Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyFilip Tomášek: Mých 75 nejlepších dní v životě s dronem v batohu po Gruzii a Balkánu
Extremní podmínky
Cestování s dronem
Rozhovory s dronaři
Filip Tomášek: Mých 75 nejlepších dní v životě s dronem v batohu po Gruzii a Balkánu
4 minuty čtení
„Cesta mi ukázala, že všechno je možné, a když se pro něco rozhodneme,
žádné limity neexistují,“ říká Filip Tomášek, který se na
legendárním stroji Jawa Babetta 210 vydal na cestu do Gruzie a přibalil si
s sebou i dron Mavic Air od DronPro.
Jak vlastně vznikl nápad vyrazit sám na Babettě do Gruzie?
Začalo to před rokem, když jsem se rozešel s přítelkyní, a tím mi odpadly plány na léto. Narazil jsem na lowcost race závod, jehož cílem je cestovat po Evropě téměř bez peněz, a spontánně jsem se do něj přihlásil. Bylo to neskutečně super. Původně jsem plánoval vyrazit za rok znovu, pak jsem ale prošel kolem Babetty a dostal lepší nápad. Láska k horám mě přivedla k myšlence, vydat se na ní do Gruzie.
Co tě hnalo k tomu vydat se na takové dobrodružství?
Měl jsem se doma vážně dobře, super brigáda, vysoká škola, nemusel jsem vůbec nic řešit. Lákalo mě vyzkoušet něco trochu jiného a vyjít mimo svoji komfortní zónu.
Co všechno obnášely přípravy?
Když jsem si to celé vymyslel, Babettě jsem vůbec nerozuměl. Uměl jsem do ní v podstatě jen nalít benzín a dopustit pneumatiky. Musel jsem se naučit, jak celá Babetta funguje a jak ji opravit. Dál bylo potřeba sehnat peníze na cestu. Prodával jsem trička, sehnal jsem i nějaké sponzory. Například v DronPro mi půjčili dron, takže mám z cesty nakonec i super záběry na památku.
Jakou rychlostí taková Babetta jede?
Podle výrobních papírů má jet 40 km/h, ale s tím, jak jsem byl naložený, jsem jel tak 30–35 km/h. Celkem jsem ujel 6896 km.
Kde jsi přespával?
Plánoval jsem spát ve stanu a jednou za týden si najít hostel, kde se pořádně vysprchuji a vyperu si. Na doporučení ostatních jsem nakonec párkrát využil i Couchsurfing, což je internetová služba bezplatného ubytování. Nejčastěji jsem se ale drze ptal lidí, jestli si můžu postavit stan a přespat u nich na zahradě. Stalo se mi asi jen dvakrát za celých 74 dní na cestě, že s tím nesouhlasili. Většinou mě dokonce pozvali spát k nim domů a pohostili mě jídlem. Díky tomu, že jsem se nestyděl zeptat, jsem poznal spoustu skvělých lidí.
Jací jsou lidé na východ od Česka?
Jakmile jsem překročil hranice polsko-ukrajinské, byl to najednou jiný svět. Hned první den na Ukrajině mě 3 špinaví podnapilí pánové nabídli na noc azyl ve svém chátrajícím domě. Raději jsem si postavil stan na zahradě. Říkali mi, že mě budou v noci hlídat a já s typicky českými předsudky nevěděl, zda to myslí dobře, nebo se mám bát. Nalil jsem jim slivovici, abych je dostal na svoji stranu, půl litru padlo. Večer byl fajn, ale přesto jsem se v noci nemohl zbavit strachu. Ráno jsem se probudil, samozřejmě naprosto v pořádku a s myšlenkou, že musím všechny předsudky hodit za hlavu. Bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat. Lidé na Východě jsou vážně skvělí a pohostinní. Většinou čím chudší byli, tím více byli srdeční.
Co byl pro tebe nejsilnější zážitek?
Nejsilnější byl určitě ten nejhorší, když mě po cestě domů okradli v Srbsku. Plánoval jsem Srbskem projet přes noc, ale jelikož světlo na Babettě je spíše na ozdobu, než že by nějak fungovalo, byl jsem dírami v silnici donucen si na jednom z odpočívadel postavit stan. Babettu jsem jako obvykle zamknul ke sloupu a šel spát. Zhruba ve dvě ráno jsem vystrčil hlavu ze stanu, abych měl jistotu, že je Babetta v pořádku. Nebyla tam. V trenkách jsem vyběhl ze stanu a začal volat 112, kde samozřejmě neuměli anglicky. Po několika minutách marného vysvětlování mé situace policii všemožnými jazyky, jsem zahlédl Babettu asi o 50 metrů dál. Vzal jsem klíč, abych odemkl řídítka a odvedl ji zpátky. V tu chvíli jsem zahlédl siluetu člověka, jak utíká z mého stanu pryč do tmy. Takhle jsem přišel o batoh, v kterém jsem měl i dron. Volal jsem znovu 112, tentokrát jsme se úspěšně domluvili a za hodinu dorazila hlídka. Byla to dlouhá hodina, stál jsem se šroubovákem v ruce před stanem a pozoroval, jak se opodál pohybuje pravděpodobně zloděj mého batohu. Policejní majáky ho zřejmě donutili vrátit batoh nepozorovaně zpět, a tak to nakonec dobře dopadlo. V jedné ruce s nožem a v druhé se šroubovákem jsem čekal, až se rozední a budu moci pokračovat v cestě.
