Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyDrony přes celou fasádu: Jak vznikal street art DJI & DronPro
Extremní podmínky
Srandičky
Drony přes celou fasádu: Jak vznikal street art DJI & DronPro
4 minuty čtení
Nestává se běžně, že by vás někdo nechal „počmárat“ celou fasádu
výjevy dle vaší představy a stylu. Jenže přesně to jsme udělali, navíc
ve spolupráci s DJI! Koho by zajímal běžný billboard, když může
společně s renomovanými streetovými umělci nechat vyšvihnout luxusní,
skoro až fotorealistickou malbu maximálních rozměrů, která praští do
očí každého, kdo půjde nebo pojede okolo?! Podívejte se do zákulisí
vzniku murálu, který můžete vidět v Praze na křižovatce ulic Nádražní
a Vltavská, kousek od naší prodejny dronů
Chemis – Jak vznikala malba na pražské fasádě?
K realizaci „naší“ droní malby přes celou fasádu domu v ulici Vltavská 17 (Praha 5) jsme si přizvali předního streetového umělce známého pod jménem Chemis, jednoho z nejlepších v tomto oboru v naší malebné zemičce uprostřed Evropy. Pokud jde o globální měřítko, pak Chemis sám sebe řadí do první stovky streetových umělců na světě s ambicí dopracovat se v horizontu několika let do TOP 10!
Jak dlouho může trvat dostat se až na takovouto úroveň? Chemis říká, že malbě sprejem se věnuje dohromady nějakých 20 let, samotný streetart mu zabral zhruba posledních 10 let života. Přesněji, prvních 10 let se zaměřoval na klasické graffiti, dalších 10 let pak věnoval podobnému druhu velkoplošné malby. Ostatně přestaňme tlumočit názory a postřehy umělce a nechme ho promluvit vlastními slovy v rozhovoru s Alexem, který společně vedli chvíli po dokončené celého díla!
Když se podíváme na stěnu za námi, tak je tam vidět spousta barev, spousta záhybů, gradientů, detailů. Podle mého, co kus malby, to solidní umělecká práce. Třeba jen ty sochy vypadají, jako bys je snad rovnou sundal z Karlova mostu a plácl na zeď! Co ty vnímáš jako největší výzvu téhle malby, co ti dalo nejvíc zabrat?
Ze všeho nejhorší je to vždycky načrtnout, udělat si základní skicu. Třeba už jen fakt, že před touhle fasádou je kus jiného domu, znamená, že jsem nemohl jít přímo naproti a celé si to vyfotit kolmo na povrch. Musel jsem jít vždy trochu bokem, kvůli čemuž je pak celý barák nakřivo, různě deformovaný. Tohle přenést na sketch je technicky dost náročný.
Jaký byl tedy postup a jaké jste použili prostředky?
Základní nákres jsme dělali z plošiny, to bylo ještě dobrý. Další část se ale dělala z lešení, a to je podstatně horší. Skrz podlážky totiž nevidíš dobře polovinu stěny, proto si musíš spoustu věcí domýšlet.
Jasně, takže se kolikrát jen modlíš, aby to bylo správně a tys to pak nemusel předělávat? Každopádně podle nákresu, co jsem viděl, jsi to dal na první dobrou! Je vidět, že máš prostě oko.
Ale jo, povedlo se to, to je jasný. Jen jsou podobné malby dost technicky a časově náročné. Třeba jen proto, že musíš neustále lézt nahoru a dolů, kontrolovat sketch a tak stále dokola. Největší mazec je prostě vytvořit ten základ. Pak už to jsou v podstatě jen takové velké omalovánky, jak tomu někdy říkám.
Ve výsledku jsi to nedělal celé sám, ale měls k ruce Proroka, jak moc ti pomohl?
Helpnul mi strašně moc! Dělám s ním už delší dobu, takže vím, že se na jeho skills můžu spolehnout, že jsou fakt výborný. Na něm byla hlavně detailní fáze, na což má Prorok neskutečný feeling a dokáže se na to neskutečně soustředit. Nikam nespěchá, prostě si s tím hraje, ale pak to stojí skutečně za to. Ony tyhle věci ani uspěchat nejdou. Je to skvělý člověk a velká pomoc, odvedl fakt velký kus práce.
Když se dívám na tu plochu, kolik barev, sprejů na tuhle malbu vlastně padlo a jak dlouho se to malovalo? Tedy když pominu, jak dlouho trvalo celou tuhle záležitost úředně zařídit a nechat posvětit.
Podle mě jsme celkově spotřebovali tak 200 až 300 barev. Není se co divit při té ploše. Tahle malba byla dost komplikovaná, jelikož je tam hromada barev a strašně moc detailů. Celkově jsme na tom dělali tak 3 týdny. Tu a tam do toho zasáhla nepřízeň počasí, ale měli jsme vymyšlený určitý termín, do kdy to chceme mít hotové, a ten se podařilo dodržet, takže jsem rád.
Kolik to stálo a jak dlouho trvalo vyběhat povolení?
