Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyJak DRONy s modulem ARTEMIS najdou ztracený mobil i bez sítě?
Jak DRONy s modulem ARTEMIS najdou ztracený mobil i bez sítě?
3 minuty čtení
Valná většina ztracených turistů má v kapse mobil, který zoufale hledá
signál. Zatímco pozemní týmy pročesávají husté lesy naslepo, do vzduchu
startuje technika s úplně jiným zrakem. Britská zbrojovka Smith Myers vzala
čtyřicet let zkušeností s vojenským odposlechem a vytvořila systém
ARTEMIS. Zařízení, které promění tvůj DRON v nekompromisního lovce
elektronických stop.
My v DRONPRO máme rádi hračky, které dávají smysl. Tohle není další
obyčejná kamera, se kterou si natočíš západ slunce za domem. Je to
špičkový pasivní SDR systém, který umí zachytit signál mobilního
telefonu na desítky kilometrů daleko. Bez ohledu na to, jestli je v dané
oblasti pokrytí mobilní sítě nebo jen ticho a prázdno.
Pasivní naslouchání místo hrubé síly
Většina pátracích akcí znamená, že se držíš ve vzduchu, zíráš do termokamery a doufáš v zázrak. ARTEMIS na to jde chytřeji. Funguje na principu Software Defined Radio (SDR). Nevysílá žádný vlastní signál, takže na sebe neupozorňuje. Jen tiše naslouchá downlink signálům z mobilních zařízení.
Firma Smith Myers nevznikla včera. Byla založena už v roce 1979 v britském Hampshire a dlouhé roky dodávala odposlechovou techniku přímo pro Královské letectvo (RAF). Tenhle masivní technologický náskok je na systému ARTEMIS znát. Zatímco konkurence často spoléhá na aktivní rušení signálu, které žere energii a okamžitě prozradí pozici DRONu, britské řešení zůstává neviditelné.
Systém zvládá monitorovat sítě od prastarého 2G až po moderní 5G sítě. Využívá k tomu pokročilé metody TDoA (Time Difference of Arrival) nebo PoT (Power of Transmission). V praxi to znamená, že senzor o váze pouhých 1,2 kilogramu dokáže sledovat tisíc zařízení současně. Spotřeba? Směšných necelých 15 wattů.
Dosah tě posadí na zadek. V ideálních podmínkách zachytí 2G signál na vzdálenost 35 kilometrů. U datově náročnějšího LTE je to pořád solidních 12 kilometrů. Přesnost geolokace se přitom pohybuje v okruhu třiceti až čtyřiceti metrů.
V ostrých SAR misích zvyšuje ARTEMIS šanci na nalezení cíle o 70 % oproti tradičním metodám.
Těžká váha v oblacích: Nosiče pro ARTEMIS
Takovou techniku samozřejmě nepověsíš na první miniDRON, co ti padne do ruky. Smith Myers svůj systém integruje na profesionální platformy, které snesou tvrdé zacházení, silný vítr a extrémní podmínky. Samotný systém má certifikaci RTCA DO-160G, což je přísný letecký standard odolnosti. Zvládne zničující vibrace, hluboký mráz i agresivní slanou vlhkost při námořních misích.
Mezi hlavní nosiče patří rakouský Schiebel Camcopter S-100 a americký Teledyne FLIR SkyRanger R70. Každý z těchto strojů slouží k trochu jiné misi, ale oba dokážou z modulu ARTEMIS vymáčknout absolutní maximum. Data se zpracovávají v reálném čase a DRON umí automaticky natočit kamery na zdroj zachyceného signálu.
Schiebel Camcopter S-100 | Zdroj: schiebel.net
Teledyne FLIR SkyRanger R70 je sice menší kvadrokoptéra, ale nabízí modulární nákladový prostor. Operátor může bleskově prohodit senzor ARTEMIS za kameru s vysokým rozlišením nebo shazovací záchranný modul. Navíc plně splňuje přísné normy evropské agentury EASA pro operace ve specifické kategorii.
Tady je rychlé srovnání hlavních platforem, které tuto technologii nesou do akce:
Britové nenechali nic náhodě a připravili hned několik verzí svého systému. Každá mise vyžaduje trochu jiný přístup, a proto si operátoři mohou vybrat přesně ten správný nástroj pro danou práci.