V DronPro jsme ti na cestu půjčili dron. Kde se vzala myšlenka si ho půjčit?
Chtěl jsem si celou cestu zdokumentovat a říkal jsem si, že když už se vydávám na takové dobrodružství, stálo by za to natočit záběry z ptačí perspektivy. Napadlo mne oslovit DronPro, největší firmu na drony u nás v Česku, kde mi dron půjčili, za což jsem strašně rád.
Pohled na Gruzii kamerou dronu DJI Mavic Air
Jak ses dron naučil ovládat?
Už jsem měl s drony nějakou zkušenost, přítelkyně měla dron DJI Spark a vždy, když jsme někam jeli, brali jsme ho s sebou. Měl jsem půjčený Mavic Air, takže ovládání bylo více méně podobné. Dostal jsem k němu v DronPro i fajn školení létání s dronem, kde mi vše vysvětlili, takže jsem si oživil paměť.
O Mavicu Air
DJI Mavic Air je jeden z nejpopulárnějších dronů na trhu, speciálně navržený pro cestovatele. Je lehký, snadno přenosný a díky inteligentním režimům a bezpečnostním senzorům s ním ulovíte krásné záběry i bez velkých technických znalostí. Dnes je na trhu i několikanásobně výkonnější Mavic Air 2, který se oproti svému předchůdci pyšní 4x kvalitnějšími snímky, 34minutovým flight-time a to rozhodně není všechno! Mrkněte na srovnání dronu DJI Mavic Air a DJI Mavic Air 2.
Která země si nejvíce říkala o záběr z dronu?
Určitě Gruzie, tam ty záběry byly vážně neskutečný. Když jsem tam přijel, na pár dní jsem zaparkoval Babettu a vydal se po svých. Spal jsem na loukách, chodil po horách a natáčel to dronem z výšky.
Jak to z hlediska pravidel pro drony vypadalo v Gruzii?
V roce 2019 to zatím nijak moc neřešili. Dnes už to možná bude jinak.
Pravidla pro létání s drony v Gruzii
Pokud dron váží více než 250 g, je potřeba ho zaregistrovat (5 $). Obecně je zakázáno provozovat bezpilotní letadla nad městy, ulicemi, parkovišti, nad budovami, v těsné blízkosti provozu (minimálně 50 metrů od všech silnic), letadel, silnoproudého elektrického vedení, radarů a v přeplněných oblastech. Dále platí omezení v národních parcích a historických oblastech.
Co je tvé nejoblíbenější droní video z cesty?
Nejlepší video vzniklo při putování Gruzií. Příroda je tam vážně kouzelná, přesvědčte se sami.
Co ti cesta dala?
Poznal jsem kus světa a získal spoustu skvělých přátel. Zjistil jsem, že všechno je možné, a když se pro něco rozhodneme, žádné limity neexistují.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
Záchranný tým prohledává Baltské moře. Helikoptéra kroužila dvě hodiny a nic. DRON s novým senzorem EchoGuard našel ztroskotanou loď za dvanáct minut. Čtyři lidé přežili.
Tohle není sci-fi. Tohle je Kodaň, rok 2025, reálný test. A senzor, který to dokázal, stojí méně než slušný ojetý kombík.
Kontejner plný zboží. Žádná ranvej, žádný přístav, žádná silnice. Jen helium, elektrické motory a umělá inteligence. Zní to jako sci-fi z osmdesátek – jenže kanadská firma Win Global právě dokončila prototyp a první testovací let je naplánovaný na léto 2026.
Projekt se jmenuje DroneShip a my v DRONPRO ho sledujeme od chvíle, kdy se poprvé objevil na radaru. Protože tohle není další powerpointový sen o létajících taxících. Tady jde o reálný hybrid vzducholodi a těžkotonážního DRONu, který chce přepsat pravidla globální logistiky.
Rozbouřená hladina Pacifiku se zavřela a nastalo absolutní ticho. Žádná podpůrná loď na obzoru, žádné kabely, žádné dobíjení a naprostá tma. Kanadská společnost Cellula Robotics právě poslala svůj podvodní DRON Envoy na misi, která s úsměvem přepisuje inženýrské tabulky toho, co autonomní stroje reálně vydrží.