Jak získat štítek pro drony DJI Mavic 3 a Mavic 3 Cine? Návod krok za krokem
4 minuty čtení
Druhá polovina roku 2022 přinesla očekávaný posun v oblasti
přidělování a uznávání štítků rozdělujících drony do jednotlivých
„váhových kategorií“ (C0–C4), podle nichž se určuje, kde můžete
s takovým dronem létat a kde ne, případně za jakých podmínek. Fakticky
se novými štítky mohou chlubit pouze drony DJI Mavic 3, kdy vybrané
modely přichází už z výroby s tímto označením, u jiných si ho
můžete objednat dodatečně. Jak na to?
Které drony mají štítek C1 a které si ho mohou nalepit?
Celou problematiku „štítkování“ nových dronů DJI jsme už jedou rozebírali a vysvětlovali u příležitosti představení modelu DJI Mavic 3 Classic, který jako vůbec první dron v historii dostal štítek C1. Při jeho pořízení tak nemusíte podnikat žádné doplňující kroky.
Už minulý rok přitom DJI slibovalo, že bude štítky C1 posílat i majitelům dříve pořízených dronů DJI Mavic 3 na základě jednoduché žádosti a registrace. Tak se nyní konečně děje, jelikož o tyto štítky si mohou požádat všichni majitelé modelů DJI Mavic 3 a Mavic 3 Cine.
Jak se tohoto následného „oštítkování“ dobrat? V principu stačí projít 5 vcelku jednoduchých kroků (níže vypsané a vysvětlené), které zahrnují i fyzické dodání samolepícího štítku pro váš dron. Celý proces uzavírá doručení certifikátu (online v PDF), který potvrzuje zařazení vašeho konkrétního stroje do kategorie C1.
5 kroků jak získat štítek C1 pro drony DJI Mavic 3
Proč mám chtít štítek C1?
Jak snad všichni víte, nebo alespoň tušíte, jednotlivé kategorie dronů se dělí podle jejich hmotnosti (třídy C0–C4), letecká oprávnění povinná pro operátory dronů naopak rozlišují různé pilotní třídy (A1–A3). Vstupní branou je třída OPEN A1/A3, v rámci které můžete létat s drony lehoučkými, i s pořádnými „děly“ – kusy do hmotnosti 25 kg. Vždy je ale nutné respektovat pravidla hmotnostní třídy konkrétního dronu.
Modelově s drony těžšími jak 500 g, kam patří i dnes diskutované modely DJI Mavic 3 (hmotnost standardní verze 896 g), bylo doposud nezbytné řídit se pravidly pro pilotní skupinu A3. V ní je nutné držet se mimo urbanistické oblasti a hlídat si vzdálenost od lidí a objektů alespoň 150 m, což je za mnoha situací poměrně limitující. Určitým řešením je rozšíření licence na pilotní třídu A2, která sice není nedosažitelná, k jejímu získání je ale potřeba projít specifickým kurzem a absolvovat důkladnější testy.
Když se naopak podíváme na pravidla pilotní třídy A1 (přesněji OPEN A1/A3) při provozu dronu se štítkem C1 (do 900 g), je rázem možné pohybovat se i v blízkosti lidí a poblíž urbanistických oblastí. Dron se štítkem C1 sice stále nesmí přelétávat nad nezapojenými osobami, ale to už je vlastně jen drobné omezení. Podstatné je, že se stačí registrovat jako pilot dronu, absolvovat úspěšně online test (licence OPEN A1/A3) a je vyřešeno!
Kategorie Open – přehled
Jak postupovat při žádosti o štítek C1 pro drony DJI Mavic 3?
Prvním a zcela klíčovým krokem je aktualizace řídícího firmwaru dronu, aplikace a ovladače. Začněte aplikací DJI Fly App v telefonu (ovladačem DJI RC), která by měla být vyšší než 1.9.0. Následně připojte k ovladači dron a aktualizujte i jeho firmware (verze 01.00.0900 nebo vyšší).
Krok 1 – update
Krok 2 – One Tap potvrzení žádosti o štítek C1
Když je ovládací software aktualizován na poslední verzi, mělo by na vás záhy vyskočit „pop up“ okno s nabídkou žádosti o přidělení štítku C1. Stačí potvrdit („Apply“).
Pokud chcete tento krok odložit, není problém. Stačí tuto nabídku odmítnout („Not Now“), později najdete stejnou možnost v sekci zákaznické péče („Customer Support“ > „C1 Class Identification Label“).
