Filip Tomášek: Mých 75 nejlepších dní v životě s dronem v batohu po Gruzii a Balkánu

Jak vlastně vznikl nápad vyrazit sám na Babettě do Gruzie? 

Začalo to před rokem, když jsem se rozešel s přítelkyní, a tím mi odpadly plány na léto. Narazil jsem na lowcost race závod, jehož cílem je cestovat po Evropě téměř bez peněz, a spontánně jsem se do něj přihlásil. Bylo to neskutečně super. Původně jsem plánoval vyrazit za rok znovu, pak jsem ale prošel kolem Babetty a dostal lepší nápad. Láska k horám mě přivedla k myšlence, vydat se na ní do Gruzie. 

Co tě hnalo k tomu vydat se na takové dobrodružství?

Měl jsem se doma vážně dobře, super brigáda, vysoká škola, nemusel jsem vůbec nic řešit. Lákalo mě vyzkoušet něco trochu jiného a vyjít mimo svoji komfortní zónu. 

Co všechno obnášely přípravy? 

Když jsem si to celé vymyslel, Babettě jsem vůbec nerozuměl. Uměl jsem do ní v podstatě jen nalít benzín a dopustit pneumatiky. Musel jsem se naučit, jak celá Babetta funguje a jak ji opravit. Dál bylo potřeba sehnat peníze na cestu. Prodával jsem trička, sehnal jsem i nějaké sponzory. Například v DronPro mi půjčili dron, takže mám z cesty nakonec i super záběry na památku. 

Jakou rychlostí taková Babetta jede?

Podle výrobních papírů má jet 40 km/h, ale s tím, jak jsem byl naložený, jsem jel tak 30–⁠35 km/h. Celkem jsem ujel 6896 km.

Kde jsi přespával? 

Plánoval jsem spát ve stanu a jednou za týden si najít hostel, kde se pořádně vysprchuji a vyperu si. Na doporučení ostatních jsem nakonec párkrát využil i Couchsurfing, což je internetová služba bezplatného ubytování. Nejčastěji jsem se ale drze ptal lidí, jestli si můžu postavit stan a přespat u nich na zahradě. Stalo se mi asi jen dvakrát za celých 74 dní na cestě, že s tím nesouhlasili. Většinou mě dokonce pozvali spát k nim domů a pohostili mě jídlem. Díky tomu, že jsem se nestyděl zeptat, jsem poznal spoustu skvělých lidí.

Jací jsou lidé na východ od Česka? 

Jakmile jsem překročil hranice polsko-ukrajinské, byl to najednou jiný svět. Hned první den na Ukrajině mě 3 špinaví podnapilí pánové nabídli na noc azyl ve svém chátrajícím domě. Raději jsem si postavil stan na zahradě. Říkali mi, že mě budou v noci hlídat a já s typicky českými předsudky nevěděl, zda to myslí dobře, nebo se mám bát. Nalil jsem jim slivovici, abych je dostal na svoji stranu, půl litru padlo. Večer byl fajn, ale přesto jsem se v noci nemohl zbavit strachu. Ráno jsem se probudil, samozřejmě naprosto v pořádku a s myšlenkou, že musím všechny předsudky hodit za hlavu. Bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat. Lidé na Východě jsou vážně skvělí a pohostinní. Většinou čím chudší byli, tím více byli srdeční. 

Co byl pro tebe nejsilnější zážitek?

Nejsilnější byl určitě ten nejhorší, když mě po cestě domů okradli v Srbsku. Plánoval jsem Srbskem projet přes noc, ale jelikož světlo na Babettě je spíše na ozdobu, než že by nějak fungovalo, byl jsem dírami v silnici donucen si na jednom z odpočívadel postavit stan. Babettu jsem jako obvykle zamknul ke sloupu a šel spát. Zhruba ve dvě ráno jsem vystrčil hlavu ze stanu, abych měl jistotu, že je Babetta v pořádku. Nebyla tam. V trenkách jsem vyběhl ze stanu a začal volat 112, kde samozřejmě neuměli anglicky. Po několika minutách marného vysvětlování mé situace policii všemožnými jazyky, jsem zahlédl Babettu asi o 50 metrů dál. Vzal jsem klíč, abych odemkl řídítka a odvedl ji zpátky. V tu chvíli jsem zahlédl siluetu člověka, jak utíká z mého stanu pryč do tmy. Takhle jsem přišel o batoh, v kterém jsem měl i dron. Volal jsem znovu 112, tentokrát jsme se úspěšně domluvili a za hodinu dorazila hlídka. Byla to dlouhá hodina, stál jsem se šroubovákem v ruce před stanem a pozoroval, jak se opodál pohybuje pravděpodobně zloděj mého batohu. Policejní majáky ho zřejmě donutili vrátit batoh nepozorovaně zpět, a tak to nakonec dobře dopadlo. V jedné ruce s nožem a v druhé se šroubovákem jsem čekal, až se rozední a budu moci pokračovat v cestě. 

V DronPro jsme ti na cestu půjčili dron. Kde se vzala myšlenka si ho půjčit?

Chtěl jsem si celou cestu zdokumentovat a říkal jsem si, že když už se vydávám na takové dobrodružství, stálo by za to natočit záběry z ptačí perspektivy. Napadlo mne oslovit DronPro, největší firmu na drony u nás v Česku, kde mi dron půjčili, za což jsem strašně rád.

Jak ses dron naučil ovládat?

Už jsem měl s drony nějakou zkušenost, přítelkyně měla dron DJI Spark a vždy, když jsme někam jeli, brali jsme ho s sebou. Měl jsem půjčený Mavic Air, takže ovládání bylo více méně podobné. Dostal jsem k němu v DronPro i fajn školení létání s dronem, kde mi vše vysvětlili, takže jsem si oživil paměť.  

Která země si nejvíce říkala o záběr z dronu?

Určitě Gruzie, tam ty záběry byly vážně neskutečný. Když jsem tam přijel, na pár dní jsem zaparkoval Babettu a vydal se po svých. Spal jsem na loukách, chodil po horách a natáčel to dronem z výšky. 

Jak to z hlediska pravidel pro drony vypadalo v Gruzii?

V roce 2019 to zatím nijak moc neřešili. Dnes už to možná bude jinak. 

Co je tvé nejoblíbenější droní video z cesty?

Nejlepší video vzniklo při putování Gruzií. Příroda je tam vážně kouzelná, přesvědčte se sami.  

Co ti cesta dala?

Poznal jsem kus světa a získal spoustu skvělých přátel. Zjistil jsem, že všechno je možné, a když se pro něco rozhodneme, žádné limity neexistují. 

👋✈ #LetuZdar

Bára