Přejít na obsah Přejít na hlavní navigaci Přejít na vyhledávání
Aneta
Žádná otázka není hloupá!
216 216 022 (Po–Pá 9–18 h)
Sedm DJI produktů, 35 TB surového 8K materiálu, dva měsíce natáčení v africké divočině a tři měsíce v editační místnosti. Výsledek? Sedm minut filmu, který porota označila za nejkinematografičtější dílo v historii soutěže. A přitom je tenhle ročník SkyPixelu příběhem o něčem úplně jiném než o kráse záběrů.
Tvůrce Ellis van Jason (pod přezdívkou ellisvanjason) natočil svůj opus v třech afrických zemích. Na to, co zachytil, potřeboval kompletní ekosystém DJI techniky:
Tohle není „hobby natáčení z dovolené“. Komprese 35 TB na 7 minut znamená poměr zhruba 5000:1. Takový objem vyžaduje enterprise storage, GPU renderovací farmy a profesionální postprodukční workflow. Ellis van Jason sám řekl, že jde o jeho poslední velký „passion project“ – kapitolu kariéry završil na absolutním vrcholu.
Nejlepší fotografii roku pořídil slovenský fotograf Filip Hrebenda. Snímek „The Gate“ zachycuje osamělou postavu pod přírodním skalním obloukem zahaleným v mlze – klasická „scale photography“, kde DRON dodá perspektivu, kterou lidské oko z terénu nikdy nezíská.
Porotce Daniel Kordan ocenil vzácné atmosférické podmínky a vyváženou kompozici. Jake Guzman poukázal na skalní most jako fokální bod, kde lidská postava slouží čistě jako měřítko monumentality.
Hrebenda fotil na DJI Mavic 3 Pro. Žádný enterprise kolos, žádný speciální rig. Jen správný DRON, správné místo a správný okamžik, který trvá pár sekund.
AYANG vyhrál kategorii Handheld s filmem „Elsewhere The Gaze Can Always Arrive“ – a tady je zajímavý posun. Vítězné dílo kombinuje letecké i pozemní záběry do jednoho poetického celku. Žádné „tady létám, tady chodím“. Jeden vizuální jazyk.
Tohle je trend, který sledujeme čím dál víc. Profesionálové přestávají myslet v kategoriích „DRON vs. kamera v ruce“. Myslí v omnidirekcionálním záznamu – zachytit scénu ze všech úhlů, všemi nástroji, a pak to v editaci propojit.
A teď k tomu jádru pudla.
Loňský jubilejní 10. ročník nasbíral 140 000 přihlášek ze 140+ zemí. Letošní jedenáctý? Necelých 95 000 z 96 zemí. To je pokles o třetinu v přihlášených dílech a ztráta 44 zemí z mapy účastníků.
DJI přitom udělala všechno „správně“:
Víc peněz, větší jméno v porotě, víc šancí na výhru. A přesto o 45 000 přihlášek méně. Ekonomická logika „vyšší odměna = vyšší zájem“ tady nefunguje.
Soutěž otevřela příjem přihlášek 27. listopadu 2025. O necelý měsíc později, 22. prosince 2025, přistála bomba: americká FCC zařadila všechny zahraniční DRONy na svůj Covered List. Nové autorizace pro DJI a další zahraniční výrobce v USA – stop.
Soutěž pak běžela ještě tři měsíce pod touto regulační změnou. A to nebyl jediný problém. Americká celnice v roce 2025 zadržovala zásilky DJI techniky. Joanna Steidle, která se v minulém ročníku umístila v Top 10, čekala šest měsíců, než jí DJI Mavic 4 Pro dorazil – nakonec přes třetí zemi, protože americká celnice ho prostě nepustila.
Kolik z těch chybějících 45 000 přihlášek pochází z USA? DJI mlčí. Tisková zpráva neobsahuje žádný breakdown podle zemí. A jak poznamenal DroneXL – ta neprůhlednost sama o sobě mluví za vše.
Férová poznámka: 10. ročník byl výročí. DJI ho propagovala agresivně a část přihlášek se přirozeně „natáhla“ z jiných let. Určitý pokles byl nevyhnutelný.
Jenže ztráta 44 zemí z účastnické mapy není výroční korekce. Výroční marketing přitáhne víc příspěvků ze stávající základny tvůrců. Nerozšiřuje geografický dosah. Když zmizí 44 zemí, jde o strukturální kontrakci, ne o návrat k normálu.
Tady je paradox celého příběhu. SkyPixel jako marketingová platforma slábne – méně přihlášek, méně zemí, geopolitický stín. Ale kvalita vítězných děl je na historickém maximu.
„Africa Unseen“ s nasazením sedmi DJI produktů je produkční case study, kterou dnes pravděpodobně žádný konkurent nedokáže zopakovat. Skydio se soustředí na autonomii. Autel na payload. Ani jeden z nich nenabízí sedm produktů filmové třídy v jednom ekosystému – od FPV přes kino-paže až po akční kamery.
