Report z droního vítězství Čechů v Abu Dhabi: Byli jsme při tom!
3 minuty čtení
Slíbili jsme videoreport z mezinárodní robotické soutěže zaměřené na
autonomní provoz dronů – MBZIRC (Mohamed Bin Zayed International Robotic
Challenge) a je tady. Mrkněte i na video z příprav a videoreport přímo
z místa! Alex s Nikčou dorazili druhý den soutěže 24. 2. 2020 a začali
si psát deníček.
Jak probíhaly přípravy závodního týmu z ČVUT do Abu Dhabi? Mrkněte na naše video o budoucnosti dronů
První den (2. den soutěže)
Přijeli jsme do Abu Dhabi kvůli zpoždění letadla později, než jsme předpokládali. Takže hned, co jsme dorazili, jsme utíkali na stánek ČVUŤáků – byl ale úplně prázdný. Běželi jsme proto na venkovní plochu, kde nám chvíli trvalo se zorientovat. Všechno bylo tak ohromný. Jakmile jsme ale našli stanoviště, kde se všechno odehrávalo, akorát jsme potkali kluky, jak se vrací z druhé disciplíny daného dne, což bylo hašení požáru výškové budovy (zvnějšku a zevnitř). V té se kluci bohužel v celkovém hodnocení neumístili.
Nejsilnější jsme ve stavění cihelRovnou jsme udělali s teamleadrem Martinem Saskou krátký rozhovor o tom, jak se klukům průběžně daří. Martin utrousil, že jejich nejsilnější disciplínou bylo zatím stavění cihel na stěnu, v čemž kluci ten den ráno zaváleli a jako jediný tým jejich drony plně autonomně naskládaly dokonce 10 kousků, což (jak jsme měli zjistit později) jim nakonec při vyhlášení přihrálo 250 000 USD za krásné 1. místo.
Následovala krátká pauza, kterou jsme vyplnili sledováním ostatních tymů a zorientovaním se v backstage celé akce. Za 2 hodiny šli ČVUŤáci plnit svůj (ten den) poslední challenge, což bylo práskání 6 balónků a zároveň chycení míčku za letu (zavěšeném na jiném dronu, který létal dokola po trajektorii ležaté osmičky). S tímto úkolem, který jsme již měli tu možnost shlédnout v ČR, se kluci vypořádali na výbornou. Stačilo to však "jen" na stříbro bez nároku na pricepool.
Aklimatizace v pouštiTím skončil první den a my s klukama poklábosili v backstagi o tom, jak se připravovali. Do pouštních podmínek dovalili už 13.1., aby se aklimatizovali a přizpůsobili drony okolním podmínkám. Jedna rovina je mít vše odladěný v ČR a next level je dokázat zohlednit vítr, vířící písek a další místní libůstky, které v tuzemsku kluci neměli šanci nasimulovat.
2. den Grand Challenge
Kluci měli v Grand Challenge jako jedni z favoritů přijít na řadu jako předposlední. O co šlo v této disciplíně? O průnik všech předchozích úkolů: Práskání teď už "jen" 5 balónků a chycení míčku za letu, dále hašení vnějšího povrchového požáru budovy + vnitřku (př. sporáku pomocí pozemního robota) a nakonec skládání cihel na stěnu – kluků favorizovaná disciplína. Jelikož kluci pracovali v rámci navigačního systému s GPSkou, která může v nepříznivých momentech poskočit řádově až o několik metrů, přesně to se jim stalo osudným. Jejich inteligentní drony, které dokázaly pomocí senzorů a strojového vidění číst okolní podmínky, se najednou nedokázaly přiblížit ke stěně z důvodu safety distance, která byla posunutá kvůli chybě GPS (chápejte správně, že kluci lítali v ochranné síti, která byla sice jasně definovaná, ale z důvodu chyby GPS si dron "myslel", že ochranná síť už začíná o 6 metrů dříve), a právě proto dron ke stěně, aby ji identifikoval (z důvodu umístění cihly) ani nedoletěl.
