Jak fungují senzory na dronech DJI a jak se podle dat, co odesílají, chová
samotný dron? Na to se zaměřil Roman v posledním díle seriálu
o dronech DJI.
Spodní senzory na DJI dronech
Spodní senzory pomáhají dronu udržet svoji horizontální i vertikální polohu v malé výšce a chrání jej od tvrdého přistání nebo přistání na nerovném podkladu. Fungují za dostatečného světla do výšky 5 –10 metrů (v závislosti na typu dronu). Za určitých podmínek však nemusejí fungovat spolehlivě, nebo dokonce zapříčiní neočekávané chování dronu. Jedním typickým případem je třeba let nad vodou.
Let nad vodou s dronem DJI
Celkově je rozumné se letu těsně nad vodní hladinou vyhnout. Odrazivost vody totiž může zmást spodní infračervené senzory, které tak mohou zareagovat neočekávaně a například přimět dron k automatickému sestupu. Pokud jste přesto nuceni takto letět, vždy mějte s dronem perfektní vizuální kontakt a mějte na vědomí, že dron může při letu mírně vertikálně kolísat. Řešením může být vypnutí funkce Landing protection v nastavení aplikace. Poté je let nad vodou o něco bezpečnější, avšak ke kolísání výšky může dojít i tak.
Na druhou stranu, let v bezpečné výšce nad vodní hladinou není z hlediska letu samotného o nic nebezpečnější, než let nad pevnou zemí. Když dodržíte od hladiny odstup a poletíte výše, než přebírají kontrolu spodní senzory (cca nad 10 metrů), nehrozí dronu zpravidla žádné větší riziko. Jediné riziko spočívá v tom, že pokud vám dojde baterie nad zemí, dron automaticky přistane, vy si pro něj dojdete a vesměs nic se nestane. Stejně se však dron zachová i v situaci, kdy se nachází nad vodní hladinou – avšak s tím problémem, že plavat neumí. V případě nouzového přistání buď zůstane viset nad hladinou, pokud detekuje nevhodný povrch pro přistání (později stejně do vody spadne, jakmile se zcela vybije baterie, pokud nezasáhne pilot), nebo zkrátka dosedne rovnou.
Před letem nad vodou se tedy ujistěte, že zbývající nabití baterie dronu je dostatečné pro návrat nad pevnou zem.
Let v mlze s dronem DJI
Na úvod je nutno podotknout, že létání v mlze nebo nízké oblačnosti je samo o sobě v rozporu s pravidly pro létání s dronem. Let v mlze nebo mracích s sebou však nese i jiná rizika, jako je vlhkost, nulová přímá viditelnost na dron nebo selhání spodních senzorů.
Spodní senzory většiny dronů fungují na principu IR vysílače a přijímače, přičemž mlhu nedokáží rozlišit od pevné překážky. To má za následek, že ačkoliv dron se fyzicky nachází třeba 150 metrů nad zemí, kvůli mlze přeberou měření výšky spodní senzory, usoudí, že dron je několik centimetrů nad povrchem, a proto zahájí místo sestupu přistání.
Neznamená to, že se vypnou motory, nicméně dron bude sestupovat velice pomalu (cca 1–1,5 km/h), jako když dosedá na zem. To nemusí znamenat nutně problém, avšak pokud se nacházíte třeba zmíněných 150 metrů nad zemí a zbývá 40 % baterie, dron zcela jistě nestihne touto rychlostí klesnout bezpečně až na zem, než se vybije baterie, a tudíž nevyhnutelně následuje pád. Řešením je tuto funkci vypnout, senzory budou mlhu ignorovat a dovolí dronu sestup běžnou rychlostí.
Senzory detekce překážek u dronů DJI
Ikona v horní liště okna aplikace DJI GO signalizuje stav předních/zadních/bočních senzorů detekce překážek. Jsou-li senzory zapnuty a aktivní, ikona je vybarvena bíle nebo zeleně. Jsou-li neaktivní, vybarví se červeně a zobrazí se i okénko s upozorněním.
Senzory jsou optické, a pokud létáte ve špatných světelných podmínkách, automaticky se vypnou.
Senzory rovněž nejsou neomylné. Jsou schopny detekovat dostatečně velké a kontrastní překážky, avšak malé nebo špatně viditelné překážky, jako jsou dráty elektrického vedení nebo tenké větve bez listí, mohou snadno přehlédnout. Problém s rozpoznáním překážky může nastat i tehdy, kdy na ni dopadá slunce pod nevhodným úhlem nebo se od ní přímo do senzorů odráží (často se tak děje při létání v zasněžené krajině). Vždy proto platí, že je nejvhodnější se při letu spoléhat na vlastní oči.
👋✈ #LetuZdar
Roman
