Prolétli jsme dron za milion: VTOL Atmos Marlyn s multispektrální kamerou MicaSense Altum
2 minuty čtení
K VTOL dronu Atmos Marlyn jsme se dostali při školení pro Univerzitu Karlovu
a náš „batůžek“ s dronem a multispektrální kamerou
pro monitorování kůrovce atakoval svou hodnotou 1 milion korun. Mrkněte, co
VTOL dron umí!
Co je to VTOL dron?
Zkratka VTOL znamená Vertical Take-Off and Landing a typickým zástupcem VTOL letounu je helikoptéra – umí vertikálně odstartovat z jednoho bodu a umí se na místě i vznášet. Když hovoříme o VTOL dronu, jde o bezpilotní letoun, který je schopen vertikálního vzletu v podstatě z místa nebo s krátkou startovací drahou, ale během letu se už chová jako křídlo = plachtí. VTOL drony se proto hodí, když potřebujete zmapovat nebo dronařsky řečeno „nalétat“ rozsáhlejší území, které byste s klasickým kopterem obsáhli za mnohem delší letovou dobou a s větším množstvím startů a přistání. Lídrem kategorie VTOL dronů a hybridních dronů, které právě kombinují přednosti kopterů a křídel, je společnost Atmos UAV, kdy nám na start dronu stačí perimetr 5 metrů oproti klasickým křídlům, kdy bychom potřebovali 20násobek.
Unboxing VTOL dronu Atmos Marlyn
Celou zkušební VTOL „protikůrovcovou“ misi kontrolujeme podle Atmosího checklistu, abychom na nic nezapomněli. Jako první vybalujeme největší středovou část dronu a 2 boční křídla. Tělo a křídla spojíme pomocí propojovacích tyček, tyčky vždy zasouváme nejprve do křídla. Jdeme na to s citem a napojíme, až uslyšíme cvaknutí. Poté otevřeme krytku na těle dronu, kam zacvakneme 2 baterie v libovolném pořadí. Nakonec u obou baterek zacvakněte horní pojistku.
Pokračujeme párováním s ovladačem a v horizontální poloze kalibrací sunshine senzoru na vršku dronu – k tomu budete potřebovat parťáka. Jakmile se rozsvítí modrá dioda, je zkalibrováno. Dron zase obrátíme čumákem nahoru do vertikální pozice pro start. Následuje test motoru a vrtulí a startujeméééé!
Stoupáme s VTOL dronem do výšky 70 m
Stoupáme až do výšky 70 m, kde jsme svědky toho slibovaného kouzla – Atmos Marlyn se překlopí do horizontální polohy vystoupá ještě do 100 m a začíná se chovat jako křídlo. Hned poté už letí nad první zadanou linii, kterou chceme nasnímat. Za 14 minut nasnímá námi zadaných 0,23 km2.
A je tu návrat domů na home point. Atmos přiletí nad home point a v 70 metrech se zase překlopí do horizontálu. Sestoupá do 20 m, kde čeká na pokyn operátora. Přepínáme kniplem na manuální ovládání a Atmos se začne chovat jako klasická DJI kvadrokoptéra. Přistáváme. Ukončíme let a jakmile dostaneme „povolení“ od aplikace, můžeme vyndat baterky a začít pracovat s daty.
Post-processing dat z VTOL dronu
Při práci s daty je důležité zálohovat a zároveň opatřit každý snímek vlastním geo-tagem s centimetrovou přesností, abychom z pořízených snímků mohli složit 2D mapu neboli orthofoto mapu a mohli se případně nad jakékoliv „nalétané“ místo vrátit. Ve videu pracujeme se software pro drony Agisoft Metashape, což je profesionální software pro fotogrammetrii a zpracování digitálních leteckých snímků.
A teď je čas, aby si to samé vyzkoušeli UKáčka 😊 Příště v Atmosem vlítneme na ostrou akci a posvítíme si na spoušť, co páchá na našich lesích kůrovec. Atmos Marlyn s multispektrální kamerou se totiž nejlépe převede na misích ze zemědělství a lesnictví.
Šest až osm hodin. Tak dlouho potřebuje špičkový terestrický laserový skener na to, aby obešel celý lom a změřil objem zásob. DRON to samé zvládl za hodinu i s přípravou – a výsledek se lišil tak málo, že nad tím i samotní inženýři kroutili hlavou.
Tohle není sci-fi. Je to reálná case study švýcarské geodetické firmy Lerch Weber, která vzala mapovací DRON WingtraRAY a postavila ho proti Trimble SX10 – pozemnímu skeneru, který se v geodézii bere skoro jako svatý grál přesnosti.
DRON visí ve vzduchu čtyři hodiny. Pak pět. Pak šest. Baterie? Žádná. Jen kabel.
To není science fiction – to je to, co Rosefinch Technology předvedl na Shenzhen UAV Expo 2026 v květnu. A my si myslíme, že tohle je jeden z technologických konceptů, o kterém se v průmyslu mluví mnohem méně, než by si zasloužil.
Výrobci dnes na autonomní stroje věší LiDARy, hromady kamer a výkonné procesory. Výzkumníci z nizozemské univerzity TU Delft na to šli z úplně opačného konce. Vzali princip, kterým se řídí obyčejná včela medonosná, a dokázali, že k bezpečnému návratu nepotřebuješ GPS ani terabajty mapových podkladů. Vystačíš si s pamětí o velikosti průměrného e-mailového podpisu.
Tým z laboratoře MAVLab publikoval v prestižním časopise Nature výsledky svého systému Bee-Nav. A pro zbytek robotického průmyslu je to docela nepříjemná zpráva. Ukazuje se totiž, že k precizní autonomii nepotřebuješ těžkou senzorovou výbavu. Potřebuješ jen chytřejší nápad, co si má stroj pamatovat a co může rovnou zahodit.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
