Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyMultispektrální kamery na dronech aneb Monitorujeme zdravotní stav porostu s obrem DJI M300 RTK + kamerami Zenmuse P1 + MicaSense Altum
Zemědělství
Fotogrammetrie
Lesnictví
Multispektrální kamery na dronech aneb Monitorujeme zdravotní stav porostu s obrem DJI M300 RTK + kamerami Zenmuse P1 + MicaSense Altum
7 minut čtení
Chcete se vrhnout na profesionální, nebo dokonce vědecké snímání
zemědělské plochy pohledem z výšky? Pak k tomu potřebujeme nejen
profesionální, ba téměř vědecké vybavení, ale také profesionální
přístup. Náš tým byl před časem požádán o pomoc při monitorování
zdravotního stavu porostu a my na misi vyslali dron DJI M300 RTK
s dvojicí špičkových senzorů. Zároveň jsme se podívali i na 8 let
starou mašinku, která tyto a podobné úkoly vykonávala dříve.
Jak na multispektrální snímání z dronu krok za krokem
Naši dnešní praktickou ukázku, jak postupovat při tvorbě profesionální a vysoce přesné ortofotomapy, jsme rozdělily na více částí. Jako první si popíšeme zvolenou výbavu, moderní dron DJI Matrice 300 RTK s příslušenstvím a 8 let starou oktoptéru Steady Drone, následně se pustíme do samotné práce.
Na 2 samostatné fáze jsme si vlastně rozložili i finální snímkování. V prvním kroku se vrhneme na snímání dotčené plochy špičkovým multispektrálním senzorem MicaSense Altum. Druhý, do jisté míry kontrolní krok, nás bude čekat s RGB kamerou DJI Zenmuse P1. K tomuto zdvojení jsme přistoupili hlavně proto, aby bylo možné výsledná data porovnávat nebo libovolně překrývat. Tedy jak obraz ve viditelném spektru (RGB), tak i multispektrální záznam.
Co je to ortofotomapa?
Mapa složená z leteckých snímků umístěná v dostatečně přesném souřadném systému. Využívá se lícování s pozemními kontrolními body nebo systém RTK (Real Time Kinematic).
Zadání úkolu a místo snímkování z dronu
Celou aktuálně popisovanou akci multispektrální letecké analýzy jsme rozjeli na žádost lidí z Chomutovského výzkumného ústavu rostlinné výroby, který spolupracuje s Univerzitou J. E. Purkyně (UJEP), konkrétně s Fakultou životního prostředí (zde lze studovat obor aplikovaná geoinformatika, při jehož studiu se setkáte s problematikou dronů a zpracování dat z nich).
Předmětem zmíněného leteckého vyhodnocování je menší pole (cca 1,2 ha), zadáním pak vytvořit zmíněnou ortofotomapu s multispektrální a RGB vrstvou. Vše se následně vyhodnotí a porovná se sice přesnějším, ale výrazně pracnějším a zdlouhavějším pozemním měřením. K tomu se ostatně ještě vrátíme na konci článku.
RGB a multispektrální záznam
Použitá výbava pro multispektrální analýzu – 8 let starý dron vs. moderní high-end od DJI
Přestože bylo od začátku jasné, že faktické snímkování budeme provádět pomocí současného moderního dronu DJI Matrice 300 RTK, který je pro takovéto úkoly jako stvořený, měli jsme předem domluveno, že se podíváme i na předchůdce. Tedy na kousek, jenž se na zmiňované fakultě používal v dobách, kdy bylo bezpilotní letecké snímkování ještě do značené míry v plenkách.
Oním, dnes spíše muzeálním strojem, je 8vrtulový model Steady Drone EI8HT, odborně oktoptéra. Tento 8 let starý stroj vyšel svého času na ohromujících 800 000 Kč! Aby těch osmiček nebylo náhodou málo. Zmíněný dron byl původně vybaven RGB kamerou (foťákem), dále se pod něj uchycovala termokamera, ale také multispektrální snímač.
