Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyMatouš Vinš: Vždy to bylo o tom, skočit po hlavě do něčeho, co netuším, jak dopadne
Extremní podmínky
Cestování s dronem
Rozhovory s dronaři
Matouš Vinš: Vždy to bylo o tom, skočit po hlavě do něčeho, co netuším, jak dopadne
5 minut čtení
Kreativec, cestovatel, fotograf a autor knihy Travel Bible Matouš Vinš si
s DronPro povídal o své dobrodružné cestě životem a létání s dronem.
Prozradil nám, jaký byl život profesionálního bezdomovce, a podělil se
o své cenné zkušenosti z cest a létání.
Matouši, stojíš za řadou projektů, skrze které pomáháš lidem najít si svou cestu životem. Jak jsi našel tu svou?
Celé to začalo tím, že jsem se narodil. Měl jsem velké štěstí na rodiče a prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. Měli jsme kolem sebe mnoho umělců, intelektuálů a vysokoškolských učitelů. Hned jako malý jsem pochopil, že abych byl v životě spokojený, můžu dělat spoustu jiných věcí, než to, co se označuje za „úspěšnou kariéru”. Nemusím být zrovna zubař nebo právník. Za tím jsem si šel.
Matouš Vinš na svých cestách
V 10 letech jsem dostal první foťák a když mi bylo 15, přišly první zakázky. To byl první krok k tomu, vydělávat si sám a tvořit vlastní projekty. Vždy to bylo o tom, skočit po hlavě do něčeho nového. I když jsem vůbec nevěděl, jak to dopadne. Ono to totiž vždycky nějak dopadne. Jedině tak zjistím, jestli je to pro mě správná cesta, nebo mám raději hledat jinou.
Samozřejmě v tom hraje svoji roli i cestování a s tím spojené poznávání lidí z různých zapadlých koutů společnosti. Lidí, které běžně doma nemáme moc šanci potkat. Ať už jsou na vrcholu společnosti, pokud se bavíme o penězích a bohatství, nebo naopak vůbec nic nemají, a přesto jsou šťastní. Je to hrozně fajn zažít. Člověk si díky tomu uvědomí, že právě to bohatství není něco, na čem závisí jeho životní štěstí a spokojenost.
Jaká byla tvoje úplně první cesta?
První moje velká cesta byla do Skotska. Chvíli jsme tam s kamarádem hráli na ulicích a pak jsem se vydal objevovat Skotsko stopem. Dostal jsem se na nádherná místa, úplně jako z jiného světa. Třeba Orkneje. Člověk by ani neřekl, že něco takového v Evropě máme. Cestoval jsem skoro bez peněz a vůbec nic jsem nepotřeboval, což bylo krásný. Díky tomu jsem si uvědomil, že můžu cestovat mnohem víc.
Drsná krása Skotska z dronu ještě vynikneSkotská krajina z dronuMatoušovy záběry z dronu na cestě po SkotskuSmoo Cave ve skotské vesnici Durness
Nazýváš se profesionálním bezdomovcem. Co si pod tím máme představit?
Teď už bych to řekl v minulém čase, protože současná situace trochu urychlila usazování. Už delší dobu jsem věděl, že bych rád měl místo, kam se můžu vracet. Teď už tedy nejsem profesionální bezdomovec, jsem zabydlený v krásném bytě v Tišnově u Brna.
Těch 7 let na cestách jsem ale neměl místo, kde bych trvale bydlel. Většinu svých věcí jsem si dokázal zabalit do batohu a průměrně každé 2 měsíce jsem se někam přesouval. Když jsem byl v Česku, využíval jsem toho, že většina mých kamarádů jsou také cestovatelé. Když někam jeli, rád jsem za ně v jejich bytě platil nájem.
Bylo to krásně svobodný. Na jednu stranu mi teď chybí možnost se kdykoliv sebrat a někam odjet. Má to ale i své nevýhody – doma si to člověk přece jen může udělat takové, jaké chce, a mít tam věci a nábytek, které se do batohu nevejdou.
Co bys poradil začínajícímu cestovateli?
Nerad něco radím, protože každý si chce z cesty odvézt něco jiného. Snad bych řekl jen to, že pokud už cestovat, tak skutečně cestovat a být přítomen. Netrávit většinu času na telefonu posíláním zpráv a fotek kamarádům. Člověk se tak snadno ochudí o to, co se zrovna děje kolem. Z mé zkušenosti se to nejlepší vždy stane úplnou náhodou v momentě, kdy vůbec nevím, kam jdu, kde jsem a co se bude dít. Přijedu třeba do maličkého zapadlého městečka v horách a úplně náhodně v restauraci potkám naprosto skvělého člověka. Vezme mě mezi místní a ukáže mi místa, na která bych se normálně nepodíval. Kdybych v té restauraci seděl a koukal do telefonu, asi se nikdy nedáme do řeči. To je asi taková nejdůležitější rada. Být tady a teď. A to se netýká jenom cestování.
TIP
Matouš pro Travel Bibli vyzpodíval i našeho Alexe. Poslechněte si rozhovor, nebo se začtěte do dalších praktických návodů na cesty, jako je třeba volba ideálního foťáku.
Co tě dělá šťastným kromě tvých projektů a cestování?
Nejvíc mě dělají šťastným lidi kolem mě. Ať už je to má nastávající žena, kamarádi, rodina, nebo účastníciX-Challenge akcí. Krásný je, když mi třeba někdo napíše, že poslouchá Podcast Travel Bible a díky tomu někam vyrazil. To je věc, kvůli které to dělám a díky které cítím, že to má smysl. Jinak mě dělá šťastným tvoření čehokoliv. Ať už jsou to fotky, články, video, nebo třeba jídlo, které pro někoho uvařím.
