Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyDrony, které si v EU nekoupíte
Drony, které si v EU nekoupíte
6 minut čtení
Při pohledu na nabídku dronů firmy DJI na našem trhu je možná obtížné
si představit, že by snad byla oblast, na kterou by čínští inženýři
nemysleli. Od drobných dronů kategorie
Mini přes poloprofi stroje Mavic až
po průmyslové drony Matrice
Výběr je skutečně značný a i sebenáročnější zákazník si zpravidla
přijde na své. O to větší překvapení některých z nás, že pár
nových výtvorů tohoto technologického giganta je prozatím pouze v rukou
domácího čínského publika a v našich končinách se o nich dozví jen ti
nejzapálenější a nejzvídavější nadšenci. Pojďme si tedy představit
pár zajímavých kousků, které u nás doma zatím neseženete, a zjistit,
o co přicházíme.
Nové technologie měnící zemědělství
Možná je dobré rovnou zmínit, že tyto létající “traktory” nejsou nad evropskými poli úplnou novinkou. Byl to nicméně teprve letošní rok, který nakopl jejich rozvoj i v českých luzích a hájích, a dnes už tak není problém si obstarat stroje jako DJI Agras T10 nebo jeho většího bratříčka T30.
Dron DJI Agras T30 se stále častěji začíná objevovat i nad evropskými a českými poli
Oba tito vzdušní obři jsou působivými technickými díly, které svým majitelům přináší nové možnosti, jak automatizovat a zjednodušit práci na polích, sadech a alejích. Nejskloňovanější je zde často pojmem “precizní zemědělství”, které se snaží zajistit co možná nejvyšší efektivitu pěstování pomocí využití moderních technologií jako GNSS, multispektrální analýzy a dalších. V principu jde o jednoduchou rovnici: Čím více informací máme o stavu plodin, tím precizněji a šetrněji můžeme rostliny ošetřovat a tím menší náklady budeme mít. Zatímco snímkování obstarají drony jako DJI Mavic 3M nebo dražší specializované sestavy, jsou to právě stroje Agras, které nabízí dříve nemyslitelné možnosti rychlé a přesné aplikace hnojiv, chemických přípravků nebo herbicidů a to jak v kapalné, tak pevné formě.
Ač se jedná o nejmenšího člena rodiny Agras, stále je Agras T10 na poměry běžných dronů skutečným obrem
Menší z těchto dvou strojů Agras T10 dokáže pojmout 8 litrů (nebo kg) libovolného přípravku a větší T30, jak jeho název napovídá, až úctyhodných 30, což mu vystačí na pokrytí 40 akrů za hodinu.
Nově příchozím, nebo zatím spíš “přicházejícím”, na evropském trhu je pak model T40, který přináší další zásadní navýšení kapacity na 70 litrů nebo 50 kg. Spolu se svou vlastní vahou pak tento stroj dosahuje až děsivé maximální vzletové hmotnosti 101 kg a plně rozložený měří i s vrtulemi 3,15 m na délku a 2,8 m na šířku.
Agras T40 je se svou nosností až 70 litrů tím nejtěžším strojem, s jakým se můžete setkat
Všechny tyto stroje jsou po vzoru všech strojů firmy DJI ověnčené tou nejmodernější technologií ve formě všesměrových optických senzorů, radarů, vysokokapacitních rozprašovacích trysek, pokročilým software umožňujícím automatický provoz a dalšími prvky, nad kterými bychom ještě před dekádou zcela žasli.
Moderní zemědělské drony jsou schopné bez omezení fungovat i v místech, kde by konvenční technika strádala
Co ovšem v Evropě zatím neseženeme, jsou nejnovější přírůstky v této kategorii dronů, konkrétně dvojice Agras T25 a T50. Oba tyto stroje už v Číně nějaký čas létají a těší se velké oblibě. Jedná se o z velké části vylepšení starších modelů T10, T20, T30 a T40, přinášející modernější technologie a větší efektivitu, nicméně kapacita většího modelu oproti starší generaci poklesla na pouhých 50 kg pevného, popřípadě 40 kg kapalného nákladu.
