Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyNová éra sledování: Kamera, která ví, kam se podíváš ještě před tím, než to uděláš
Nová éra sledování: Kamera, která ví, kam se podíváš ještě před tím, než to uděláš
1 minuta čtení
Když z technologického giganta odejde mozek vývoje, obvykle se dějí věci.
Tým inženýrů, který stál u zrodu legend jako Mavic Pro nebo
stabilizátorů Ronin, opustil DJI a založil startup Farseer. Výsledek?
Systém RocX. Kamera, která si bere „mozek“ z autonomních dronů a cpe ho
do pozemní techniky s extrémním přiblížením. Tohle není jen další
gadget, ale ukázka toho, co se stane, když špičkové know-how „uteče“
z korporátu.
Rodokmen psaný legendami
Tohle není projekt garážových nadšenců, kteří se učí pájet. Za značkou Farseer stojí lidé, kteří v DJI vedli výzkum a masovou výrobu produktů, které změnily svět. Mluvíme o tvůrcích, kteří nám dali:
Mavic Pro: Dron, který definoval moderní skládací konstrukci.
Osmo Pocket: Kameru, která stabilizaci zmenšila do dlaně.
V roce 2021 došlo v amerických pobočkách DJI k velkému „zemětřesení“ a propouštění. Tito experti se ale neztratili. Své zkušenosti s gimbaly a AI sledováním teď přetavili do zařízení pro ornitology a lovce beze zbraní – fotografy divoké přírody.
50x Zoom a stabilizace z jiné planety
Zatímco my ve vzduchu s Mavic 3 Enterprise nebo novým Mavic 4 Pro řešíme každý gram, na zemi si inženýři mohli dovolit víc. RocX je postaven kolem 1/2,8" senzoru (podobný najdeš v menších dronech), ale optika je z jiné ligy.
Klíčové parametry:
Ohnisková vzdálenost: Ekvivalent šílených 1 750 mm.
Světelnost: f/2.0 až f/3.2 (na takový zoom velmi slušné).
Video: 4K při 30 fps nebo zpomalených 120 fps ve Full HD.
Zdroj: farseer.cc
Funguje to podobně jako DJI Osmo Pocket, ale na steroidech. Máš v ruce (nebo na stativu) zařízení, které eliminuje třes rukou i při extrémním přiblížení. Kdo někdy zkoušel točit video na 7x zoomu s Mavic 3 Pro, ví, jak je stabilizace při dlouhém ohnisku kritická.
AI Tracking: Když technika míří za tebe
Tady se nejvíce projevuje DNA z dronů. Hardware je jedna věc, ale software je to, co prodává. RocX využívá algoritmy podobné těm, které znáš jako ActiveTrack 360 z našich nejnovějších strojů jako Air 3S nebo Mini 5 Pro.
Systém detekuje objekty při 200 snímcích za sekundu s odezvou pouhých 0,01 sekundy. To v praxi znamená, že:
Namíříš zhruba směrem, kde letí pták.
AI ho najde a zaostří na něj.
Kamera se fyzicky otáčí (gimbal) a sleduje cíl, i když se pohybuje rychlostí až 70 km/h.
Zdroj: farseer.cc
Pro fotografa to řeší odvěký problém – udržet v hledáčku rychle se pohybující objekt při velkém přiblížení je pro člověka peklo, pro AI hračka. Dokonce nabízejí nástavec, který umožní systému RocX ovládat tvou velkou bezzrcadlovku.
Cena a dostupnost: Čekání na Kickstarter
Farseer jde cestou crowdfundingu, což s sebou nese rizika (nejsou to hotové produkty na skladě v Praze). Kampaň startuje v prosinci 2025.
Samotná kamera: cca 199 USD (cca 4 000 Kč).
Verze s rukojetí: cca 299 USD (cca 6 200 Kč).
Verze s gimbalem: cca 699 USD (cca 14 500 Kč).
Ostrý start se očekává na veletrhu CES v lednu 2026.
Zdroj: farseer.cc
Náš pohled: Evoluci nezastavíš
Pro nás v DronPro je tento příběh důkazem, že technologie z dronů (gimbaly, vizuální poziční systémy, AI tracking) dobývají i ostatní odvětví. To, co dnes vidíme u špičkových modelů jako Mavic 4 Pro – tedy že dron „vidí a chápe“ svět kolem sebe – se stává standardem i na zemi.
Zatímco RocX vypadá slibně, my se držíme osvědčené kvality. Pokud chceš špičkovou stabilizaci a sledování objektů už dnes (a z ptačí perspektivy), sáhni po ověřené flotile DJI. Tam víš, že když zmáčkneš spoušť, máš záběr.
Chceš poradit, jaký dron má aktuálně nejlepší tracking pro natáčení dynamických akcí? Nebo tě zajímá, jak dostat podobné záběry ze vzduchu?
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
Záchranný tým prohledává Baltské moře. Helikoptéra kroužila dvě hodiny a nic. DRON s novým senzorem EchoGuard našel ztroskotanou loď za dvanáct minut. Čtyři lidé přežili.
Tohle není sci-fi. Tohle je Kodaň, rok 2025, reálný test. A senzor, který to dokázal, stojí méně než slušný ojetý kombík.
Kontejner plný zboží. Žádná ranvej, žádný přístav, žádná silnice. Jen helium, elektrické motory a umělá inteligence. Zní to jako sci-fi z osmdesátek – jenže kanadská firma Win Global právě dokončila prototyp a první testovací let je naplánovaný na léto 2026.
Projekt se jmenuje DroneShip a my v DRONPRO ho sledujeme od chvíle, kdy se poprvé objevil na radaru. Protože tohle není další powerpointový sen o létajících taxících. Tady jde o reálný hybrid vzducholodi a těžkotonážního DRONu, který chce přepsat pravidla globální logistiky.
Rozbouřená hladina Pacifiku se zavřela a nastalo absolutní ticho. Žádná podpůrná loď na obzoru, žádné kabely, žádné dobíjení a naprostá tma. Kanadská společnost Cellula Robotics právě poslala svůj podvodní DRON Envoy na misi, která s úsměvem přepisuje inženýrské tabulky toho, co autonomní stroje reálně vydrží.