ARTEMIS (Základní SAR): Vlajková loď pro pátrání a záchranu. Funguje zcela bez mobilní infrastruktury. Dokáže zachytit i telefony v SOS módu.
ARTEMIS+ (Pokročilé ISR): Taktická varianta pro sběr zpravodajských dat. Při nasazení tří a více DRONů ve formaci klesá odchylka geolokace pod 20 metrů.
ARTEMIS-Flex: Vodotěsná verze s certifikací IP68. Je určená pro námořní a pozemní platformy, operuje v teplotách od -40 °C do +70 °C.
K tomu se přidává i specializovaný software NESIE pro ISR, který dokáže v ideálních podmínkách detekovat mobily až na 50 kilometrů. Vše běží přes protokol MAVLink, takže integrace do řídících stanic je naprosto plynulá.
Upgrade pro rok 2026: Wi-Fi a Bluetooth v hledáčku
Vývoj se nezastavil. Letošní novinkou je podpora triangulace přes Wi-Fi 6 a Bluetooth 5.3. V husté městské zástavbě, kde se mobilní signál odráží od budov, dokáže systém zaměřit zařízení na vzdálenost 5 až 8 kilometrů. Systém dokonce rozlišuje IMEI a IMSI kódy, aniž by k tomu potřeboval spolupráci mobilních operátorů.
Hollywoodská fikce se stává realitou
To, co před pár lety vypadalo jako sci-fi z pera hollywoodských scenáristů, dnes běžně testuje FBI pro záchranu rukojmích v krizových situacích.
Ostré nasazení přináší fascinující výsledky. Při nedávných simulacích hledání letu MH370 dokázal ARTEMIS zachytit mobilní signály z vraku na neuvěřitelných 30 kilometrů. V Austrálii zase podobné systémy pomáhají s detekcí ilegálních přechodů hranic, kde si připsaly už stovky úspěšných zásahů.
Zdroj: skiesmag.com
Podobné technologie se objevují i v našich končinách. Český projekt Primoco UAV úspěšně testuje integraci LTE vysílačů na svých obřích letounech, což ukazuje, že spojení telekomunikací a bezpilotního letectví je nezastavitelný globální trend.
Ruská invaze na Ukrajinu navíc celý trh s pasivní detekcí extrémně nakopla. Ukrajinské síly pomocí podobných systémů na strojích Bayraktar TB2 úspěšně lokalizovaly tisíce nepřátelských operátorů. Trh s těmito technologiemi roste o 25 % ročně a brzy dosáhne hodnoty pěti miliard dolarů. Konkurenti nespí, ale britský Smith Myers si díky dodávkám padesáti jednotek pro mise NATO v Pobaltí drží pozici technologického lídra.
Doba, kdy DRONy sloužily jen jako létající kamery, je definitivně pryč. Dnes jsou to komplexní senzorické platformy, které vidí a slyší věci daleko za hranicemi lidských smyslů. Tohle je asi špatná zpráva pro každého, kdo si myslel, že se před moderní technikou schová v hlubokém lese bez signálu.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
Záchranný tým prohledává Baltské moře. Helikoptéra kroužila dvě hodiny a nic. DRON s novým senzorem EchoGuard našel ztroskotanou loď za dvanáct minut. Čtyři lidé přežili.
Tohle není sci-fi. Tohle je Kodaň, rok 2025, reálný test. A senzor, který to dokázal, stojí méně než slušný ojetý kombík.
Kontejner plný zboží. Žádná ranvej, žádný přístav, žádná silnice. Jen helium, elektrické motory a umělá inteligence. Zní to jako sci-fi z osmdesátek – jenže kanadská firma Win Global právě dokončila prototyp a první testovací let je naplánovaný na léto 2026.
Projekt se jmenuje DroneShip a my v DRONPRO ho sledujeme od chvíle, kdy se poprvé objevil na radaru. Protože tohle není další powerpointový sen o létajících taxících. Tady jde o reálný hybrid vzducholodi a těžkotonážního DRONu, který chce přepsat pravidla globální logistiky.
Rozbouřená hladina Pacifiku se zavřela a nastalo absolutní ticho. Žádná podpůrná loď na obzoru, žádné kabely, žádné dobíjení a naprostá tma. Kanadská společnost Cellula Robotics právě poslala svůj podvodní DRON Envoy na misi, která s úsměvem přepisuje inženýrské tabulky toho, co autonomní stroje reálně vydrží.