Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyJak používat akční a outdoorovou kameru? 2. díl: Akční záběry v zimě
Extremní podmínky
Jak používat akční a outdoorovou kameru? 2. díl: Akční záběry v zimě
8 minut čtení
Zkušení a zapálení uživatelé akčních kamer asi žádné zásadní rady,
jak pracovat se svým náčiním, nepotřebují, i když vždy je prostor ke
zlepšení. Naopak ti, kteří svět akčních a různých outdoorových kamer
postupně objevují, budou rádi za každý tip a každou radu. I proto jsme se
před delším časem věnovali základnímu
výběru akční kamery, abychom na něj mohli dnes navázat speciálním
zimním dílem.
Je vaše akční kamera připravena do skutečné akce?
Na začátek neuškodí připomenutí, že všechny akční kamery rozhodně nejsou stejné. Tedy jak z hlediska parametrů dostupného záznamu, kvality obrazu, stabilizace a dalších specifik, tak ani ve směru konstrukce a odolnosti. Přitom právě stavba kamery, její bytelnost, odolnost, případně utěsnění jsou prvky, které bychom měli mít na paměti, pokud máme v plánu pořídit působivé záběry z různých zimních aktivit a sportů. Tedy z lyžování, skialpů, snowboardingu, výletů na sněžnicích a bůhvíčeho ještě.
On by si jeden možná řekl, že když už nějakou „krabičku od mýdla s objektivem“ její výrobce označuje výrazem „akční kamera“, lze předpokládat, že bude tento produkt plně vybaven a na 100 % připraven pro akční nasazení bez zásadních limitů a omezení. U mnoha kousků to je sice pravda, a snad i naprostá samozřejmost, nemusí to ale platit vždy a všude.
Zima není léto! Odolnost je pro sportovní kamery zásadní
Proč nás vlastně tolik zajímá odolnost? Je to vcelku logické. V chladnější části roku (nejen) při zimních radovánkách lze předpokládat, že budete své akční záběry lovit hlavně venku. To samé samozřejmě platí i na jaře, v létě a na podzim. Jenže v zimě jsou podmínky pro akční filmaře v mnohém náročnější.
Jednak bychom mohli poukázat na kratší dny a méně světla, i když to je v tomto směru spíš vedlejší, podstatnější jsou klimatické podmínky. Tedy samozřejmě zima (chlad a mráz), ale také větší vlhkost, častější a výraznější přechody z tepla do zimy, a naopak. A všudypřítomný sníh!
Zkrátka a dobře, za slunného letního dne akční kameře nic zásadního nehrozí… Leda pád na kámen nebo přehřátí, možná zvýšená prašnost nebo voda v případě plavání a potápění. V zimě je ale potřeba hlídat svou techniku bedlivěji a více přemýšlet, kdy, kde a jak kameru uložím, upevním, kdy je rozumné ji zapnout a kdy nikoliv.
I takhle můžete chránit akční kameru
Akční kamery – Potvrdit si, jak moc jsou „akční“
Právě vzhledem k výkyvům teplot, vlhkému prostředí (a sněhu), ale třeba i s ohledem na opakované skokové teplotní přechody je vhodné o výběru a použití své akční kamery trochu přemýšlet. Na jednu stranu můžeme jmenovat příklady nezdolných matadorů jako je GoPro Hero nebo DJI Osmo Action 3, s nimiž není nutné zacházet vysloveně v rukavičkách. Naopak se ale budou hodit teplé rukavice!
Tyto ukázkové modely akčních kamer toho skutečně hodně vydrží. Měly by být dostatečně odolné, aby ustály nejeden pád, v zimě asi spíš měkčí do sněhové peřiny. Zároveň jsou tyto kousky dobře utěsněné, přesněji voděodolné/vodotěsné. Nebude proto vadit, když je budete používat za hustého sněžení, když se s takovou kamerou na helmě vyválíte v prašanu a v extrému ani když se při dobrodružné expedici propadnete skrz led do zamrzlého jezera (a pak se snad dostanete zase ven!!!).
Tyto a podobné odolné a vodotěsné akční kamery toho zkrátka vydrží víc než dost, proto je můžeme doporučit jako volbu č. 1, pokud plánujete akční videa ze zimních aktivit. Navíc zmíněné outdoorové kamery jako je GoPro nebo DJI Osmo mají mnohdy garantovanou funkčnost i za výrazně nízkých venkovních teplot.
