Report z droního vítězství Čechů v Abu Dhabi: Byli jsme při tom!
3 minuty čtení
Slíbili jsme videoreport z mezinárodní robotické soutěže zaměřené na
autonomní provoz dronů – MBZIRC (Mohamed Bin Zayed International Robotic
Challenge) a je tady. Mrkněte i na video z příprav a videoreport přímo
z místa! Alex s Nikčou dorazili druhý den soutěže 24. 2. 2020 a začali
si psát deníček.
Jak probíhaly přípravy závodního týmu z ČVUT do Abu Dhabi? Mrkněte na naše video o budoucnosti dronů
První den (2. den soutěže)
Přijeli jsme do Abu Dhabi kvůli zpoždění letadla později, než jsme předpokládali. Takže hned, co jsme dorazili, jsme utíkali na stánek ČVUŤáků – byl ale úplně prázdný. Běželi jsme proto na venkovní plochu, kde nám chvíli trvalo se zorientovat. Všechno bylo tak ohromný. Jakmile jsme ale našli stanoviště, kde se všechno odehrávalo, akorát jsme potkali kluky, jak se vrací z druhé disciplíny daného dne, což bylo hašení požáru výškové budovy (zvnějšku a zevnitř). V té se kluci bohužel v celkovém hodnocení neumístili.
Nejsilnější jsme ve stavění cihelRovnou jsme udělali s teamleadrem Martinem Saskou krátký rozhovor o tom, jak se klukům průběžně daří. Martin utrousil, že jejich nejsilnější disciplínou bylo zatím stavění cihel na stěnu, v čemž kluci ten den ráno zaváleli a jako jediný tým jejich drony plně autonomně naskládaly dokonce 10 kousků, což (jak jsme měli zjistit později) jim nakonec při vyhlášení přihrálo 250 000 USD za krásné 1. místo.
Následovala krátká pauza, kterou jsme vyplnili sledováním ostatních tymů a zorientovaním se v backstage celé akce. Za 2 hodiny šli ČVUŤáci plnit svůj (ten den) poslední challenge, což bylo práskání 6 balónků a zároveň chycení míčku za letu (zavěšeném na jiném dronu, který létal dokola po trajektorii ležaté osmičky). S tímto úkolem, který jsme již měli tu možnost shlédnout v ČR, se kluci vypořádali na výbornou. Stačilo to však "jen" na stříbro bez nároku na pricepool.
Aklimatizace v pouštiTím skončil první den a my s klukama poklábosili v backstagi o tom, jak se připravovali. Do pouštních podmínek dovalili už 13.1., aby se aklimatizovali a přizpůsobili drony okolním podmínkám. Jedna rovina je mít vše odladěný v ČR a next level je dokázat zohlednit vítr, vířící písek a další místní libůstky, které v tuzemsku kluci neměli šanci nasimulovat.
2. den Grand Challenge
Kluci měli v Grand Challenge jako jedni z favoritů přijít na řadu jako předposlední. O co šlo v této disciplíně? O průnik všech předchozích úkolů: Práskání teď už "jen" 5 balónků a chycení míčku za letu, dále hašení vnějšího povrchového požáru budovy + vnitřku (př. sporáku pomocí pozemního robota) a nakonec skládání cihel na stěnu – kluků favorizovaná disciplína. Jelikož kluci pracovali v rámci navigačního systému s GPSkou, která může v nepříznivých momentech poskočit řádově až o několik metrů, přesně to se jim stalo osudným. Jejich inteligentní drony, které dokázaly pomocí senzorů a strojového vidění číst okolní podmínky, se najednou nedokázaly přiblížit ke stěně z důvodu safety distance, která byla posunutá kvůli chybě GPS (chápejte správně, že kluci lítali v ochranné síti, která byla sice jasně definovaná, ale z důvodu chyby GPS si dron "myslel", že ochranná síť už začíná o 6 metrů dříve), a právě proto dron ke stěně, aby ji identifikoval (z důvodu umístění cihly) ani nedoletěl.
Čím jsme spolu s dalšíma parťákama z ČVUT, Českého rozhlasu a klukama z FAMU přispěli do mlýna, bylo monitoringem předchozích týmů. Kluci tak do poslední chvíle operovali s aktuálními průběžnými výsledky (klíčové bylo létání v plně autonomním režimu, přičemž drtivá většina univerzit létala manuálně – což nám přišlo v rozporu s myšlenkou soutěže, tedy tím, že se jedná o robotickou soutěž, nikoliv soutěž o nej pilotní dovednost), což se jim povedlo zužitkovat při volbě finální taktiky. V jedné chvíli mohly plnit všechny úlohy max. 3 drony současně. Jak jsme již zmínili – protože favorizovaná disciplína kluky nepodržela, tak to do poslední chvíle vypadalo nadějně pro tým univerzity ze španělské Sevilly.
