Inspirujte se, jak využít FPV drony ve svém filmovém štábu
4 minuty čtení
Nikoho nejspíš nepřekvapí konstatování, že se vyspělé drony staly
oblíbenou pomůckou řady filmařů – jak těch amatérských, tak
i velkých světových studií. Možnostem pohledu z ptačí perspektivy,
který již nevyžaduje použití drahé a nemotorné helikoptéry, se dnes
těžko odolává. Klasické plynulé záběry z dronu jsou ale jen jednou
z řady možností, jak lze možnosti této moderní vymoženosti využít.
Stačí sehnat schopného FPV pilota, přilepit na jeho závodní dron kvalitní
akční kameru, vymyslet pro něj vhodnou výzvu a strhující video je
na světě.
FPV obhlídky továren
„Rozmohl se nám tady takový nešvar,“ zní jedna klasická filmová hláška, která by se dala aplikovat i na téma vícero FPV prohlídek automobilových továren. Jedno z těchto videí jsme zachytili před pár měsíci (polovina února 2022), kdy vznikl krásný a vcelku poklidný snímek, v němž FPV dron křižuje výrobními prostory britského malosériového výrobce vozů Morgan. Pozoruhodné na tomto snímku je, že pokud neobsahuje dobře ukryté filmařské švy, je s největší pravděpodobností natáčený a nalétaný na jeden záběr! Všechna čest.
Elektrický FPV dron a elektrická auta – návštěva v továrně Tesla
Výše popisovaný netradiční snímek vzbudil pozornost zejména mezi zasvěcenými kruhy, mezi milovníky unikátních aut a FPV dronů, přičemž dost možná inspiroval další tvůrce a větší značky. Druhým, v mnohém podobným počinem, byla návštěva německé Giga Factory Tesla (Berlin-Brandenburg) sloužící částečně jako motivační náborové video (vydáno 1. duben 2022).
Droní prohlídka továrny Tesla je výrazně dynamičtější než návštěva u Morganů, zároveň si zde snadno všimnete několika střihů, což ale na působivosti celku nijak neubírá. Vizuálně, ale i odborně pilotně úchvatné jsou zejména záběry, kdy FPV dron prolétá mezi velkými stroji, lisy a nůžkami modelujícími jednotlivé díly vozů Tesla. Emotivní jsou také průlety skrz roboty právě svařované karoserie budoucích elektroaut a… Podívejte se sami!
Maximální akce – FPV dron a šílený městský závod na kole v Chile
Dosud zmíněná videa zatím byla jen takovými čajíčky na rozehřátí, teď přichází něco skutečně vypečeného. Především v Jižní Americe se jezdí dost bláznivé městské závody na kolech. Jedním z těch nejvyhlášenějších je Red Bull Valparaiso Cerro Abajo. Nezasvěcené možná překvapí skutečnost, že králem této neortodoxní disciplíny je český jezdec, kluk z Jablonce nad Nisou, Tomáš Slavík!
Dutch Drone Gods a Tomáš Slavík
Kde je ale slibované propojení s FPV drony? Stačí si pustit úvod dalšího videa a hnedle vše pochopíte. Jiný úspěšný jezdec, Nicholi Rogatkin, pozval do chilského Valparaiso partičku známou jako „Dutch Drone Gods“ vystupující zde v roli nejlepších droních pilotů světa! Úkol, který byl před ně postaven, ale nebyl vůbec snadný.
Zatím jsme tyto šílené městské závody, kde se jezdí rychlostí i přes 50 km/h po schodech a v úzkých uličkách, sledovali jen ze statických kamer, případně z akčních kamer umístěných na helmách jezdců. Zcela novým nápadem a mimořádnou pilotní i technickou výzvou bylo natočit nejrychlejšího jezdce, našeho Tomáše Slavíka, od startu po cíl pomocí FPV dronu!
Mistrovství FPV pilotáže nestačí!!!
Při prvním zamyšlení by vás napadlo, že to bude především pořádná výzva pro pilota FPV dronu. To rozhodně ano, jenže ona je to i dost výrazná technologická výzva. FPV drony totiž obvykle využívají pro přenos obrazu analogový signál, který nemá zpoždění podobně jako ten digitální, jeho dosah ale není zrovna velký. Navíc při městském závodě se dron pohybuje v zastavěné oblasti, mezi domy, mezi mnoha a mnoha elektrickými dráty a mezi řadou jiných překážek a systémových pastí, které signál dále ruší. Už jen proto bylo potřeba zřídit pozorovatelnu a „pilotní hnízdo“ na jedné ze střech. Zároveň bylo nezbytné využít hned několik přenašečů signálu a striktně směrových antén.
Posledním bodem v technologickém seznamu, který celý tento projekt umožnil realizovat, byl druhý pomocný dron (DJI Mavic 3), který nesl další zařízení pro posílení a směrování signálu přímo k FPV dronu. Mavic se tak musel vznášet výše nad městem, aby pokryl signálem malý závodní FPV dron proplétající se za Tomášem úzkými uličkami.
Nebudeme vás napínat, nebo možná budeme. Nebylo to snadné a neobešlo se to bez překážek, dramat a jiných zádrhelů či karambolů. Vše se nakonec vydařilo, každopádně krátký, zhruba 10minutový dokument, který celý proces mapuje, byste si rozhodně neměli nechat ujít.
