Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyAutonomní létající skladník od Verity? Začalo to v IKEA
Pro vývojáře
Průmysl
Stavebnictví
Autonomní létající skladník od Verity? Začalo to v IKEA
4 minuty čtení
Při naší poslední návštěvě u chytrých hlaviček a šikovných rukou inženýrů
a vývojářů z ČVUT jsme se mohli blíže podívat a nechat si
vysvětlit různé zajímavé droní technologie, připravované pro všelijaké
praktické mise. Takové, po kterých je poptávka, ale i jiné, jejichž
aplikaci v reálném prostředí můžeme zatím jen předvídat. Jednou
z těch, které mají blízko k praktickému nasazení, je automatické nebo
dokonce autonomní létání v uzavřených prostorách, typicky ve skladech.
Věděli jste ale, že jedno takové řešení už fakticky slouží ve
skladech IKEA?
Noční vzdušný skladník
Základní myšlenka dronů samostatně se pohybujících po (ideálně) prázdných skladech je prostá. Zůstaňme třeba u obchodních domů s nábytkem IKEA, které mají ve svých skladech i více jak 10 000 položek. Ty je přitom potřeba průběžně monitorovat, kontrolovat a doplňovat.
V případě, kdy toto řeší lidský personál, zabere kompletní inventura klidně i 3 měsíce! Když se ale stejná práce svěří letce automatických, případně autonomních dronů, může vše probíhat bez zásahu člověka, průběžně a klidně každý den. Přesněji každou noc, jelikož právě v případě skladů IKEA létají drony od 22:30 do 4:00 ráno.
Drony Verity ve skladech IKEA
Drony s charakteristickým IKEA designem, tedy ve žluto-modrém provedení, má na starosti švýcarská společnost Verity, která je jejich výrobcem, přesněji dodavatelem celého řešení. Celá tato záležitost ale není otázkou pouze nábytkářského gigantu IKEA – stejná technologie se nabízí i dalším klientům.
Švýcarské řešení proudí do celého světa
Vše přitom začalo v roce 2021, kdy první pilotní projekt odstartovala společnost Ingka, která se fakticky stará o většinu skladů IKEA (celkem v 31 zemích včetně ČR). Překvapit by nás nemusela skutečnost, že se zkušební projekt realizoval ve Švýcarsku, tedy vcelku logicky v domovské zemi výrobce dronů Verity. Jelikož se tento systém už ve své první fázi osvědčil, nasadili ho postupně do dalších zemí a dalších provozů IKEA.
Aktuálně tyto modro-žluté drony létají ve skladech v Chorvatsku, Belgii, Slovinsku, Německu, Itálii a Holandsku. To je ale stále jen začátek „velké droní invaze“ do skladů IKEA (Ingka). Výhledově se totiž plánuje rozšíření i do ostatních zemí, kde IKEA prodává svoje produkty a kde Ingka zajišťuje jejich skladování. Je tedy docela pochopitelné, že dodavatel dronů Verity aktuálně příliš nestíhá vyrábět své šikovné létající skladníky.
Kdy dorazí droní skladníci do ČR?
Úspěšně se rozvíjející systém droních skladníků bude postupně nasazován i v dalších skladech a dalších zemích, Česká republika nebude výjimkou. Třeba se časem naskytne příležitost podívat se na celé řešení více z blízka, prohlédnout si ho na vlastní oči a snad i zdokumentovat. Tedy pokud nebude vše zahaleno pláštíkem obchodního tajemství.
Jak se dělá inventura ze vzduchu?
Základem celého „létajícího inventurního řešení“ je početnější armáda dronů, která má své hnízdo, přesněji dokovací stanice, přímo ve skladu mezi jednotlivými uličkami a paletami zboží. Celý systém by měl fungovat do značné míry automaticky, respektive autonomně. Jak o svém systému referuje sám výrobce Verity?
Drony Verity a jeho dokovací stanice
V praktické rovině má dron usazený v dokovací stanici přímé spojení s centrálním řídicím systémem, od něj obdrží instrukce a vystartuje ke své misi. Vzlétne, zamíří do předem určené uličky a začne se záznamem jednotlivých pozic. Sloužit by mu k tomu měla kamera s vysokým rozlišením,systém pro čtení čárových kódů, navíc by měl být dron-skladník schopný vytvářet i 3D snímky, pokud to situace vyžaduje.
Vše dohromady znamená, že dron doletí na místo první skladové pozice, analyzuje počet zde přítomných položek, následně se posouvá dál, dokud mu nezačne docházet šťáva, nebo jednoduše nedokončí svou misi. Poté se vrací na svou základnu, kde se dobije jeho baterie a mezitím se také všechna pořízena data stáhnou a předají centrálnímu řídicímu sytému. Takový skladový CML (Centrální Mozek Lidstva), nebo spíš CNS (Centrální Mozek Skladu).
Ukázka provozu dronů Verity ve skladech IKEA
Orientace v uzavřených prostorách
Jakým způsobem se přitom dron samotný orientuje v prostorách skladu není nikde konkrétně uvedeno. Možnosti jsou ale v zásadě 2, alespoň jak víme od lidí z ČVUT:
Méně pravděpodobné je u tohoto řešení využití LiDARu na palubě každého dronu. To by bylo sice řešení značně flexibilní, ale také energeticky, výpočetně, případně i finančně hodně náročné. Z přiloženého videa se navíc zdá, že drony létají po předem jasně vytyčené trajektorii. Mají prostě svoje cestičky.
