Nejen Alex se těšil na první FPV
dron od DJI jak malej Jarda (nebo Alda?). Už přiletěl a s ním i první
česká recenze s videjkem, kde uvidíte unboxing a samozřejmě i polet této
dlouho očekávané novinky.
Unboxing FPV dronu DJI
Jako distributoři jsem dostali na vyzkoušení demo verzi dronu DJI FPV a Alex už slintá nad krabicí. Vyloupnul se z ní opravdový řemeslný klenot s perfektní aerodynamikou. Kvalitní materiály, výkonné chlazení a pořádná baterka dávají tušit, že tenhle mazel je stavěný pro pořádné vzdušné souboje.
Na druhý pohled vidí přední FPV kameru na 2osém gimbalu, senzory pro detekci překážek vpředu a na spodu těla dronu, sloty na USB- C kabel pro aktualizaci firmware a pro SD kartu a přisvětlovací diodu pro start a přistání.
TIP
Nový dron DJI FPV váží 795 g, a jelikož není označený CE štítkem, podle nové legislativy spadá do obecné podkategorie A3 kategorie Open. Létání tedy směrujte nad pole, louky a lesy, nebo si požádejte o povolení v rámci kategorie Specific. Pokud byste se vydali do městské zástavby, platí pro vás pravidla létání s drony z podkategorie A2 (zde bude jasno až v polovině roku 2021).
Alex vyzkoušel nasazování vrtulek a už se vrhá na technické specifikace:
Featury závodního dronu DJI FPV
Závodní FPV dron DJI letí neuvěřitelnou rychlostí až 150 km/h v manuálním režimu M (ve sportovním módu S je to 97 km/h, v normálním módu N 54 km/h).
Největší revolucí je podle Alexe možnost záchranné brzdy, kdy dron po zastavení zůstává viset ve vzduchu. To u klasických FPV dronů nebylo – jakmile jste přestali “držet plyn”, dron spadl na zem jako šiška. Jeho automatické přepnutí do pozicovacího režimu, když pustíte kniply, je právě to, co z FPV DJI udělá masovku.
Senzory pro detekci překážek fungují jenom v režimu N a mají pouze informativní funkci – dron zpomalí, ale nezastaví.
DJI deklaruje flight-time 20 minut při konstantní rychlosti 40 km/h, což si vyzkoušíme v praxi při našem terénním poletu. Kdyžtak vás jistí RTH.
Stejně tak si vyzkoušíme deklarovanou odolnost vůči až 40km větru.
TIP
Vrchní díl FPV dronu je vyměnitelný, takže můžete fešáka ještě víc potunit, nebo díl využít pro rozlišení soupeřů při droních závodech. Parádička je i možnost měnit barvu svícení LED diod. Svépomocí se dá vyměnit i kamera nebo podvozek.
Featury kamery na dronu DJI FPV
Kamera má 1/2,3” CMOS čip a natáčí až ve 4K při 60 fps, ve Full HD při 120 fps, takže můžete s dronem natáčet i slow motion záběry.
Nabízí pořádný 150stupňový rozhled při 50 nebo 100 fps, který znáte z akčních kamer typu GoPro.
Z akčních kamer Osmo přebrala výkonnou stabilizaci RockSteady.
Fotorozlišení je 12 MP.
Maximální datový tok je 120 snímků za vteřinu.
Podívejte se, jak DJI FPV závodí s Nissanem GT-R Nismo
Natočili jsme pro vás speciální závodní videjko, kde FPV dron od DJI změří síly se sporťákem na okruhu a na rovince a také jeho výkon porovnáme s DIY domácí závodní skládačkou.
Brýle DJI FPV Goggles V2
Jednoduše si nastavíte velikost mezery mezi očima.
Baterie se připojuje k brýlím externě a dobíjí je, abyste nenosili na hlavě tolik váhy.
Najdete na nich porty pro připojení právě baterie, sluchátek a SD karty pro záznam přenosu do brýlí. USB-C port slouží pro kalibrace a aktualizace a spojení s aplikací DJI Fly a donastavení celého systému.
Maximální datový tok do brýlí je 50 fps na otevřeném prostranství, v interiérech pak bude menší.