Kromě toho všeho i fotíš a natáčíš dronem. Jaký dron máš?
Máme společného Travel Bible drona DJI Mavic Air první generace. Plánoval jsem si koupit DJI Mavic Air 2, ale jelikož teď nejde nikam cestovat, odložil jsem to a počkám, s čím novým DJI přijde. Uvidím, jak dlouho budu odolávat FPV :-)
Více o DJI Mavic Air a jeho 2. generaci
DJI Mavic Air je snadno přenosný dron od DJI navržený speciálně pro cestovatele. Jeho skládací design, nízká hmotnost, 4K rozlišení a další skvělé vlastnosti ho řadí mezi nejpopulárnější drony na trhu. Je vybavený bezpečnostními senzory a inteligentními režimy, díky kterým s ním můžete snadno létat i bez velkých technických znalostí. Na trhu najdete i několikanásobně výkonnější novou generaci dronu DJI Mavic Air 2, která se může pochlubit 34minutovým flight time, kvalitnějšími snímky a samozřejmě řadou nových pokročilých funkcí a inteligentních režimů. Podívejte se na srovnání dronu DJI Mavic Air a DJI Mavic Air 2.
Jak ses dron učil ovládat a co bys poradil ostatním?
Dron jsem se učil ovládat sám, přijde mi to celkem intuitivní. Než jsem šel lítat, tak jsem si samozřejmě zjistil základní pravidla a tipy, co dělat a co nikoliv. Při učení mi pak přijde hodně zásadní koukat na svoje videa – zjišťovat, co jste udělali správě a co ne. Pokud chce člověk udělat například plynulý oblet budovy, je potřeba trénink.
Drony jsou dneska hodně dostupné, spousta lidí si je kupuje jako hračku. Mnozí bohužel absolutně kašlou na základní pravidla a zdravý rozum. Vidím to nejen na cestách a hodně mě to mrzí. Bojím se, že právě kvůli takovým lidem se budou dál zpřísňovat pravidla létání, protože není jiný způsob, jak lidi donutit lítat bezpečně. Bohužel kvůli tomu pak odpadne spousta krásných možností záběrů nebo fotek pro člověka, který nad tím přemýšlí a poctivě dodržuje pravidla.
Kde všude jsi s dronem natáčel?
Na poslední velké cestě jsem byl v Keni, kam se s drony bohužel vůbec nesmí. Předtím jsem měl dron ve Skotsku. Když zrovna nefoukal šílený vítr, tak se mi tam létalo hodně dobře. Točil jsem s ním také v Portugalsku, kde se mi povedlo zachytit obří vlny po šílené bouřce v Atlantiku. Hodně jsem se o dron bál, ale dobře to dopadlo. Jsou z toho super záběry, jak obrovské vlny naráží na krásné portugalské útesy.
Matoušovy záběry z dronu v PortugalskuPortugalsko z výšky
Pořád říkám, že v Česku a okolních zemích je život jeden z nejlepších na světě a rozhodně bych neměnil. Nemáme tu žádná zemětřesení, hurikány, tornáda, sopky, nestřílí se tu na ulici. Když nepočítám covid, nejsou tu ani žádné strašné nemoci. Když člověk přiletí do rovníkových oblastí, tak si najednou uvědomí, že ty nemoci kolem něj jsou. Pravděpodobnost, že tam člověk dostane malárii, je celkem vysoká, a nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. U nás nic takového není. Máme úžasnou životní úroveň. A pitnou vodu, která nám teče přímo z kohoutku! Když pak otočím druhým kohoutkem, tak nám teče teplá voda. To je přece hustý! Třetina, možná polovina světa, tohle nemá.
Matouš fotí z dronu i doma v Čechách
Jediné místo, kde jsem se cítil možná ještě lépe, je Melbourne v Austrálii. Ale přesto bych tam asi bydlet nešel, má to i dost nevýhod. Třeba 44 stupňů ve stínu na Vánoce nebo vzdálenost 22 hodin letadlem z Prahy od rodiny a přátel.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.
Záchranný tým prohledává Baltské moře. Helikoptéra kroužila dvě hodiny a nic. DRON s novým senzorem EchoGuard našel ztroskotanou loď za dvanáct minut. Čtyři lidé přežili.
Tohle není sci-fi. Tohle je Kodaň, rok 2025, reálný test. A senzor, který to dokázal, stojí méně než slušný ojetý kombík.
Kontejner plný zboží. Žádná ranvej, žádný přístav, žádná silnice. Jen helium, elektrické motory a umělá inteligence. Zní to jako sci-fi z osmdesátek – jenže kanadská firma Win Global právě dokončila prototyp a první testovací let je naplánovaný na léto 2026.
Projekt se jmenuje DroneShip a my v DRONPRO ho sledujeme od chvíle, kdy se poprvé objevil na radaru. Protože tohle není další powerpointový sen o létajících taxících. Tady jde o reálný hybrid vzducholodi a těžkotonážního DRONu, který chce přepsat pravidla globální logistiky.
Rozbouřená hladina Pacifiku se zavřela a nastalo absolutní ticho. Žádná podpůrná loď na obzoru, žádné kabely, žádné dobíjení a naprostá tma. Kanadská společnost Cellula Robotics právě poslala svůj podvodní DRON Envoy na misi, která s úsměvem přepisuje inženýrské tabulky toho, co autonomní stroje reálně vydrží.