Jelikož se poslední 2 druhy záznamového zařízení při větším stěhování fakulty někde zatoulaly, nebo přímo ztratily, přestal již zmíněný dron sloužit svému původnímu účelu. Teď je na fakultě spíše na ukázku toho, s jakou technikou se začínalo a jak daleko se za pár let vývoj posunul. Tedy k dnešnímu kousku od DJI, modelu M300 RTK, o kterém je primárně naše dnešní povídání.
Jak se létalo s dronem Steady Drone EI8HT a jak „dopadl“ po krátkém zkušebním poletu? Vše najdete v našem videu!
S jakou výbavičkou tedy budeme realizovat dnešní snímkování? Základy jsme vlastně už prozradili, opakování je ale matka moudrosti. Novým strojem fakulty životního prostředí na UJEP je již zmíněný dron DJI M300 RTK. K němu jsme při této misi připojovali 2 odlišné senzory. Začínalo se se špičkovou multispektrální kamerou MicaSense Altum a pokračovalo se s profi snímkovací soustavou DJI Zenmuse P1. Více o tomto dronu najdete třeba v našem starším představení, když se jednalo o žhavou novinku:
Dnes se ale pojďme blíže podívat na naše záznamové zařízení. Začneme u multispektrální kamery MicaSense Altum, jejíž nezbytnou součástí je i tzv. sluneční senzor (sunshine sensor). Ten monitoruje intenzitu a teplotu okolního světla (hodně zjednodušeně, jak moc, nebo jak málo svítí sluníčko) a podle toho koriguje záznam samotného multispektrálního snímače.
Kalibrační destička MicaSense
Toto přídavné zařízení je nezbytné zejména proto, aby se neposunulo snímané spektrum ve chvíli, kdy, lidově řečeno, nad dronem přejde mrak a podobně. Součástí příslušenství senzoru MicaSense Altum je právě i tento „sunshine sensor“, který se umístí na horní stranu dronu tak, aby na něj dopadalo maximum slunečního světla. V tomto případě je dokonce vybaven vlastní plovoucí antivibrační destičkou.
MicaSense Altum Sunshine sensor
DJI M300 RTK – 2 sloty, přesto 2 kola snímkování
Kdo má trochu přehled, ten by mohl vědět, že dron DJI M300 se chlubí hned dvojicí slotů Skyport (DJI Dual Gimbal Connector), proto by mohl teoreticky nést najednou jak kameru Zenmuse P1, tak i multispektrální snímač MicaSense Altum. Jenže… Oba tyto senzory jsou z výroby nastavené tak, aby fungovaly primárně na slotu č.1! Co s tím?
Micasense Altum PT a Skyport DJI
Existuje sice možnost, jak zapojit snímač MicaSense do slotu č. 2, s tím, že do „jedničky“ bychom usadili Zenmuse P1, ale… tento postup nemáme zatím v praxi plně vyzkoušený a ověřený, proto jsme zvolili cestu zdlouhavější, ale osvědčenou a spolehlivou. Celé snímkování jsme rozdělili na 2 fáze – nejdřív multispektral, potom RGB, jak už ostatně zaznělo v úvodu.
Micasense Altum: Instalace na dron DJI M300
Multispektrální snímač MicaSense Altum a jeho příprava
V první řadě je nutné vypíchnout, že tato multispektrální kamera je sama o sobě dost robustní a působí jako skutečně špičkový produkt ve své třídě, kterým rozhodně je. Vedle jiného je u ní zajímavá přítomnost USB portu, do kterého můžete vložit WiFi modul. S jeho pomocí se připojíte na dálku ke kontrolní aplikaci a vše pak můžete snadno, přesně a pohodlně bezdrátově nastavovat a ovládat.
USB port u kamery ale vlastně není jen jeden, jsou tady hned dva! Druhý slouží pro připojení USB flash disku, kam se bude ukládat pořízený záznam. Samotná kamera totiž nemá vlastní vnitřní paměť ani slot pro paměťovou kartu. To ale není žádná překážka, jen s tím musíte dopředu počítat a náležitě se vybavit.