2 čudlíky slouží pro připojení k 1 ze 2 kanálů, další 2 tlačítka slouží k zapnutí/vypnutí, návratu a poslední čudlík je programovatelný pro jakoukoliv funkci potřebujete. Nejdůležitější je linking RC button pro propojení všech komponent systému.
Vydrží na jedno nabití asi 110 minut a váží skoro 0,5 kg.
Dálkový ovladač k DJI FPV
Vysuneme antény a našroubujeme kniply. Zapnete dlouhým podržením (krátkým zjistíme stav baterie) a můžete si opět dedikovat tlačítko C1 pro libovolný účel.
Vpředu máme scrollovací tlačítko pro úhel kamery.
Home button funguje jako nouzová brzda, při dlouhém podržení zahájí RTH.
Na druhé straně najdeme button pro zapnutí a vypnutí kamery nebo pro focení (přepíná se mezi video a foto dlouhým podržením).
Novinkou je tlačítko pro přepnutí do plně manuálního režimu, který se aktivuje jen speciální kombinací tlačítek.
Další tlačítko slouží k přepínání módů a poslední k přepínání kanálů.
Ovladač by měl na jedno nabití vydržet v provozu 9 hodin.
TIP
Pokud potřebujete, aby se vám kniply nevracely do středové pozice, přepněte ovladač do módu 2. Zezadu vyloupněte levý kryt a inbusem si seřiďte levý knipl tak, aby se nevracel. Pravý nechte v původním stavu. Můžete si tak hrát s konstantní rychlostí dronu a citlivě ji upravovat. Mód 1 nastavíte přesně opačně.
Po unboxingu vidíme jako nevýhodu to, že je v Combu jen jedna baterka (obvykle jsme u DJI Comb zvyklí na 2–3 náhradní baterky). Součástí balení také není inovativní DJI Motion Controller, který kopíruje přirozené pohyby vaší ruky a přináší úplně nový pocit z ovládání dronu (mělo by to připomínat řízení klasického letadla v kokpitu nebo hru s interaktivním ovladačem od konzole). Vejde se vám do jedné ruky, je o polovinu menší než klasický “obouručák” a vydrží na jedno nabití 5 hodin.
DJI Motion Controller nabízí nový princip ovládání dronu
TIP
Pro trénink vám poslouží appka DJI Virtual Flight, kterou představujeme v dalším videu.
Výrobci dnes na autonomní stroje věší LiDARy, hromady kamer a výkonné procesory. Výzkumníci z nizozemské univerzity TU Delft na to šli z úplně opačného konce. Vzali princip, kterým se řídí obyčejná včela medonosná, a dokázali, že k bezpečnému návratu nepotřebuješ GPS ani terabajty mapových podkladů. Vystačíš si s pamětí o velikosti průměrného e-mailového podpisu.
Tým z laboratoře MAVLab publikoval v prestižním časopise Nature výsledky svého systému Bee-Nav. A pro zbytek robotického průmyslu je to docela nepříjemná zpráva. Ukazuje se totiž, že k precizní autonomii nepotřebuješ těžkou senzorovou výbavu. Potřebuješ jen chytřejší nápad, co si má stroj pamatovat a co může rovnou zahodit.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
Záchranný tým prohledává Baltské moře. Helikoptéra kroužila dvě hodiny a nic. DRON s novým senzorem EchoGuard našel ztroskotanou loď za dvanáct minut. Čtyři lidé přežili.
Tohle není sci-fi. Tohle je Kodaň, rok 2025, reálný test. A senzor, který to dokázal, stojí méně než slušný ojetý kombík.
Kontejner plný zboží. Žádná ranvej, žádný přístav, žádná silnice. Jen helium, elektrické motory a umělá inteligence. Zní to jako sci-fi z osmdesátek – jenže kanadská firma Win Global právě dokončila prototyp a první testovací let je naplánovaný na léto 2026.
Projekt se jmenuje DroneShip a my v DRONPRO ho sledujeme od chvíle, kdy se poprvé objevil na radaru. Protože tohle není další powerpointový sen o létajících taxících. Tady jde o reálný hybrid vzducholodi a těžkotonážního DRONu, který chce přepsat pravidla globální logistiky.