DJI Action 3 až do -20 °C
Jako názorný příklad přidejme výňatek z popisu kamery DJI: „S akční kamerkou DJI Osmo Action 3 si užijete nepřetržitý záznam po dobu až 150 minut při teplotách až -20 °C (-4 °F).“
Méně odolné akční kamery = raději s obalem!
Určitě dobře víte, že ne vše, co se leskne, je zlato, že? Proto nelze brát za plně automatickou skutečnost, že bude každá outdoorová kamera sama o sobě dostatečně odolná, utěsněná, případně vodotěsná, přestože většina akčních kamer takovými vlastnostmi disponuje. Nicméně třeba modulární kamera DJI Action 2 je v tomto směru hodně specifická.
Její základní „kostička“ obsahující objektiv, kameru, kontrolní displej a vnitřní paměť je plně vodotěsná (do 10 m). To samé ale neplatí pro její rozšíření, tedy přídavné moduly, ať už se jedná o kousek s baterií a MicroSD slotem, nebo variantu s druhým displejem a prostorem pro paměťovou kartu. Tyto prvky vodotěsné rozhodně nejsou! Dokonce nemají ani zakrytý slot pro paměťovou kartu. Proto, pokud byste brali kameru DJI Action 2 ven s cílem pořídit záznam třeba z lyžování nebo skialpů, bude potřeba používat buď jen samotný kamerový blok, nebo si pořídit vodotěsné podvodní pouzdro.
Modulární design akční kamery DJI Action 2 skrývá pár nástrah – třeba rozdílnou voděodolnost jednotlivých modulů.
Stejné pravidlo a stejná poučka platí i pro jiné sportovní kamery, které nejsou utěsněné a voděodolné, případně vodotěsné. Nebo i starší kousky, u kterých si už zkrátka nejste jisti. Pokud nevíte, jak je na tom váš přístroj, pátrejte po těchto parametrech na stránkách výrobce. Respektive, pokud chcete mít jistotu, s nasazeným podvodním pouzdrem chybu určitě neuděláte.
Pro použití v zimní akci, nebo radši ne?
Na jistou míru vodotěsnosti se lze spolehnout u velkého množství sportovních kamer, třeba i u drobných kousků Insta360 Go 2 (vodotěsnost do 4 m). Dostatečně odolná a vodotěsná je ale i 360° kameraInsta 360 X3 (do 10 m), i to je dobré vědět. Naopak kamera, kterou bychom pro akční zimní natáčení příliš nedoporučili, je DJI Pocket 2, jejíž konstrukce ji předurčuje spíše pro pohodové vlogování než akční divočiny.
Požehnaná budiž tlačítka, aneb jak na ovládání akční kamery v zimě?
Moderní sportovní kamery dnešních dní oplývají výbavou a možnostmi, o jakých se jejich předchůdcům dob vcelku nedávno minulých ani nesnilo. Barevné dotykové displeje jsou dnes skoro samozřejmostí, fyzických tlačítek je proto výrazně méně. Jenže právě tento pokrok nemusí být výhodou vždy a za všech okolností.
V dobách, kdy si akční kamery vystačily s několika fyzickými tlačítky a pouze stavovým, případně jednoduchým náhledovým displejem, bylo ovládání za zhoršených povětrnostních podmínek mnohdy i snazší než dnes. Fyzická tlačítka se totiž dala snadno ovládat i v rukavicích. Jenže v dnešní době dotykové?! To už je někdy oříšek.
Ano, často stačí nastavit si dopředu požadované režimy a poté se spolehnout na základní ovládání – spouštět či ukončovat záznam, nebo přepínat několik základních režimů záznamu (modelově video, foto, timelapse). Horší je to v případě, když si chcete prohlédnout, co jste natočili, nebo když potřebujete změnit rozlišení, snímkovou frekvenci, úhel záběru apod. V takovém případě prostě musí rukavice dolů nebo je potřeba investovat do speciálních fotografických rukavic.
Sportovní kamery s hlasovým ovládáním
Aby bylo ovládání akční kamery za různých podmínek co nejsnazší, snaží se jejich tvůrci přijít s různými nápady a zlepšováky. Jedním z nich je rozhodně hlasové ovládání, které již není žádnou revoluční novinkou, přesto jej nenajdeme vždy a všude. Každopádně právě zimní provoz akční kamery přímo nahrává tomuto způsobu ovládání. Je určitě snazší vyslovit kontrolní příkaz (např. „GoPro, start recording“), než se pracně snažit nahmátnout spoušť.