Zemědělský dron DJI Agras T50 využívající technologii 2 vysokokapacitních trysek
Kdy tedy můžeme tyto stroje na evropském trhu očekávat? To je poněkud složitější otázka. Na starší generace jsme, ať už vlivem nízké produkce v Číně, která nejprve směřovala k domácí klientele, nebo delšího schvalovacího procesu produktů pro evropský trh, čekali i déle než rok a vzhledem k nastupující nové legislativě je téměř jisté, že tomu bude u nových strojů podobně. Také je tu nicméně otázka i samotného výrobce a konkrétně toho, jak moc je ochoten zohlednit pro vývoj svých strojů zákony evropského a amerického trhu, když se může spolehnout na domácí trh v Číně.
Zajímavým příkladem takového pohledu na věc může být nová generace technologie, o které se již rok hojně mluví, ale která nyní přichází v úplně nové podobě a zásadně mění její dostupnost a využitelnost.
Nový DJI Matrice 3D a miniaturní DJI Dock 2
Na úvod je dobré hned říci, že o Matrice 3D nelze příliš uvažovat jako o samostatném dronu, ale spíše jako o součásti systému dron-dok. Nový stroj není skládací jako naprostá většina všech dronů na trhu, ale je konstrukčně přímo uzpůsoben, aby operoval z vlastní dokovací stanice DJI Dock 2. Ta mu slouží jako nabíjecí základna, ochrana před nepřízní počasí a také jako dálkový vysílač. Celý systém je pak zamýšlen pro buď zcela autonomní, nebo silně automatizovaný provoz, nad kterým může osoba pouze dohlížet a téměř do něj nezasahovat.
Nový Matrice 3D s dokovací stanicí DJI Dock 2
Asi nejlépe lze vše popsat následovně. Provozovatel dok umístí do svého areálu, například na střechu budovy, a připojí ho k síti. Dron pak dle potřeby z otevřeného doku vzlétne a provede požadovanou činnost, po které se vrátí zpět do doku, přistane a v jeho bezpečí se dobije. Po celou dobu je dok připojený přes internet k terminálu, přes který dálkový pilot (a zde pojem “dálkový” skutečně nabývá plného významu) na let dohlíží, zpracovává data a v případě nouze může zasáhnout.
Tento koncept není pro DJI nijak nový. Stejnou sestavu firma představila již se svým prvním dokem DJI Dock, který fungoval v kombinaci s upravenou Matrice 30/30T nebo Mavicem 3 Enterprise. Co je ovšem zásadní změnou, je cena celého takového systému. Zatímco pořízení prvního doku s Matrice 30 vycházelo v přepočtu na více než milion českých korun, ohlášená cena nové Matrice 3D s Dock 2 začíná na 10 000 amerických dolarech, tedy zhruba na 225 000 korunách. To je skutečně zásadní “game changer” v oblasti automatizace, protože v kombinace s malými rozměry nového doku již není těžko představitelné pořídit větší počet takových systémů, rovnoměrně je rozmístit v požadované oblasti, nebo třeba po délce rozsáhlých liniových staveb, a vytvořit tak překryv automatických systémů, které je možné použít pro monitoring, inspekci nebo snímání všeho druhu.
Nová generace doku od DJI nabízející výrazně menší rozměry, nižší hmotnost a příznivou cenu
Dron samotný také dorazí ve dvou verzích, které se kamerou liší téměř totožně jako současné Mavic 3E a Mavic 3T – tedy první, Matrice 3D, s širokoúhlou kamerou s 4/3 senzorem CMOS a telekamerou s 56násobným hybridním přiblížením a druhý typ, Matrice 3DT, kombinující širokoúhlou kameru s 1/1.32 CMOS senzorem, totožnou telekamerou a termokamerou s rozlišením 640×512.
Verze Matrice 3D nabízející širokoúhlou kameru a telekameru
Dron je vybaven silnější baterií nabízející až 50 minut letu a životnost 400 cyklů. Dosah 10 km zase nasvědčuje kompatibilitě se systémem OcuSync 3 a tedy možnost ovládání dronu i přes současný ovladač DJI RC Pro. Dron i dok má stupeň ochrany IP55, což umožní let i za nepříznivých podmínek (déšť, prach).