Drony Verity létají nez zásahu člověka
To by sice mohlo představovat určité riziko nárazu, pokud by se něco nečekaně objevilo na trase, ale i to je samozřejmě ošetřeno. Každá dron je totiž vybaven dostatečným počtem antikolizních čidel, proto je schopný se před nečekanou překážkou zastavit, obletět ji, nebo nahlásit chybu a vrátit se zpět. Trochu jako váš robotický vysavač.
Majáky místo GPS
Zajímavé téma je kontrola polohy a navigace dronů uvnitř uzavřené budovy. V hypotetickém případě skladu pod širým nebem by se dala použít GPS navigace, ideálně s RTK upřesněním. Pak lze létat s přesností na centimetry. Naopak v reálném případě uzavřených skladů schovaných pod střechou je potřeba použít trochu jinou technologii. Ona se vlastně podobá kombinaci GPS a RTK. Do skladu se rovnoměrně rozmístí dostatečný počet elektromagnetických majáků s přesně určenou polohou, s nimiž pak drony komunikují podobně jako s GPS satelity.
Další „vrstvou vnitřní navigace“ může být 3D model konkrétního skladu a v něm předem přesně vyznačené letové koridory, po nichž se drony následně pohybují. Představil bych si to podobně, jako když po skladu jezdí pozemní roboti a orientují se podle čar na zemi, které určují jejich pracovní cesty. Pouze v případě dronů nejsou tyto čáry fyzicky vyznačené v reálném světě, ale virtuálně narýsované v 3D modelu skladu.
Pokud systém droních skladníků funguje právě na tomto principu, mohlo by být celé řešení relativně jednoduché a spolehlivé. Jelikož se drony po skladech pohybují v noci, kdy zde není žádný další provoz, nepotřebují teoreticky žádný pokročilý systém autonomního řízení a navigace, ale mohou vcelku jednoduše a přímočaře plnit předem zadané úkoly – splnit misi, vrátit se na základnu, nahrát pořízená data, předat štafetu dalšímu dronu a po doplnění šťávy jít znovu do akce.
Dron, člověk, robot…
Když se další den ráno do skladu vrátí život založený na bázi uhlíku (lidé), budou mít tito živí skladníci k dispozici přehledně zpracovanou průběžnou inventuru. Následně stačí už jen doplnit prázdné či nedostatečně obsazené pozice. I když i to je činnost, kterou by jistě brzy, vlastně již dnes, zvládly automatické systémy, tentokrát spíše pozemní roboti. Chytrý systém si, předpokládám, již brzy bude schopný také sám objednávat chybějící či nedostatkové položky a vše by pak mohlo brzy fungovat prakticky zcela bez lidí.
To už jsme ale poněkud přesáhli naše původní droní téma. Každopádně podle toho, co říkal Ing. Tomáš Báča z ČVUT, je vlastně jen otázka času, kdy se podobná řešení prosadí i v dalších velkých skladech řady jiných společností, než je IKEA. Někdo ale musí být první! IKEA by proto mohla sloužit jako ideální propagátor a průkopník této myšlenky. Uvidíme co přinese budoucnost, třeba se výhledově dočkáme i dalších podobných řešení, tentokrát třeba postavených na základech, které vybudovala parta okolo ČVUT.
Komplexní a bezpečný systém droních skladníků od Verity
Šest až osm hodin. Tak dlouho potřebuje špičkový terestrický laserový skener na to, aby obešel celý lom a změřil objem zásob. DRON to samé zvládl za hodinu i s přípravou – a výsledek se lišil tak málo, že nad tím i samotní inženýři kroutili hlavou.
Tohle není sci-fi. Je to reálná case study švýcarské geodetické firmy Lerch Weber, která vzala mapovací DRON WingtraRAY a postavila ho proti Trimble SX10 – pozemnímu skeneru, který se v geodézii bere skoro jako svatý grál přesnosti.
DRON visí ve vzduchu čtyři hodiny. Pak pět. Pak šest. Baterie? Žádná. Jen kabel.
To není science fiction – to je to, co Rosefinch Technology předvedl na Shenzhen UAV Expo 2026 v květnu. A my si myslíme, že tohle je jeden z technologických konceptů, o kterém se v průmyslu mluví mnohem méně, než by si zasloužil.
Výrobci dnes na autonomní stroje věší LiDARy, hromady kamer a výkonné procesory. Výzkumníci z nizozemské univerzity TU Delft na to šli z úplně opačného konce. Vzali princip, kterým se řídí obyčejná včela medonosná, a dokázali, že k bezpečnému návratu nepotřebuješ GPS ani terabajty mapových podkladů. Vystačíš si s pamětí o velikosti průměrného e-mailového podpisu.
Tým z laboratoře MAVLab publikoval v prestižním časopise Nature výsledky svého systému Bee-Nav. A pro zbytek robotického průmyslu je to docela nepříjemná zpráva. Ukazuje se totiž, že k precizní autonomii nepotřebuješ těžkou senzorovou výbavu. Potřebuješ jen chytřejší nápad, co si má stroj pamatovat a co může rovnou zahodit.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.