Kam v zimě upevnit akční kameru? Atraktivní úhly pohledu
Možností, jak používat sportovní kameru v zimě je celá řada, stejně tak jako počet možností, jak kameru upevnit a kam ji přidělat. Základem může být tradiční nebo „neviditelná“ selfie tyč, kdy se protagonista a kameraman v jednom dívá přímo do objektivu. To je ale vlastně jen základní odrazový můstek. Dalších možností je až nepřeberné množství.
Sportovní kamera Insta 360 na selfie tyči
Akční kameru si můžete upevnit na helmu, třeba pomocí nalepovacích destiček nebo originálního příslušenství ke konkrétní helmě (často rozšířený je „packový“ GoPro úchyt). Pravdou ale je, že pohled z horní strany helmy je už dost překonaný, okoukaný. Akční záběry vypadají lépe, když se kamera upevní třeba kousek nad oči, případně na úroveň brady a tak podobně.
Sportovní kamera přímo na snowboardu
V zimě, v létě, na kole, při chůzi i lyžování oceníte také třeba hrudní úchyt s pružnými popruhy, díky němuž dostanete do záběru i svoje ruce. Už jen to dodá sportovním záběrům působivý a dramatický efekt, jelikož se propojí popředí a samotná scéna – krajina.
Specifické úchyty a neviditelné tyče
Tímto ale výčet různých úchytů a upevnění zdaleka nekončí. Existují různé čelenky, čelovky, úchyty na zápěstí, možnost upevnit kameru na hůlku, na samotný snowboard nebo lyže. Možností jsou zkrátka mraky. Existují třeba i řešení, kdy je kamera upevněna k pohyblivé konstrukci upevněné k helmě jezdce nebo lyžaře a při jeho pohybu se může různě otáčet.
Ještě trochu jinou vychytávkou jsou aktuálně dost oblíbené neviditelné selfie tyče. Jak taková věc funguje? Jde vlastně „pouze“ o chytrou softwarovou funkci, která tyč samotnou ze záběru jednoduše vymaže. Toto řešení se primárně objevuje u 360° kamer, kde by právě tyč nehezky překážela v záběru. U klasických akčních kamer tuto funkci hledat nemusíte (obvykle ji nenajdete). Záběr se dá ale většinou vyladit tak, aby selfie tyč byla jednoduše mimo úhel záznamu.
Pohyblivý úchyt akční kamery na lyžařskou helmu
Klasické zimní poučky (nejen) pro akční kamery
Zdá se, že jsme probrali vše důležité, co se týká práce s akční kamerou v zimě a při zimních radovánkách. Jako určitý bonus ale můžeme přidat pár klasických tipů a praktických rad, které se zdaleka netýkají jen outdoorových kamer, ale provozu elektroniky v zimě obecně.
Baterky v teple (na těle)
V první řadě je potřeba si uvědomit, že chladné zimní prostředí nedělá ani trochu dobře našim bateriím, přestože tvůrci akčních kamer mnohdy slibují pohodlný provoz i v teplotách hluboko pod nulou. Jasně, i v mrazu bude akční kamera fungovat, měla by, ale jak dlouho? S teplotou klesající pod bod mrazu totiž rapidně klesá okamžitá kapacita současných baterií, což je prostě holý fakt.
Zároveň ale existuje letitá poučka, starý, zdaleka nejen fotografický trik, která říká, že je ideální umístit baterie co nejblíže vlastnímu tělu, kde nebudou mít šanci tak rychle promrznout. Člověk by si měl sice zároveň dát pozor na vlhkost a pot, každopádně logika je jasná. Rezervní baterie v teple pod bundou vydrží v akci o poznání déle než ty pohozené někde v batohu.
TIP
Případně, pokud už dáváte baterie do batohu, zkuste najít místo co nejblíže zad, kde se, při vyšší intenzitě pohybu, drží více tepla. Přečtěte si více o péči o baterie pro drony.
Pozor na teplotní přechody!
Podobně jsou pro zimní měsíce specifické a záludné náhlé přechody zejména ze zimy do tepla. Návrat z výpravy nebo zastávka na oběd. Nejspíš už jste někdy slyšeli, že není dobrý nápad zapínat zmrzlou elektroniku, kterou jsme přenesli z venku do tepla! Hrozí totiž kondenzace vzdušné vlhkosti vně, ale hlavně uvnitř přístroje, kde se nachází citlivá elektronika – tištěné spoje, procesory atd. Vysrážené kapičky vody dokáží napáchat velké škody!
