konečně se probudili
První věc, která tě na X2D II 100C zaujme, je hybridní autofocus s LiDARem. Původní X2D byl krásný, ale bez kontinuálního ostření se hodil tak akorát na mrtvé předměty. Teď máš AF-C s fázovou detekcí, umělou inteligencí a LiDAR asistentem.
Zní ti to povědomě? Ano, přesně takové technologie vidíš v moderních dronech. LiDAR dokáže rychle změřit vzdálenost k objektu i za špatného světla, zatímco AI algoritmy sledují pohybující se objekty. Plus 3 snímky za sekundu v sériovém režimu – pro středoformát docela slušné.
Většina fotografů si myslí, že střední formát je jen pro studio a krajiny. Ale právě tuhle bariéru Hasselblad bourá. Teď můžeš fotit děti, sport nebo dokonce wildlife s kvalitou až 100 megapixelů.
Středoformát přestal být jen pro pomalu se pohybující svět.
Stabilizace: 10 stupňů proti gravitaci
Tady Hasselblad ukázal, že umí počítat. Pětiosá stabilizace s až 10 stupni kompenzace je momentálně nejlepší na trhu. Fujifilm GFX100 II má 8 stupňů, Canon 8,5 stupňů. Hasselblad je prostě o třídu výš.
Zdroj: hasselblad.com
Co to znamená prakticky? Můžeš fotit z ruky s expozicí několik sekund bez stativu. S matricí 100 Mpx je každý pohyb fatální – ale tenhle stabilizátor ti dovolí nechat stativ doma i na dlouhé výlety.
Je zajímavé, jak se technologie z dronů přelévají do klasických fotoaparátů. DJI má v gimbalech a stabilizaci letitou praxi, takže není překvapení, že jejich know-how skončilo v Hasselbladu. Vlastně by bylo divné, kdyby tomu tak nebylo.
Stativ už není nutnost, ale volba.
HDR a kvalita obrazu: Nová liga
X2D II 100C je první středoformát s pravým end-to-end HDR. Zní to technicky, ale prakticky to znamená, že přepálené oblohy a černé stíny jsou minulostí. Až 15,3 stupňů dynamického rozsahu s 16bitovými RAW soubory – tohle jsou čísla, která konkurence zatím neporazila.
Navíc HDR HEIF a Ultra HDR JPEG můžeš prohlížet přímo na 3,6palcovém displeji s jasem 1400 nitů. Konečně můžeš vidět na foťáku skutečnou kvalitu svých snímků i na plném slunci.
Některým to může připadat jako přepych, jiní v tom vidí budoucnost. Když umí telefon pořídit slušné HDR, profi fotoaparát za 200 tisíc by měl být o několik tříd lepší. A Hasselblad přesně tohle dokázal.
HDR není jen mobilní trend, ale nutnost pro moderní fotografii.
Cena: Překvapivě rozumná
„Jen“ 185 000 Kč za tělo X2D II 100C je o necelých 36 tisíc méně než původní model. To je neobvyklé – obvykle nová generace stojí víc, ne míň. Navíc je o dobré 2 000 levnější než Fujifilm GFX100 II.
Hasselblad evidentně chápe, že střední formát musí být dostupnější. Když za podobné peníze dostaneš víc funkcí, je to win-win. Nový zoom 35-100mm za necelých 123 tisíc s listovou závěrkou taky nevypadá špatně.
Samozřejmě, pořád mluvíme o sumách, za které si pomalu koupíš i auto. Ale v kontextu profesionální středoformátové fotografie je tahle cena vlastně atraktivní. Zvlášť když se podíváš na výbavu.
Kvalita nahoru, cena dolů – tohle je správný směr.
Budoucnost: Kam to vede?
Největší otázka zní:kdy uvidíme tuhle technologii v dronech? DJI má teď v ruce stabilizaci světové úrovně, AI ostření a LiDAR asistenci. Logicky by to mělo skončit v nějaké Mavic nebo Inspire generaci.
Představ si dron se 100megapixelovym středoformátem na Matrici, 5stupňovou stabilizací a AI ostřením. Pro komerční fotografy by to byla absolutní zbraň. Realitky, stavebnictví, kinematografie – hodilo by se to zkrátka všude.
Bohužel X2D II 100C ještě neumí pracovat s videem, takže pro videografii zůstává zatím jen snem. Ale Hasselblad určitě nepůjde proti trendu věčně. Video je budoucnost, i pro střední formát.
Hasselblad X2D II 100C dokazuje, že i tradiční značky umí inovovat. LiDAR, AI, 5stupňová stabilizace – tohle všechno jsme ještě před pár lety viděli jen ve sci-fi. Teď je to realita za (relativně) rozumnou cenu.
Otázka není, jestli tyhle technologie ovlivní celý fotografický průmysl, ale jak rychle se to stane. A když za tím stojí DJI s jejich know-how z dronů, můžeme čekat zajímavé věci i ve vzduchu. Možná už brzy budeš fotit ze země i ze vzduchu se stejnou kvalitou – a to by byla opravdu změna pravidel.
Výrobci dnes na autonomní stroje věší LiDARy, hromady kamer a výkonné procesory. Výzkumníci z nizozemské univerzity TU Delft na to šli z úplně opačného konce. Vzali princip, kterým se řídí obyčejná včela medonosná, a dokázali, že k bezpečnému návratu nepotřebuješ GPS ani terabajty mapových podkladů. Vystačíš si s pamětí o velikosti průměrného e-mailového podpisu.
Tým z laboratoře MAVLab publikoval v prestižním časopise Nature výsledky svého systému Bee-Nav. A pro zbytek robotického průmyslu je to docela nepříjemná zpráva. Ukazuje se totiž, že k precizní autonomii nepotřebuješ těžkou senzorovou výbavu. Potřebuješ jen chytřejší nápad, co si má stroj pamatovat a co může rovnou zahodit.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
Záchranný tým prohledává Baltské moře. Helikoptéra kroužila dvě hodiny a nic. DRON s novým senzorem EchoGuard našel ztroskotanou loď za dvanáct minut. Čtyři lidé přežili.
Tohle není sci-fi. Tohle je Kodaň, rok 2025, reálný test. A senzor, který to dokázal, stojí méně než slušný ojetý kombík.
Kontejner plný zboží. Žádná ranvej, žádný přístav, žádná silnice. Jen helium, elektrické motory a umělá inteligence. Zní to jako sci-fi z osmdesátek – jenže kanadská firma Win Global právě dokončila prototyp a první testovací let je naplánovaný na léto 2026.
Projekt se jmenuje DroneShip a my v DRONPRO ho sledujeme od chvíle, kdy se poprvé objevil na radaru. Protože tohle není další powerpointový sen o létajících taxících. Tady jde o reálný hybrid vzducholodi a těžkotonážního DRONu, který chce přepsat pravidla globální logistiky.
