Jak využít přídavný lidar Scanfly na dronu: Case study přímo od zdroje o inspekcích vysokého napětí
2 minuty čtení
Pravidelné inspekce elektrického vedení požadují předpisy většiny zemí.
Pokud navíc dráty vedou zalesněnými a venkovskými oblastmi, často je
ohrožuje vegetace – jakýkoliv kontakt by mohl přerušit dodávky energie.
Jak na to šli borci ze společnosti 3DT, která vyvíjí lidary Scanfly?
Casestudy: Mapování vedení vysokého napětíAutor: Mauro Contrafatto, Product Manager, 3D Target srl Spolupracující organizace: Iberdrola; Aquila Drones; Dielmo3D Lokace: Bilbao, Španělsko, Použitý produkt: 3DT Scanfly
Pozadí mise
Během většiny inspekcí se provádí kontrola ze země, někdy pomocí terénních vozů nebo helikoptéry. Jde však jenom o pozorování, kterému schází preciznost měření a objektivní data, takže je složité sledovat vývoj v čase a odhalovat drobnější nuance, které mohou představovat riziko.
Výhoda Scanfly
S lidarovou technologií je možné proniknout i silnou vegetací a vytvářet přesné 3D modely terénu i porostu. Můžete tak měřit skutečnou vzdálenost vzhledem k rozličným elementům infrastruktury (sloupy, stožáry, věže, dráty) a analyzovat potenciální rizika související s postupující vegetací. K dispozici máte virtuální model reality, což dovoluje naplánovat údržbu celé soustavy – zastřihování a prořezávání na různých úrovních a s různou prioritou.
Společnost 3DT vyvinula Scanfly Lite, lehký a ultrakompaktní přídavný lidar pro všechny profesionální drony na trhu. Bezpilotní technologie jsou ideální na průzkum oblastí s komplikovanou orografií. Scanfly se snadno používá: K vzlétnutí a měření je připraven během pár minut. Stažení dat a vygenerování 3D modelu zájmové oblasti proběhne ihned po dokončení průzkumu.
Mise
Aquila Drones nabídla inspekční služby společnosti Iberdrola, veřejnému nadnárodnímu provozovateli elektrického vedení se sídlem v Bilbau ve Španělsku. Aby ověřili výkon lidaru Scanfly Lite v praxi na reálném scénáři, zorganizovali test na zhruba 8km vedení vysokého napětí v zapadlé oblasti Baskicka za různých podmínek – od téměř plochého terénu u obydlených oblastí až po zalesněná místa s rozdílným převýšením.
Data následně zpracuje Dielmo3D, španělský provozovatel GIS informací, který nabízí různá řešení pro analýzu bodových mračen a mapování koridorů. Pro zpracování je třeba minimální hustota 30 bodů/m² na drátech s absolutní přesností, která nepadá po 0,20 m; model musel pokrýt minimálně 20 m okolo vedení.
Postup
Vzhledem k tělu vybraného bezpilotního prostředku se 8km koridor nalétával na 13 jednotlivých letů. Každý trval 15 minut včetně nezbytné iniciační fáze, která proběhla staticky pomocí duální antény, duálního přijímačové technologie z dílny Scanfly. Mise byla dokončena během 5 hodin včetně nezbytných přesunů pro vzlety a přistání. Aby zajistili nezbytné rozlišení cíle, lety probíhaly ve výšce 20 metrů od drátů s proměnlivým AGL mezi 30 a 45 metry. Využitelná šířka koridoru se pohybovala vždy nad požadovaným rozsahem s maximem 180 metrů v částech bez přírodních nebo umělých překážek.
RAW data stáhli na konci každého letu, aby udělali rychlý test konzistence. Finální soubor bodových množin pak v kanceláři zpracovávali 5 hodin. Absolutní přesnosti dosáhli pomocí PPK procedury za pomoci RINEX dat z pozemní stanice vhodně umístěné na vybraných souřadnicích v mapovaném regionu.
Výsledky
Datovou analýzu prováděli v Dielmo3D. Dráty nízkého napětí s průměrem 8 mm v bodovém mračně úspěšně oddělili, stejně jako sloupy a věže. Vysegmentovat se podařilo i vegetaci podél vedení: Každý strom byl označen z hlediska vzdálenosti od drátů. Potenciální zásahy a překryvy byly odhaleny a vyhodnoceny z hlediska jejich současné a budoucí rizikovosti na základě prediktivních modelů růstu.
Otestovali jsme vybavení i metodu a obojí obstáloS lidarem Scanfly připevněném na bezpilotním prostředku můžeme sbírat data při mapování vedení a tento přístup nám umožňuje sesbírat více informací, než dovolují klasické vizuální inspekce. Vygenerovaná bodová mračna lze navíc snadno uložit jako refereční model pro využití v budoucnu.
Jak se při inspekcích vedení vysokého napětí daří DronPro?
Ve spolupráci s ČEPSem jsme nedávno prováděli inspekci vedení vysokého napětí. Na LiDAR sice nedošlo, ale použili jsme termální snímkování, optickou kontrolu a ještě zoomovací kameru, kterou najdete v jednom těle bezkonkurenční hybridní kamery DJI Zenmuse H20T Quad Sensor Solution. Ta vznikla speciálně k zavěšení na dron Matrice 300 RTK. V inspekci nám pak pomohl další profesionální stroj Mavic 2 Enterprise Dual a univerzální držák pro poloprofíky i hobbíky Mavic 2 Pro. Část mise probíhala semiautonomně, část plně manuálně. Cílem bylo také nastavit waypointy pro případné automatizované mise a pravidelné kontroly v budoucnu. Mrkněte, jak to šlo.
Šest až osm hodin. Tak dlouho potřebuje špičkový terestrický laserový skener na to, aby obešel celý lom a změřil objem zásob. DRON to samé zvládl za hodinu i s přípravou – a výsledek se lišil tak málo, že nad tím i samotní inženýři kroutili hlavou.
Tohle není sci-fi. Je to reálná case study švýcarské geodetické firmy Lerch Weber, která vzala mapovací DRON WingtraRAY a postavila ho proti Trimble SX10 – pozemnímu skeneru, který se v geodézii bere skoro jako svatý grál přesnosti.
DRON visí ve vzduchu čtyři hodiny. Pak pět. Pak šest. Baterie? Žádná. Jen kabel.
To není science fiction – to je to, co Rosefinch Technology předvedl na Shenzhen UAV Expo 2026 v květnu. A my si myslíme, že tohle je jeden z technologických konceptů, o kterém se v průmyslu mluví mnohem méně, než by si zasloužil.
Výrobci dnes na autonomní stroje věší LiDARy, hromady kamer a výkonné procesory. Výzkumníci z nizozemské univerzity TU Delft na to šli z úplně opačného konce. Vzali princip, kterým se řídí obyčejná včela medonosná, a dokázali, že k bezpečnému návratu nepotřebuješ GPS ani terabajty mapových podkladů. Vystačíš si s pamětí o velikosti průměrného e-mailového podpisu.
Tým z laboratoře MAVLab publikoval v prestižním časopise Nature výsledky svého systému Bee-Nav. A pro zbytek robotického průmyslu je to docela nepříjemná zpráva. Ukazuje se totiž, že k precizní autonomii nepotřebuješ těžkou senzorovou výbavu. Potřebuješ jen chytřejší nápad, co si má stroj pamatovat a co může rovnou zahodit.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