Ideální akční kamery pro FPV drony
Když už je řeč o FPV létání a natáčení, měli bychom se podívat, alespoň stručně, na používanou techniku. Základem jsou obvykle různé, často podomácku vyráběné, závodní drony s již zmiňovaným analogovým přenosem samotné FPV kamery. Z ní by se ale „koukatelné“ video vytáhnout nedalo. Proto se na FPV drony montuje ve většině případu ještě druhá digitální kamera, která nahrává a jejíž záznam se následně používá jako konečný výstup.
Akční kamera DJI Action 2 je maličká a lehká
Dnes ale vlastně není mnoho možností na výběr, jakou kameru na FPV dron posadit. Na jedné straně totiž chcete, aby její záznam byl co nejlepší, na straně druhé se u FPV létání počítá každý gram. Použitá kamera by tak měla být co nejmenší a nejlehčí. Jedno z dobrých řešení pro FPV piloty představuje poslední kousek od DJI, model Action 2. Ten, v podobě samotného modulu kamery s vnitřní pamětní a baterií, není rozhodně velký, ani zbytečně těžký (53 g). Kladně tuto kameru hodnotní třeba Mr Steele, známý FPV pilot s úspěšným YouTube kanálem.
GoPro Hero 10 Black Bones – kamera navržena čistě pro FPV
DJI Action 2 je rozhodně skvělá akční kamera, která odvede dobrou práci i na FPV dronu. Ještě o kousek dál šlo ale v tomto směru GoPro, které v letošním roce představilo speciální model GoPro Hero 10 Black Bones určený čistě a pouze pro FPV piloty a filmaře. V čem se liší od klasiky?
GoPro Hero 10 Black Bones
V první řadě si dali vývojáři záležet na radikální hmotnostní úspoře, kdy se podařilo ušetřit téměř rovných 100 g oproti klasickému modelu. GoPro Hero 10 Black Bones proto váží luxusních 54 g a je tak nejlehčí kamerou GoPro, jaká kdy vznikla. Přitom ale nedělá kompromisy z hlediska obrazové kvality, jelikož využívá stejný senzor a stejný čip (GP2) jako běžná varianta Hero 10. Nové kameře proto nechybí stabilizace HyperSmooth 4.0 či ReelSteady, záznam lze pořídit v rozlišení až 5,3K při 60 fps nebo 4K při 120 fps.
Kde se tedy šetřilo? GoPro na to šlo dost lišácky. Z kamery Hero 10 odstranilo baterii, rozloučilo se s voděodolností, zmizel displej, náhledový i stavový, a zůstala jen 2 nenápadná tlačítka a slot na paměťovou kartu. Abyste mohli GoPro Hero 10 Black Bones vůbec „nastartovat“, budete potřebovat připojení na baterii samotného dronu! Kamera je uzpůsobena pro napájení z baterií 2S–6S s napětím 5–27V se standardním pinovým konektorem, což je typický zdroj FPV dronů.
GoPro Hero 10 Black Bones na FPV dronu
Zajímavé je i to, že kamera GoPro Hero 10 Black Bones je sice lehoučká, není ale úplně nejmenší. Do jejího „bočního křídla“ se totiž musela poskládat původní elektronika, procesor atd., zároveň se tato část využívá k chlazení samotného přístroje. Příjemným bonusem je skutečnost, že lze krytku objektivu snadno sundat a nahradit kupříkladu ND filtrem, jako u klasické řady GoPro.
Až časem tedy uvidíme, která z kamer se u FPV pilotů bude těšit větší oblibě – modulární DJI Action 2, nebo specificky konstruované GoPro Hero 10 Black Bones? Nebo něco zcela jiného?
Šest až osm hodin. Tak dlouho potřebuje špičkový terestrický laserový skener na to, aby obešel celý lom a změřil objem zásob. DRON to samé zvládl za hodinu i s přípravou – a výsledek se lišil tak málo, že nad tím i samotní inženýři kroutili hlavou.
Tohle není sci-fi. Je to reálná case study švýcarské geodetické firmy Lerch Weber, která vzala mapovací DRON WingtraRAY a postavila ho proti Trimble SX10 – pozemnímu skeneru, který se v geodézii bere skoro jako svatý grál přesnosti.
DRON visí ve vzduchu čtyři hodiny. Pak pět. Pak šest. Baterie? Žádná. Jen kabel.
To není science fiction – to je to, co Rosefinch Technology předvedl na Shenzhen UAV Expo 2026 v květnu. A my si myslíme, že tohle je jeden z technologických konceptů, o kterém se v průmyslu mluví mnohem méně, než by si zasloužil.
Výrobci dnes na autonomní stroje věší LiDARy, hromady kamer a výkonné procesory. Výzkumníci z nizozemské univerzity TU Delft na to šli z úplně opačného konce. Vzali princip, kterým se řídí obyčejná včela medonosná, a dokázali, že k bezpečnému návratu nepotřebuješ GPS ani terabajty mapových podkladů. Vystačíš si s pamětí o velikosti průměrného e-mailového podpisu.
Tým z laboratoře MAVLab publikoval v prestižním časopise Nature výsledky svého systému Bee-Nav. A pro zbytek robotického průmyslu je to docela nepříjemná zpráva. Ukazuje se totiž, že k precizní autonomii nepotřebuješ těžkou senzorovou výbavu. Potřebuješ jen chytřejší nápad, co si má stroj pamatovat a co může rovnou zahodit.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