Verze Matrice 3DT vybavená trojicí širokoúhlé, termální a telekamery
Vše to zní možná až moc dobře, tak kde je problém? Je to prosté, dron se zatím prodává jen a pouze v Číně a není známo kdy, nebo jestli vůbec, bude dostupný nejen v EU, ale i v USA. Důvodem je, že ani u nás, ani za oceánem není možné drony jednoduchým způsobem provozovat v takovém rozsahu automatizace, jaký Matrice 3D přináší. Říct, že tento stroj “předstihl svou dobu”, nebo v tomto případě spíš platnou legislativu, je určitě na místě. Představa, že by se nám během několika měsíců po obloze proháněly roje zcela automatizovaných dronů, je nejspíš noční můrou všech regulačních úřadů západního světa. Ne že by nás ta doba jednoho dne nečekala, ale rozhodně na tak velkou změnu nejsme v tuto chvíli připravení.
Nový Matrice 3D nabízí nevšední nesložitelnou a moderně působící konstrukci v kombinaci s nejmodernějšími technologiemi
Na příchod Matrice 3D si tak budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat a mezitím můžeme sledovat, jakým způsobem se tento stroj uchytí v Číně. Jeho nízká cenovka, alespoň na poměry podobných zařízení, ho rozhodně činí atraktivní volbou pro bezpočet společností a státních institucí a je jasné, že si na něj všichni už nyní začínají brousit zuby.
Konec dostupných evropských a amerických dronů?
Vypadá to, že v nadcházejícím roce nebo dvou se máme skutečně, na co těšit. Asi nelze očekávat, že by si prostí dronaři pořizovali výše zmíněné stroje, ale z technologií, které přináší, budou těžit všichni. Například kapacita a životnost baterie nového Matrice 3D by mohly být takovou nenápadnou indicií k parametrům další generace rodiny Mavic a čísla rozhodně nevypadají vůbec špatně.
Když už se bavíme o dronech DJI nedostupných v Evropě, je na místě zmínit i další společnost, jejíž strojů jsme se u nás nikdy nedočkali a bohužel už v plné míře ani nedočkáme, tedy americkou firmu Skydio, která před nedávném ohlásila ukončení produkce dronů pro běžné uživatele a bude se dále soustředit čistě na stroje pro využití armádou, státními složkami a firmami. O těchto dronech jsme vás podrobně informovali v článku o Skydio 2 a Skydio X10.
Na konec tak možná přichází i myšlenka, jak bude trh vypadat za několik let. Ještě před pár lety jsme se při volbě dronů mohli rozhodnout mezi zakoupením čínských dronů DJI, ale i francouzské značky Parrot a dalších podobných. Právě Parrot, v současnosti asi nejznámější evropský výrobce dronů, již prodej a výrobu dronů pro běžné uživatele také ukončil, a na trhu tak dnes najdeme už jen a pouze drony z Číny, o jejichž kvalitě není jediný pochyb, ale absence vyšší rozmanitosti rozhodně zamrzí.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
Záchranný tým prohledává Baltské moře. Helikoptéra kroužila dvě hodiny a nic. DRON s novým senzorem EchoGuard našel ztroskotanou loď za dvanáct minut. Čtyři lidé přežili.
Tohle není sci-fi. Tohle je Kodaň, rok 2025, reálný test. A senzor, který to dokázal, stojí méně než slušný ojetý kombík.
Kontejner plný zboží. Žádná ranvej, žádný přístav, žádná silnice. Jen helium, elektrické motory a umělá inteligence. Zní to jako sci-fi z osmdesátek – jenže kanadská firma Win Global právě dokončila prototyp a první testovací let je naplánovaný na léto 2026.
Projekt se jmenuje DroneShip a my v DRONPRO ho sledujeme od chvíle, kdy se poprvé objevil na radaru. Protože tohle není další powerpointový sen o létajících taxících. Tady jde o reálný hybrid vzducholodi a těžkotonážního DRONu, který chce přepsat pravidla globální logistiky.
Rozbouřená hladina Pacifiku se zavřela a nastalo absolutní ticho. Žádná podpůrná loď na obzoru, žádné kabely, žádné dobíjení a naprostá tma. Kanadská společnost Cellula Robotics právě poslala svůj podvodní DRON Envoy na misi, která s úsměvem přepisuje inženýrské tabulky toho, co autonomní stroje reálně vydrží.