Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyV Písku vzniká 300 těžkých DRONů ročně: Zajímavost? Žádné čínské díly
V Písku vzniká 300 těžkých DRONů ročně: Zajímavost? Žádné čínské díly
2 minuty čtení
Zatímco většina světa řeší skládací kvadrokoptéry na víkendové
focení, na jihu Čech se peče úplně jiná liga. Stroje, které vydrží ve
vzduchu celou noc, unesou desítky kilogramů techniky a nezastaví je ani
vojenské rušičky. Česká republika se stává tichým, ale o to
silnějším hráčem na trhu těžkých bezpilotních letounů.
Továrna, která mění pravidla hry
My v DRONPRO máme rádi pořádné stroje. A společnost Primoco UAV SE z Písku přesně takové staví. V dubnu 2026 dostali finální razítko na stavbu nového výrobního závodu. Nejde o žádnou malou montovnu, bavíme se o produkci 300 DRONů ročně. Španělská Guardia Civil zrovna nakoupila flotilu šesti kusů za čtyři miliony eur, se kterou bude hlídat námořní hranice.
Firma jen v loňském roce vyexpedovala přes čtyřicet letounů do dvanácti zemí světa. Nenajdeš v nich žádné čínské součástky, jde o stoprocentně evropskou výrobu. V době, kdy se globálně řeší bezpečnostní rizika dodavatelských řetězců, je tohle pro státy NATO naprosto klíčový argument.
Primoco One 150: Bestie na benzin
Tenhle model není žádná hračka do batohu. Primoco One 150 je letoun s pevným křídlem, který startuje z krátké dráhy. Nepotřebuje složitý katapult, stačí mu 150 metrů obyčejného asfaltu. Pod kapotou mu vrčí benzinový motor o výkonu 22 kW. S pětačtyřicetilitrovou nádrží zvládne mise, o kterých se čistě bateriovým DRONům může jen zdát.
Parametr
Hodnota
Maximální vzletová hmotnost
150 kg
Užitečné zatížení (Payload)
až 30 kg
Maximální doba letu
15 hodin
Dolet na jednu nádrž
1 800 km
Cestovní rychlost
až 120 km/h
Tenhle stroj má navíc certifikaci IP67, takže mu nevadí jemný pouštní prach ani prudký liják. Zrychlení z nuly na sto vytáhne za méně než dvacet sekund. A když jde do tuhého a dojde palivo, má v záloze bateriový modul pro třicet minut nouzového letu. Během extrémních zátěžových testů inženýři naložili na palubu rekordních 35 kilogramů zátěže a stroj s nimi letěl přes šestnáct hodin v kuse.
Primoco One 150
Mozek, který nelze zblbnout
Hardware je jedna věc, ale bez špičkového mozku by to byl jen drahý kus kompozitu. Uvnitř sedí pokročilý autopilot PNAV od španělské technologické skupiny Oesia. Primoco díky němu jako vůbec první v Evropě získalo certifikaci EASA LUC SAIL III. K tomu navíc splňuje přísný armádní standard STANAG 4671, což mu otevírá dveře k vojenským zakázkám po celém světě.
Na ukrajinské frontě nalétal tento model přes 5000 hodin a detekoval více než 100 cílů bez jediné ztráty.
O samotnou navigaci se stará systém, který odolá masivnímu elektronickému rušení. Díky technologii od francouzského gigantu Thales se DRON neztratí ani v prostředí, kde běžná GPS prostě umře. Využívá pokročilou inerciální navigaci a pokud ztratí veškeré spojení s operátorem, umí se zcela autonomně vrátit na domovskou základnu s přesností na deset metrů.
Co tahle mašina vlastně nosí?
Draku, 30 kilo nosnosti ti dává obrovskou taktickou výhodu. Primoco One 150 neslouží jako kurýr na balíčky. Je to nekompromisní platforma pro těžké senzory.
Termokamery a optika: Špičkové kamerové systémy Wescam MX-10 v HD rozlišení s třicetinásobným zoomem pro detailní průzkum z bezpečné výšky.
Detekce požárů: Integrovaná umělá inteligence analyzuje obraz v reálném čase a odhalí ložisko lesního ohně na vzdálenost pěti kilometrů dřív, než se vůbec objeví kouř.
Radarové systémy: SAR radary pro přesné mapování terénu i skrze hustou oblačnost nebo mlhu.
Signálové zpravodajství: SIGINT moduly pro odposlech a přesnou lokalizaci nepřátelské komunikace.
Komunikační uzly: Model funguje jako létající vysílač pro záchranné složky v odlehlých oblastech bez signálu.
Od fronty po záchranu životů
Není to ale jen o armádě a policii. Primoco v praxi ukazuje, že těžké DRONy mají obrovský civilní potenciál. V nedávném pilotním projektu se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v Africe tyto stroje doručovaly kriticky důležité léky do těžko přístupných a nebezpečných oblastí. Když máš k dispozici letoun, který uletí tisíce kilometrů bez mezipřistání, logistická pravidla se mění.
Budoucnost váží tři sta kilo
Kapacita nové písecké továrny výhledově pokryje pětinu evropské poptávky po středních bezpilotních letounech. Závod za 15 milionů eur zaměstná dvě stě nových specialistů a rozkládá se na ploše deseti tisíc metrů čtverečních. Evropská unie aktuálně masivně investuje do strategické nezávislosti v letectví a český průmysl je díky tomuto projektu přímo v centru dění.
My už ale vyhlížíme další krok. V jihočeských hangárech se totiž intenzivně testuje nová generace One 300. Jak název napovídá, maximální vzletová hmotnost poskočí na 300 kilogramů. Užitečné zatížení se zdvojnásobí na šedesát kilo a maximální dolet dosáhne čtyř tisíc kilometrů. Plánovaný hybridní elektrický pohon navíc v budoucnu výrazně sníží emise i hlukovou stopu.
Český otisk v globálním letectví je zase o něco hlubší. Zatímco světoví giganti soupeří o každý gram na spotřebitelském trhu, v Písku se staví flotila, která hlídá hranice, hledá požáry a operuje v těch nejtvrdších podmínkách. Éra těžkých bezpilotních letounů z Evropy právě nabrala plnou rychlost.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
Záchranný tým prohledává Baltské moře. Helikoptéra kroužila dvě hodiny a nic. DRON s novým senzorem EchoGuard našel ztroskotanou loď za dvanáct minut. Čtyři lidé přežili.
Tohle není sci-fi. Tohle je Kodaň, rok 2025, reálný test. A senzor, který to dokázal, stojí méně než slušný ojetý kombík.
Kontejner plný zboží. Žádná ranvej, žádný přístav, žádná silnice. Jen helium, elektrické motory a umělá inteligence. Zní to jako sci-fi z osmdesátek – jenže kanadská firma Win Global právě dokončila prototyp a první testovací let je naplánovaný na léto 2026.
Projekt se jmenuje DroneShip a my v DRONPRO ho sledujeme od chvíle, kdy se poprvé objevil na radaru. Protože tohle není další powerpointový sen o létajících taxících. Tady jde o reálný hybrid vzducholodi a těžkotonážního DRONu, který chce přepsat pravidla globální logistiky.
Rozbouřená hladina Pacifiku se zavřela a nastalo absolutní ticho. Žádná podpůrná loď na obzoru, žádné kabely, žádné dobíjení a naprostá tma. Kanadská společnost Cellula Robotics právě poslala svůj podvodní DRON Envoy na misi, která s úsměvem přepisuje inženýrské tabulky toho, co autonomní stroje reálně vydrží.