Ideálním postupem je zajistit citlivému elektronickému zařízení postupné ohřátí a až poté jej můžeme v klidu a bezpečně zapnout a znovu použít. Toto pravidlo přitom nemusí doslova platit pro dostatečně odolné, a hlavně důkladně utěsněné akční kamery, do nichž by se vzdušná vlhkost neměla tak snadno dostat. Ale i tak je lepší o tomto riziku vědět a dopředu na něj pamatovat.
Pro představu jeden praktický příklad: Vrátíte se z lyžařské výpravy a natěšeni na svoje akční snímky otevřete svou akční kameru, vyndáte z ní paměťovou kartu, nebo ji dokonce připojíte rovnou k počítači a začnete z ní sosat data. Právě to je přesně ten okamžik, kdy „prolomíte“ její těsnění a pustíte do jejích zmrzlých vnitřností nežádoucí vlhkost. Takže hlavně s rozumem.
Zima, světlo, filtry?
Jeden bonusový tip na závěr. Nejspíš si dokážete představit nebo vybavit situace, kdy jste na svahu, třeba vysoko v horách – slunce pálí, odráží se od bílé sněhové peřiny, až je ho tolik, že se bez náležitě silných slunečních brýlí nedá skoro existovat! Přílišné množství světla nedělá dobře ani snímací soustavě akční kamery a není přínosné ani pro kvalitu a vzhled záznamu. Co s tím udělat? Jednoduše sáhneme pro „sluneční brýle“ určené pro naši sportovní kameru!
ND filtr na akční kameru GoPro
Skutečné sluneční brýle samozřejmě před objektiv lepit nebudeme, ale použijeme jejich ekvivalent, kterým jsou ND filtry. Případně můžete použít i polarizační filtr, nebo jejich kombinaci. ND a dalších filtrů pro akční kamery je na trhu velké množství, stačí jen najít vhodnou sadu pro vaši akční kameru. Pokud vás toto téma zajímá více, mrkněte na článek ND filtry a další filtry pro dron, který můžete vztáhnout i na sportovní kamery.
ND filtry na akční kameru DJI Osmo Action 3
Kam příště s tématem akčních kamer?
Druhý díl povídání o akčních kamerách není rozhodně posledním z naší technické „mini-série“ rad, tipů a triků. V plánu máme i další témata, třeba obdobné povídání o letním využití akčních kamer, o focení a filmování pod vodou, ale třeba i jeden díl, kdy si povíme, jaké nastavení filmového záznamu se hodí pro vlogování, jaké pro snímky krajiny, akční záběry a podobně. Stay tuned a koukněte i na náš starší článek o tom, na co si dát pozor při létání s drony v zimě.
Šest až osm hodin. Tak dlouho potřebuje špičkový terestrický laserový skener na to, aby obešel celý lom a změřil objem zásob. DRON to samé zvládl za hodinu i s přípravou – a výsledek se lišil tak málo, že nad tím i samotní inženýři kroutili hlavou.
Tohle není sci-fi. Je to reálná case study švýcarské geodetické firmy Lerch Weber, která vzala mapovací DRON WingtraRAY a postavila ho proti Trimble SX10 – pozemnímu skeneru, který se v geodézii bere skoro jako svatý grál přesnosti.
DRON visí ve vzduchu čtyři hodiny. Pak pět. Pak šest. Baterie? Žádná. Jen kabel.
To není science fiction – to je to, co Rosefinch Technology předvedl na Shenzhen UAV Expo 2026 v květnu. A my si myslíme, že tohle je jeden z technologických konceptů, o kterém se v průmyslu mluví mnohem méně, než by si zasloužil.
Výrobci dnes na autonomní stroje věší LiDARy, hromady kamer a výkonné procesory. Výzkumníci z nizozemské univerzity TU Delft na to šli z úplně opačného konce. Vzali princip, kterým se řídí obyčejná včela medonosná, a dokázali, že k bezpečnému návratu nepotřebuješ GPS ani terabajty mapových podkladů. Vystačíš si s pamětí o velikosti průměrného e-mailového podpisu.
Tým z laboratoře MAVLab publikoval v prestižním časopise Nature výsledky svého systému Bee-Nav. A pro zbytek robotického průmyslu je to docela nepříjemná zpráva. Ukazuje se totiž, že k precizní autonomii nepotřebuješ těžkou senzorovou výbavu. Potřebuješ jen chytřejší nápad, co si má stroj pamatovat a co může rovnou zahodit.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.