Jak se orientovat v aplikaci DJI GO 4? Proletíme se nejdůležitějšími
funkcemi a ukazateli, abyste se stali opravdovým power-userem.
Ukazatel stavu baterie v aplikaci DJI GO 4
Ukazatel stavu nabití, potažmo zbývajícího letového času, je jedním z nejdůležitějších ukazatelů, které byste měli sledovat, a je zobrazen v horní části obrazovky DJI GO aplikace spuštěné na vašem telefonu. Informuje vás jednak o aktuálním nabití akumulátoru v dronu a zároveň o přibližném zbývajícím času, který vám pro let zbývá.
Na lince se nacházejí ukazatele (zprava doleva):
Značka, na níž je odpočítáván zbývající letový čas (postupně se posouvá směrem doleva),
První bílý bod označuje dobu, kdy dojde k upozornění na slabou baterii.
Žlutý bod s písmenem H označuje, kdy bude výdrž baterie dostačující pouze pro bezpečný návrat dronu k vám.
Poslední bílý bod označuje kriticky nízkou úroveň nabití baterie, kdy dron zahájí automatické přistání.
Je důležité, abyste fungování ukazatele pochopili a během letu jej průběžně sledovali, obzvlášť pokud se s dronem plánujete vzdálit od místa vzletu. Zobrazený odhad času i poloha bodů na ukazateli se v průběhu letu mění v závislosti na napětí na článcích baterie, způsobu letu a samozřejmě na tom, jak je dron v danou chvíli daleko od ovladače.
Rozdíl mezi letem s GPS a ATTI módem
Jakmile dron funguje v GPS módu, je schopen držet vodorovnou i svislou polohu (přesnost je závislá na aktuálním dosahu satelitů GPS), tudíž dokáže zastavit a setrvat na jednom místě ve vzduchu po uvolnění páček.
Oproti tomu v ATTI módu (jakmile není GPS dostupné, nebo dojde k chybě kompasu) bude dron sice schopen díky barometrickému senzoru udržovat výšku stejně, jako je tomu v GPS módu, nicméně nebude schopen udržovat pozici ve vodorovném směru – může tak být unášen do různých směrů větrem.
Stavový řádek v horní části obrazovky aplikace DJI GO vám po celou dobu letu signalizuje, v jakém módu dron aktuálně pracuje.
Využívejte mapu letu
Během letu se na mapě vykresluje trasa, po níž dron od startu letěl. Současně se mezi dronem a domovským bodem zobrazuje zelená spojnice, která může posloužit jako nejkratší cesta zpět.
Funkce Radar
Radar v DJI GO aplikaci můžete využít k zorientování, kterým směrem dron směřuje a kterým směrem je natočen ovladač.
TIP
Na tomto videu je vysvětleno, jak indikátor vyvolat a využít k orientaci.
Využívejte „radar“ k posouzení rychlosti větru
Proudění větru ve výšce je obvykle silnější než na zemi a může proudit i zcela jiným směrem. K získání představy o rychlosti větru, který na dron ve vzduchu působí, můžete využít „radar“ v aplikaci DJI GO. Princip je takový, že v bezvětří indikátor ukazuje rovinu a s narůstajícím větrem, kdy se dron snaží korigovat svou polohu náklonem, začne indikátor vykazovat výchylku na jednu, nebo druhou stranu.
Váš dron také nebude proti větru schopen letět tak rychle, jako je tomu v bezvětrných podmínkách. Pokud zaznamenáte, že dron letí vpřed pomaleji než obvykle, je to známka toho, že cestuje proti větru.
Stavový řádek
Aplikace DJI GO ve stavovém řádku (nahoře) zobrazuje stav dronu, upozorňuje na různé skutečnosti a chyby, například na ztrátu GPS, rušení, přetížení motorů, silný vítr a jiné. Upozornění jsou zpravidla podbarvena žlutě, zatímco varování červeně. Nejsou-li přítomny žádné problémy a dron je v GPS módu, stavový řádek svítí zeleně.
Veškeré zprávy jsou zobrazovány v angličtině, takže její základní znalost je pro první pochopení nutná.
Návod na DJI GO 4 ke stažení nebo zkouknutí
Český překlad aplikace DJI GO 4 i DJI Fly si můžete stáhnout v sekci e-booků DronPro.
Appku DJI GO 4 si teprve osaháváte? Mrkněte na názorné video, kde s vámi Alex projde její nastavení krok za krokem.
Využívejte funkci Precision Landing
Podporuje-li dron funkci Precision Landing, umožní mu přistát na uloženém domovském bodě mnohem přesněji, než je tomu u standardního přistání při RTH. Toto se hodí například používáte-li přistávací podložku ve sněhu, nebo na jiném nevhodném povrchu.
Aby mohlo Precision Landing správně fungovat, je třeba využít automatický vzlet, a než s dronem odletíte do libovolného směru, je třeba s ním vystoupat cca do 7–8 metrů a nechat jej pár vteřin viset, aby si mohl pořídit snímek povrchu spodní kamerkou. Ten poté využije ke zpřesnění polohy při přistání. Novější drony (Mavic Air, Mavic 2 Pro/Zoom) tento postup umějí provést i automaticky tím, že při automatickém vzletu rovnou vystoupají do 6–7 metrů.
TIP
Tato funkce může přijít vhod v situaci, kdy se dron zahájí automatický návrat nebo nebudete schopni převzít kontrolu nad přistáním. Díky ní je zajištěno, že dron přistane co možná nejblíže místu vzletu.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
Záchranný tým prohledává Baltské moře. Helikoptéra kroužila dvě hodiny a nic. DRON s novým senzorem EchoGuard našel ztroskotanou loď za dvanáct minut. Čtyři lidé přežili.
Tohle není sci-fi. Tohle je Kodaň, rok 2025, reálný test. A senzor, který to dokázal, stojí méně než slušný ojetý kombík.
Kontejner plný zboží. Žádná ranvej, žádný přístav, žádná silnice. Jen helium, elektrické motory a umělá inteligence. Zní to jako sci-fi z osmdesátek – jenže kanadská firma Win Global právě dokončila prototyp a první testovací let je naplánovaný na léto 2026.
Projekt se jmenuje DroneShip a my v DRONPRO ho sledujeme od chvíle, kdy se poprvé objevil na radaru. Protože tohle není další powerpointový sen o létajících taxících. Tady jde o reálný hybrid vzducholodi a těžkotonážního DRONu, který chce přepsat pravidla globální logistiky.
Rozbouřená hladina Pacifiku se zavřela a nastalo absolutní ticho. Žádná podpůrná loď na obzoru, žádné kabely, žádné dobíjení a naprostá tma. Kanadská společnost Cellula Robotics právě poslala svůj podvodní DRON Envoy na misi, která s úsměvem přepisuje inženýrské tabulky toho, co autonomní stroje reálně vydrží.