DJI hardware moat – ta technologická hradba kolem jejich ekosystému – se v seznamu vítězů projevuje jasněji než kdykoli předtím. I když participační strana slábne, produkční strana sílí.
Klíčový indikátor bude 12. ročník. Pokud počet zemí klesne znovu, SkyPixel se z globální soutěže promění spíš v archiv špičkové tvorby pro zmenšující se komunitu. DJI by pak musela přesunout energii jinam – na TikTok, Instagram, partnerství s festivaly.
Pokud se ale FCC situace uklidní a celní blokády povolí, může se stát opak. Kreativní komunita kolem DJI nikam nezmizela. Jen část z ní teď sedí za regulační zdí a čeká.
Jedno je jisté: dokud DJI nabízí ekosystém, ve kterém jeden tvůrce vezme sedm produktů do africké divočiny a vrátí se s filmem na úrovni streamovací platformy, bude mít co ukazovat. Otázka je, kolik lidí se na to bude dívat.
My v DRONPRO máme většinu DJI produktového portfolia – od entry modelů po profesionální stroje. Jestli tě „Africa Unseen“ nakopla a chceš si osahat Inspire 3 nebo Mavic 3 Pro naživo, koukni do naší půjčovny.
#LetuZdar
Pět let. Tak dlouho existuje maďarská firma ABZ Innovation – a za tu dobu se z regionálního výrobce postřikových DRONů dostala do bodu, kdy staví to, co může být největší DRONová továrna v Evropě. Zatímco většina startupů po pěti letech pořád hledá první velký kontrakt, tihle už kupují halu a plánují výrobní linky. To není příběh o hardwaru. To je příběh o tom, jak vypadá evropský nearshoring v přímém přenosu.
Před 3 dny
Levný DRON za pár stovek dolarů dokáže vynutit obranu za miliony. A přesně tenhle nepoměr právě dostal jméno, dokument a doktrínu. Americká Joint Interagency Task Force 401 vydala materiál s výmluvným názvem Small Drones, Big Problems: A First Principles Approach to Countering-UAS. Není to další suchý přehled proti-DRONové techniky. Je to signál, že se něco láme. My v DRONPRO tyhle posuny sledujeme roky – a tenhle je jiný.
Před 4 dny
Powerus otevřel agro divizi a nasadil svůj heavy-lift H1000 na postřik polí – bez jediné změny v hardwarovém jádru. Stejný stroj, který vozí náklad záchranářům, teď míří nad lány kukuřice v Austrálii a na Novém Zélandu. Proč těžké DRONy přestávají být exotikou a co skutečně rozhoduje o tom, jestli agro DRON vydělá?
Před 6 dny
Francouzský startup Tornyol postavil 40gramový mikroDRON, který v laboratoři autonomně sestřelil létající hmyz – bez jediné kamery, jen pomocí sonaru s 380 mikrofony. Za projektem stojí bývalý vývojář raket z MBDA. Technologie funguje, ale má více než jeden háček.
Před 7 dny
DJI Avata 360 spojuje FPV dynamiku s 360° sférickým záznamem v 8K. Framing záběru nevyřešíš před letem, ale až ve střihu – a to mění všechno. Proklepli jsme ho od technických parametrů přes výdrž baterie až po ceny jednotlivých variant.
Před 11 dny
Komunální policie v turistickém letovisku na Costa Blance porazila národní složky s desetkrát větším rozpočtem. Příběh Benidormu ukazuje, co se stane, když se z jedné termovizní myšlenky postaví kompletní DRONový ekosystém. A proč koupit DRON nestačí.
Před 13 dny
DRON přelétl jižní Londýn za tři minuty, kurýr by jel dvacet. Britský NHS spustil první rutinní BVLOS přepravu krevních vzorků v historii Velké Británie – a čísla za tím jsou hustší, než by se zdálo. Co to znamená pro zbytek Evropy a kam tohle celé míří?
Před 15 dny
Piloti Avaty 360 zažili po jednom updatu to nejhorší, co FPV létání nabízí: černý obraz v brýlích při plné rychlosti. DJI reagovalo patchem v01.00.0500 – a přidalo funkci, o které komunita nevěděla, že ji chce. Co přesně opravuje a proč to není jen rutinní update?
Před 18 dny
Khumbu Icefall je nejsmrtelnější úsek cesty na Everest. Šerpové ho překonávají šest až osm hodin s nákladem na zádech – a každý přechod je sázka na život. DJI FlyCart 100 to zvládá za osm minut s 85 kg na palubě. Co za tím stojí a kam tohle celé míří?
Před 19 dny
Britská Intelligent Energy odhalila vodíkový powertrain IE-FLIGHT™ 120 – 120 kW, nosnost až 750 kg, dosah v řádu tisíců kilometrů a nulové emise. Místo výfukových zplodin vytéká čistá voda. Proč tohle mění pravidla těžkého bezpilotního létání a proč za tím stojí britské miliardy?
Před 20 dny