Vyhlášení vítězů
O to větší a silnější byl zážitek z finálního vyhlášení, kde ČVUŤáky sice pasovali na vítěze, ale 500K USD pricepool organizátoři přesunuli na poslední chvíli do dalšího ročníku. To ale kluky nijak nezarmoutilo, protože mezinárodní hitparáda jim otevřela brány do droního robotického světa, kde si nyní můžou diktovat cenu DRONí ropy.
Kluci sbírali po celou dobu body za jednotlivé okruhy/disciplíny:
1. Prásknutí 6 zelených balónků a chycení žlutého míčku za letu. 2. Stavění zdi v kooperaci dronu a pozemního robota. 3. Hašení požáru v kooperaci dronu a pozemního robota.
Na závěr byl vyhlášen vítěz v každé disciplíně. Za 1. místo v každé kategorii vyhrál vítěz 250 000 USD. Kluci z ČVUT získali za 1. disciplínu 2. místo (stříbro), za 2. disciplínu 1. místo a 250 00 USD a ve 3. se neumístili. Následně byl vyhlášen celkový vítěz, kdy každý tým měl 25 minut na to splnit všechny 3 úkoly s tím, že ve fieldu mohly být max. 3 drony. Cena pro vítěze byla 500 000 USD, kterou ale kluci z ČVUT (ačkoliv vyhráli 1. místo) neobdrželi, protože těsně před vyhlášením byl tenhle pricepool zrušen a posunut do dalšího ročníku.
Podívejte se na náš videoreport přímo z místa a nasajte atmosféru Mohamed Bin Zayed International Robotic Challenge!
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
Záchranný tým prohledává Baltské moře. Helikoptéra kroužila dvě hodiny a nic. DRON s novým senzorem EchoGuard našel ztroskotanou loď za dvanáct minut. Čtyři lidé přežili.
Tohle není sci-fi. Tohle je Kodaň, rok 2025, reálný test. A senzor, který to dokázal, stojí méně než slušný ojetý kombík.
Kontejner plný zboží. Žádná ranvej, žádný přístav, žádná silnice. Jen helium, elektrické motory a umělá inteligence. Zní to jako sci-fi z osmdesátek – jenže kanadská firma Win Global právě dokončila prototyp a první testovací let je naplánovaný na léto 2026.
Projekt se jmenuje DroneShip a my v DRONPRO ho sledujeme od chvíle, kdy se poprvé objevil na radaru. Protože tohle není další powerpointový sen o létajících taxících. Tady jde o reálný hybrid vzducholodi a těžkotonážního DRONu, který chce přepsat pravidla globální logistiky.
Rozbouřená hladina Pacifiku se zavřela a nastalo absolutní ticho. Žádná podpůrná loď na obzoru, žádné kabely, žádné dobíjení a naprostá tma. Kanadská společnost Cellula Robotics právě poslala svůj podvodní DRON Envoy na misi, která s úsměvem přepisuje inženýrské tabulky toho, co autonomní stroje reálně vydrží.
Houstonská policie má novou jednotku. Jmenuje se Patrol Support Team, v historii HPD nic takového neexistovalo – a její hlavní oči ve vzduchu jsou DRONy DJI Matrice 4T a Matrice 4E. Dva stroje, dva účely, jedna mise: zaplnit mezeru mezi běžnou hlídkou a plnotučným SWATem. A už teď létají nad městem.
Nasadil jsi vrtule a teď co? Na displeji ovladače na tebe bliká hláška o aktualizaci. Většina pilotů má v tu chvíli chuť kliknout na tlačítko ignorovat a jít rovnou létat. U verze DJI Fly 1.21.0 by to ale byla obrovská chyba. Tenhle instalační balík o velikosti téměř 666 MB totiž není jen kosmetická záplata. Je to masivní dávka čistého výpočetního výkonu, která mění pravidla hry pro přenos dat, bezpečnost ve vzduchu a otevírá dveře pro úplně novou generaci strojů.
Přistát s DRONem na lodi, která se kýve v třímetrových vlnách, je jako trefit se míčkem do pohyblivého koše – poslepu, ve větru a s jedním pokusem. Londýnský startup WaiV Robotics tvrdí, že tohle vyřešil. A má na to 7,5 milionu dolarů.