Alex: Povolení trvalo vyběhat rok. Problém byl pro úřady s barevností, ale bez těch barev by to stálo za prd. Nakonec to ale dobře dopadlo. Chemis je zároveň jedinej v republice, kterej něco takovýho umí. Jinak celkovou cenovku neřeknu, ale pronájem jeřábu vyšel zhruba na 20 000 Kč a lešení 40 000 Kč/měsíc. Jenom zajištění týhle techniky nám trvalo 4 dny, Chemis pak za 2 dny murál načrtl.
Povedlo se to skvěle! Už teď se tady zastavuje hromada turistů a ukazují si na tuhle naši stěnu a říkají: „Tohle je Karlův most, támhle Pražský hrad, tady je tahle a tahle socha a tady jsou drony DJI.“ A to byl samozřejmě náš cíl. Takže ještě jednou moc díky a třeba se příště vrhneme na něco dalšího až pomalujeme celou Prahu!
Díky taky za tuhle příležitost. Byla to někdy docela výzva, ale poprali jsme se s tím, to je super.
6 bonusových otázek pro Chemise
Jak ses vůbec dostal ke graffiti a posléze k murálům?
Ke klasickýmu graffiti jsem se dostal na základní škole přes. hip hop. Vyzkoušel jsem si to a začalo mě to hodně bavit. Pak už to byl vývoj, inspirovaly mě fotky ze zahraničí a zkoušel jsem první postavy a obličeje. Dál jsem je zdokonaloval až k fotorealismu – malby taky byly čím dál tím větší a větší. A kdo to chce taky zkusit? Určitě to není o penězích nebo o sprejích. Když to chceš, tak si vlastní cestu najdeš. Jako já, když jsem začínal malovat po vlastní ose v Benešově, odkud pocházím.
Kam tvoje tvorba směřuje teď? Kam se chceš dostat dál – třeba do galerií jako jiní, původně street umělci?
Aktuálně přemýšlím o tvorbě na menší formát, stítotisk nebo jiné tiskařské techniky a tomu musím uzpůsobit styl, protože fotorealismus je pro tyhle techniky náročněj. Tak s tím teď experimentuju, aby moje věci byly dostupnější pro lidi – v zimě, když nemůžu malovat, tak můžu experimentovat. Rády bych zkombinoval cestování a tvorbu venku s atelérem v zimě – prostě kombo pro všechny období, to nejlepší z obojího – dobrodružství v létě a soustředěnější tvorba v zimě.
Jseš free i pro další zakázky? Jak má vypadat pro tebe ideální poptávka?
Přijímám potávky, ale drtivou většinu až na příští rok. Přitom si vybírám si, co by mě zajímalo – baví mě věci, kde máš volnou ruku, ideální zakázka má taky nějakou plochu a zadavatel je ochoten zaplatit za cokoliv si vymyslim :-)
Co bys nikdy nemaloval?
Asi bych nikdy nemaloval témata, který jsou proti mýmu přesvědčení. Koupit si mě nejde.
Jaký je tvůj vztah k dronům? Máš nějaký, uvažuješ o něm? Pokud máš, jaký a na co ho používáš?
V začátcích jsem drony vyzkoušel, ale od tý doby jsem neměl čas. V budoucnu bych ale chtěl dron využít k natáčení nějakých zahraničních outdoor projektů, ale na to bych potřeboval ještě parťáka.
Co bylo na smíchovském murálu to nejtěžší?
Projekt byl rozpracovaný jeden rok, čekalo se na povolení, u počasí hrála roli velká zima, strašně moc detailů, hodně barevný a problém je taky vítr, který může rozstříkat sprej.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
Záchranný tým prohledává Baltské moře. Helikoptéra kroužila dvě hodiny a nic. DRON s novým senzorem EchoGuard našel ztroskotanou loď za dvanáct minut. Čtyři lidé přežili.
Tohle není sci-fi. Tohle je Kodaň, rok 2025, reálný test. A senzor, který to dokázal, stojí méně než slušný ojetý kombík.
Kontejner plný zboží. Žádná ranvej, žádný přístav, žádná silnice. Jen helium, elektrické motory a umělá inteligence. Zní to jako sci-fi z osmdesátek – jenže kanadská firma Win Global právě dokončila prototyp a první testovací let je naplánovaný na léto 2026.
Projekt se jmenuje DroneShip a my v DRONPRO ho sledujeme od chvíle, kdy se poprvé objevil na radaru. Protože tohle není další powerpointový sen o létajících taxících. Tady jde o reálný hybrid vzducholodi a těžkotonážního DRONu, který chce přepsat pravidla globální logistiky.
Rozbouřená hladina Pacifiku se zavřela a nastalo absolutní ticho. Žádná podpůrná loď na obzoru, žádné kabely, žádné dobíjení a naprostá tma. Kanadská společnost Cellula Robotics právě poslala svůj podvodní DRON Envoy na misi, která s úsměvem přepisuje inženýrské tabulky toho, co autonomní stroje reálně vydrží.