Krok 2 – One Tap
Krok 3 – Objednání štítku C1
Po potvrzení zájmu o štítek C1 stačí vyplnit jednoduchý formulář a odeslat jej do DJI stiskem tlačítka („Submit“). V rámci tohoto procesu se do formuláře načte výrobní číslo vašeho dronu, jiné potřebné údaje doplníte sami.
Váš štítek následně dorazí klasickou poštovní zásilkou na vámi udanou korespondenční adresu. Odeslání štítku by mělo být vyřízeno obratem, může ale chvíli trvat, než vám tato zásilka fyzicky dorazí až domů. Záleží i na místních doručovacích službách, nicméně zkušenosti z diskuzního fóra DJI obvykle hovoří o doručení v řádu pár dní.
Krok 3 - Formulář
Krok 4 – Jednoduché ověření
Předposlední krok celého procesu počítá s tím, že štítek, který vám dorazil fyzicky domů, nalepíte na svůj dron (dle přiloženého návodu), dron vyfotíte, a tím potvrdíte jeho „oštítkování“. Stačí spustit aplikaci DJI Fly a doklikat se k příslušné položce v menu (App > Profile > Service and Support > C1 Class Identification Label).
Krok 4 – Ověření
Krok 5 – Stažení certifikátu
Pokud celý výše popsaný proces proběhl v pořádku, měl by se vám přímo v aplikaci objevit finální certifikát stvrzující zařazení vašeho dronu do kategorie C1. DJI deklaruje doručení certifikátu zhruba do 3 pracovních dní od splnění „Kroku 4“ (identifikace nalepeného štítku).
Certifikát o přidělení štítku C1 si stáhněte, vytiskněte a následně byste jej měli mít s sebou pokaždé, když jdete létat, abyste se s ním mohli prokázat, pokud by to po vás někdo chtěl. Policie nebo jiné autority.
Krok 5 – Certifikát
HOTOVO, jde se létat!
Pokud jste prošli celým procesem až na konec, měli byste mít dron označený štítkem C1 a v kapse zastrčený platný certifikát. GRATULUJEME!!!
Teď už můžete se svým dronem DJI Mavic 3 a Mavic 3 Cine létat i s licencí OPEN A1/A3 dle pravidel platných pro třídu C1 ve všech zemích EU včetně Norska, Lichtenštejnska, Švýcarska a Islandu. Pokud byste i tak zatoužili po rozšíření svých pilotních dovedností a po rozšíření vlastní pilotní licence, stačí si vybrat vhodný kurz v naší nabídce – DronPro, školení online i naživo.
Šest až osm hodin. Tak dlouho potřebuje špičkový terestrický laserový skener na to, aby obešel celý lom a změřil objem zásob. DRON to samé zvládl za hodinu i s přípravou – a výsledek se lišil tak málo, že nad tím i samotní inženýři kroutili hlavou.
Tohle není sci-fi. Je to reálná case study švýcarské geodetické firmy Lerch Weber, která vzala mapovací DRON WingtraRAY a postavila ho proti Trimble SX10 – pozemnímu skeneru, který se v geodézii bere skoro jako svatý grál přesnosti.
DRON visí ve vzduchu čtyři hodiny. Pak pět. Pak šest. Baterie? Žádná. Jen kabel.
To není science fiction – to je to, co Rosefinch Technology předvedl na Shenzhen UAV Expo 2026 v květnu. A my si myslíme, že tohle je jeden z technologických konceptů, o kterém se v průmyslu mluví mnohem méně, než by si zasloužil.
Výrobci dnes na autonomní stroje věší LiDARy, hromady kamer a výkonné procesory. Výzkumníci z nizozemské univerzity TU Delft na to šli z úplně opačného konce. Vzali princip, kterým se řídí obyčejná včela medonosná, a dokázali, že k bezpečnému návratu nepotřebuješ GPS ani terabajty mapových podkladů. Vystačíš si s pamětí o velikosti průměrného e-mailového podpisu.
Tým z laboratoře MAVLab publikoval v prestižním časopise Nature výsledky svého systému Bee-Nav. A pro zbytek robotického průmyslu je to docela nepříjemná zpráva. Ukazuje se totiž, že k precizní autonomii nepotřebuješ těžkou senzorovou výbavu. Potřebuješ jen chytřejší nápad, co si má stroj pamatovat a co může rovnou zahodit.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