Čím jsme spolu s dalšíma parťákama z ČVUT, Českého rozhlasu a klukama z FAMU přispěli do mlýna, bylo monitoringem předchozích týmů. Kluci tak do poslední chvíle operovali s aktuálními průběžnými výsledky (klíčové bylo létání v plně autonomním režimu, přičemž drtivá většina univerzit létala manuálně – což nám přišlo v rozporu s myšlenkou soutěže, tedy tím, že se jedná o robotickou soutěž, nikoliv soutěž o nej pilotní dovednost), což se jim povedlo zužitkovat při volbě finální taktiky. V jedné chvíli mohly plnit všechny úlohy max. 3 drony současně. Jak jsme již zmínili – protože favorizovaná disciplína kluky nepodržela, tak to do poslední chvíle vypadalo nadějně pro tým univerzity ze španělské Sevilly.
Vyhlášení vítězů
O to větší a silnější byl zážitek z finálního vyhlášení, kde ČVUŤáky sice pasovali na vítěze, ale 500K USD pricepool organizátoři přesunuli na poslední chvíli do dalšího ročníku. To ale kluky nijak nezarmoutilo, protože mezinárodní hitparáda jim otevřela brány do droního robotického světa, kde si nyní můžou diktovat cenu DRONí ropy.
Kluci sbírali po celou dobu body za jednotlivé okruhy/disciplíny:
1. Prásknutí 6 zelených balónků a chycení žlutého míčku za letu. 2. Stavění zdi v kooperaci dronu a pozemního robota. 3. Hašení požáru v kooperaci dronu a pozemního robota.
Na závěr byl vyhlášen vítěz v každé disciplíně. Za 1. místo v každé kategorii vyhrál vítěz 250 000 USD. Kluci z ČVUT získali za 1. disciplínu 2. místo (stříbro), za 2. disciplínu 1. místo a 250 00 USD a ve 3. se neumístili. Následně byl vyhlášen celkový vítěz, kdy každý tým měl 25 minut na to splnit všechny 3 úkoly s tím, že ve fieldu mohly být max. 3 drony. Cena pro vítěze byla 500 000 USD, kterou ale kluci z ČVUT (ačkoliv vyhráli 1. místo) neobdrželi, protože těsně před vyhlášením byl tenhle pricepool zrušen a posunut do dalšího ročníku.
Podívejte se na náš videoreport přímo z místa a nasajte atmosféru Mohamed Bin Zayed International Robotic Challenge!
Šest až osm hodin. Tak dlouho potřebuje špičkový terestrický laserový skener na to, aby obešel celý lom a změřil objem zásob. DRON to samé zvládl za hodinu i s přípravou – a výsledek se lišil tak málo, že nad tím i samotní inženýři kroutili hlavou.
Tohle není sci-fi. Je to reálná case study švýcarské geodetické firmy Lerch Weber, která vzala mapovací DRON WingtraRAY a postavila ho proti Trimble SX10 – pozemnímu skeneru, který se v geodézii bere skoro jako svatý grál přesnosti.
DRON visí ve vzduchu čtyři hodiny. Pak pět. Pak šest. Baterie? Žádná. Jen kabel.
To není science fiction – to je to, co Rosefinch Technology předvedl na Shenzhen UAV Expo 2026 v květnu. A my si myslíme, že tohle je jeden z technologických konceptů, o kterém se v průmyslu mluví mnohem méně, než by si zasloužil.
Výrobci dnes na autonomní stroje věší LiDARy, hromady kamer a výkonné procesory. Výzkumníci z nizozemské univerzity TU Delft na to šli z úplně opačného konce. Vzali princip, kterým se řídí obyčejná včela medonosná, a dokázali, že k bezpečnému návratu nepotřebuješ GPS ani terabajty mapových podkladů. Vystačíš si s pamětí o velikosti průměrného e-mailového podpisu.
Tým z laboratoře MAVLab publikoval v prestižním časopise Nature výsledky svého systému Bee-Nav. A pro zbytek robotického průmyslu je to docela nepříjemná zpráva. Ukazuje se totiž, že k precizní autonomii nepotřebuješ těžkou senzorovou výbavu. Potřebuješ jen chytřejší nápad, co si má stroj pamatovat a co může rovnou zahodit.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