Samotný senzor MicaSense Altum disponuje čtveřicí základních multispektrálních snímačů. Každý ve svém specifickém „barevném oboru“ (Blue, Green, Rededge, Near-IR), každý s rozlišením 3,2 MP. Navíc je zde ještě přídavná termokamera, sice s poměrně slabým rozlišením, ale i ta se může někdy hodit.
Připojení snímače MicaSense Altum ke dronu DJI M300
Jelikož jsme měli k dispozici variantu vybavenou Skyportem, bylo samotné připojení multispektrálního snímače k dronu DJI skutečně hračkou. Přesto je důležité upozornit na pár doplňkových kroků. Předně bylo nutné připojit kablíkem již dříve instalovaný sluneční sensor, poté bylo nezbytné provést kalibraci.
Ke kalibraci slouží přibalená kalibrační destička, přičemž celý postup je dobře vidět v našem videu. Výchozí kalibrace je nezbytná s každým spuštěním systému, tedy prakticky před každým letem, ale také po jeho ukončení. Tím se ohraničí oblast konkrétního záznamu a výsledek by tak měl být nanejvýš přesný.
Kalibrace multispektrální kamery MicaSense Altum
POZOR!
Opakovaná kalibrace je nutná třeba i při mezipřistání z důvodu výměny baterií v dronu a v podobných situacích.
Plánování mise s aplikací DJI Pilot
Faktickou předletovou přípravu pro naše snímkování jsme už dostatečně rozebrali, teď zbývá ještě poslední krok, kterým je vytvoření letové mise v aplikaci DJI Pilot a její následné spuštění. Postup plánování „krok za krokem“ snad není nutné rozebírat, opět pomůže hlavně naše video. Připomeňme snad jen pár základních pravidel a parametrů:
Plánovat dráhu letu tak, aby co nejlépe kopírovala dotčenou plochu, aby byl let co nejkratší, nanejvýš efektivní.
Dbát na dostatečný překryv pořízených snímků, kdy se u multispektrálního snímání držíme pravidla 80/80 (překryv boční a čelní vyjádřený v %).
Zanedbat bychom neměli ani dostatečný přesah zkoumané plochy (margin), v našem případě nastaveno na 5 m.
Nastavení mise v aplikaci DJI Pilot pro multispektrální kameruTrajektorie mise pro multispektrální kameru na dronu
Výšku letu jsme pro tuto misi stanovili na 100 m, z čehož vychází přesnost snímkování 4,32 cm/pixel (multispektral). Zapomenout samozřejmě nesmíme ani na aktivaci a připojení RTK modulu, díky čemuž bude naše výsledná ortofotomapa přesná v řádu centimetrů (její uložené souřadnice budou sedět s reálnými GPS koordináty bez nechtěného posunu).
Nastavení letové mise v aplikaci DJI Pilot pro RGB kameruTrajektorie mise pro RGB kameru na dronu
Pro všechny případy doplňme obdobné parametry snímání i u Zenmuse P1, tedy pro snímání ve viditelném (RGB) spektru. Postup tohoto snímkování je podobný, kamera je ale odlišná, stejně jako její rozlišení. Zároveň u tohoto druhu snímkování využíváme menší překryv, konkrétně 70/70, ač by mohlo být dostačující i 60/60. Každopádně výsledkem RGB snímání je ortofotomapa s přesností 1,26 cm/pixel (shodná výška letu 100 m výška), což je dáno hlavně již zmíněným vyšším rozlišením použitého RGB snímače.
DJI Zenmuse P1 – základní přednosti a specifikace
Snímací soustava od DJI, Zenmuse P1, je přímo navržená pro rozsáhlé letecké snímkování a fotogrammetrii. Jedná se o full-frame kameru s 3 výměnnými objektivy (24/35/50 mm) s vysokým rozlišením 45 MP a možností pořídit snímek každých 0,7 sekundy. Díky řešení TimeSync 2.0 je kamera synchronizována s RTK modulem a dalšími částmi dronu, proto je každý snímek opatřen metadaty potřebnými pro plnohodnotnou fotogrammetrickou misi a precizní označení jejich polohy.
Dolétáno jest, teď už jen zpracovat a porovnat data!
Přesně, jak bylo popsáno, jsme naši misi připravili, naplánovali a poté také spustili. Nejdřív s multispektrálním snímačem, poté s RGB kamerou. Výsledkem tak jsou 2 paralelní výstupy, které se mohou dále porovnávat s ručním pozemním získáváním obdobných dat fyzicky přímo na zkoumaných rostlinách.
Výstupní data z MicaSense Altum
Pomocí speciálního vědeckého přístroje se totiž přímo na zemi posuzuje zdravotní stav víceméně každé jednotlivé rostliny. Sami si asi dokážete představit nebo spočítat, zda je rychlejší obejít pěšky hromadu rostlin, nebo vše „nakropit“ ze vzduchu dronem s multispektrální kamerou.
V našem případě se přitom záměrně realizovaly oba přístupy, aby se mohly výsledky z kontaktního měření porovnat s těmi bezkontaktními (leteckými z dronu). Proč tak složitě? Třeba jen proto, aby se zhodnotila přesnost, s jakou lze vyhodnotit kvalitu porostu celkově efektivnější leteckou (bezpilotní) metodou.
Uložené mise v aplikaci DJI Pilot
Nikdo neříká, že drony v tomto směru musí nutně nahradit lidi – hodně záleží na tom, jaký má být výstup, jak přesný, nakolik konkrétní. Následně můžeme použít metodu jednu, nebo druhou, nebo obě vhodně kombinovat. Případně můžeme začít s leteckým snímkováním, které může odhalit možné „problémové lokality“, na něž se v dalším kroku zaměří přesnější pozemní vyhodnocování.
Pozemní vyhodnocování stavu rostlin
Letecké snímkování s dronem s centimetrovou přesností díky RTK
Díky RTK modulu, tedy detailnímu zaměření námi vytvořené ortofotomapy, přitom může jít pracovník přesně na určené místo, pomalu ke konkrétní vybrané rostlině a nemusí nikde hledat a tápat. Zároveň může porovnávat jak výslednou multispektrální analýzu, tak i obraz pořízený ve viditelném spektru.
Možností využít moderních pokročilých technologií, jak dronů, tak i snímacích zařízení, existuje celá řada. Záleží hlavně na zadání nebo na požadavku, co má být výstupem daného měření, a podle toho vybereme nebo dospecifikujeme parametry zvoleného záznamu nebo metody.
Každopádně, moderní profesionální dron DJI M300 se základní poziční technologií GPS, doplněný o systém přesného zaměření polohy (RTK) nabízí poměrně snadné, přesné ale také bez problému opakovatelné plánování letových misí. V rukách povolaných je proto neskutečně schopným nástrojem, který výrazně převyšuje stroje, jež se k podobným činnostem používaly ještě před několika málo lety.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
Záchranný tým prohledává Baltské moře. Helikoptéra kroužila dvě hodiny a nic. DRON s novým senzorem EchoGuard našel ztroskotanou loď za dvanáct minut. Čtyři lidé přežili.
Tohle není sci-fi. Tohle je Kodaň, rok 2025, reálný test. A senzor, který to dokázal, stojí méně než slušný ojetý kombík.
Kontejner plný zboží. Žádná ranvej, žádný přístav, žádná silnice. Jen helium, elektrické motory a umělá inteligence. Zní to jako sci-fi z osmdesátek – jenže kanadská firma Win Global právě dokončila prototyp a první testovací let je naplánovaný na léto 2026.
Projekt se jmenuje DroneShip a my v DRONPRO ho sledujeme od chvíle, kdy se poprvé objevil na radaru. Protože tohle není další powerpointový sen o létajících taxících. Tady jde o reálný hybrid vzducholodi a těžkotonážního DRONu, který chce přepsat pravidla globální logistiky.
Rozbouřená hladina Pacifiku se zavřela a nastalo absolutní ticho. Žádná podpůrná loď na obzoru, žádné kabely, žádné dobíjení a naprostá tma. Kanadská společnost Cellula Robotics právě poslala svůj podvodní DRON Envoy na misi, která s úsměvem přepisuje inženýrské tabulky toho, co autonomní stroje reálně vydrží.