Nacházíte se zde:
DronZónaNovinkyNejlepší FPV brýle? Porovnání DJI Goggles 2, DJI Goggles V2 a DJI Integra
Vychytávky na drony
Nejlepší FPV brýle? Porovnání DJI Goggles 2, DJI Goggles V2 a DJI Integra
5 minut čtení
Pokud patříte mezi milovníky FPV létání a létáte přitom s drony DJI FPV a DJI Avata, nebo chcete využít
možnost naskočit do FPV světa s modely DJI Mini 3 Pro, případně
s fešáky z rodiny DJI Mavic
3, pak jste nejspíš někdy stáli před otázkou, které FPV brýle od DJI
jsou pro vás ty pravé?
Stojí za to připlatit si za aktuální top model DJI Goggles 2? Nestačily by „historické okuláry“ DJI Goggles V2? Případně nebude nejlepší cestou nejnovější a cenově vcelku příjemně zasazený model DJI Goggles Integra? Na všechny tyto otázky bychom vám dnes rádi, na zlatém podnose, naservírovali odpovědi, nebo minimálně informace a znalosti, abyste si mohli sami poučeně odpovědět.
Kompatibilita FPV brýlí s drony DJI
Donedávna platilo, že pouze brýle DJI Goggles V2 byly kompatibilní a propojitelné jak s drony DJI Avata, tak i se starším kousky DJI FPV, zároveň i s montážními sety DJI O3 Unit a DJI FPV Unit. Tak to alespoň naznačuje naše grafika. Jenže člověk míní a DJI sakra rychle pravidla hry mění! Proto dnes můžete použít i brýle DJI Goggles 2 a DJI Goggles Integra se všemi těmito letouny a udělátky, včetně dnes již vlastně historického modelu DJI FPV.
Všechny jmenované brýle by zároveň měly být kompatibilní s drony DJI Mini 3 Pro a DJI Mavic 3. Novinka DJI Mini 4 Pro, nebo také Air 3, ale bohužel „frčí“ na jiné komunikační platformě (O4 – OcuSync 4.0), proto je s FPV brýlemi a ovladači Motion Controller, bohužel, nepropojíte.
Aktualizace
Od prosince 2023 podporují propojení s FPV Goggles 2 / Integra i drony DJI Mini 4 Pro a DJI Air 3.
Výdrž baterie a hmotnost FPV brýlí
Co se týká výdrže baterie, zde žádné velké rozdíly nenajdete, jelikož všechny 3 kousky vydrží na jedno nabití zhruba 2 hodiny provozu. Podstatný rozdíl je ale v umístění a konstrukci baterie, kdy pouze u verze DJI Goggles Integra najdete baterku šikovně umístěnou vzadu na pásku, navíc hezky polstrovanou. Naopak v případě brýlí DJI Goggles V2 a Goggles 2 budete nuceni „zápasit“ s kabelem a s akumulátorem posazeným někde v kapse. Ale i s tím se dá nakonec žít.
TIP
Dobrou zprávou je, že k brýlím DJI Goggles V2 i DJI Goggles 2 lze dokoupit samostatný držák baterie, která se pak umístí přímo na pásek brýlí – viz příslušenství k FPV dronům.
Zajímavé je to s hmotností, která je na jedné straně odlišná, ale ve výsledku zase ne tak moc. DJI Integra totiž váží okolo 420 g včetně baterie. Podobně jsou na tom brýle DJI Goggles V2 (410 g), u nichž je potřeba připočíst ještě externí baterii. Nejlehčí v tomto srovnání jednoznačně vychází brýle DJI Goggles 2, které se můžou pochlubit údajem 290 g. Ale to je opět údaj bez baterie. Celková hmotnost Goggles 2 a DJI Integra tak vychází vlastně dost podobně.
Pocitově na hlavě jsou nejtěžší staré brýle Goggles V2. Zároveň jsou největší, díky čemuž mnoha lidem skutečně dobře sedí na obličeji, lépe než moderní varianty. Ideální by bylo všechny 3 modely vyzkoušet a porovnat, pokud bude zrovna toto pro vás klíčové kritérium výběru.
Dosah a kvalita signálu FPV brýlí DJI
V americké specifikaci (FCC) by všechny porovnávané brýle měly dosah okolo 10 km, v EU jsme limitování dosahem zhruba 2 km. Mezi naší a „jejich“ stranou oceánu se liší komunikační frekvence a maximální povolená síla signálu, proto ten skokový rozdíl. Odlišnosti u brýlí tak můžeme najít především v jejich konstrukci, usazení antén atd. Konkrétně u Goggles V2 se jednotlivé antény na brýle šroubují u Goggles 2 a Integra jsou šikovně sklápěcí. Použitelné jsou samozřejmě, opět, obě řešení.
Rozlišení displeje a pozorovací úhel (FOV) FPV brýlí
Další věc, která by vás mohla zajímat, je rozlišení displeje jednotlivých brýlí a také jejich FOV úhel. Tedy anglicky „Field of View“, česky pozorovací úhel, či šířka zobrazení. Králem této disciplíny je jednoznačně nejstarší model Goggles V2 s nastavitelným zorným polem v rozsahu 30–54°. Druhé místo v tomto pomyslném žebříčku náleží brýlím Goggles 2 (51°), nejslabší jsou Integry se zorným polem jen 44°.
Naopak v kvalitě přenosu samotného videa (digitálního obrazu) jsou na tom svým způsobem lépe moderní kousky Goggles 2 a Integra, které zvládnou přenos ve Full HD při 100 fps. Při slabším signálu (nižší latenci), prostě když je dron dál, zůstává sice rozlišení na úrovni Full HD, klesá ale snímková frekvence – na 60 fps.
U DJI Goggles V2 je rozlišení přenášeného videa definováno hodnotou 1440x810 px při 120 fps, což je vlastně super. Při horším signálu (nižší latenci) ale i zde spadneme na frekvenci cca 60 fps.
Dále doplňme, že u brýlí DJI Integra a Goggles 2 najdeme modernější MicroOLED displej, u V2 je „historický“ LCD displej. Obraz z moderních brýlí (Goggles 2 a Integra) je proto celkově lepší, barevnější, příjemnější.
AKTUALIZOVÁNO: Dnes už jsou všechny zmíněné FPV brýle kompatibilní s DJI FPV
Technické rozdíly a skryté funkce DJI FPV brýlí
Po stránce různých praktických vychytávek jsou na tom nejlépe nejdražší brýle DJI Goggles 2, které nabízí plynulé nastavení dioptrické korekce pro každé oko (-8 až 2 dioptrie) nebo také možnost posuvu obou čoček do stran (nastavitelná rozteč očí).
V případě brýlí DJI Integra je toto nastavení poněkud omezené, jelikož na brýlích samotných najdete jen posun čoček do stran (rozteč). Dioptrická korekce se řeší přes samostatně vkládané optické redukce. Celý proces přizpůsobení je proto zdlouhavější, ale je také funkční. V tomto případě ale můžete slušně narazit, pokud budete chtít své brýle půjčit někomu, kdo má oči „poskládané“ poněkud jinak.
Nejslabší a nejméně přizpůsobivé jsou v tomto směru brýle Goggles V2, kde je možnost pouze hýbat s čočkami do stran. Dioptrická korekce žádné specifické řešení přímo od DJI snad ani nemá. Bohužel…
TIP
Do všech zmíněných brýlí lze vložit MicroSD kartu a přímo nahrávat obraz přenášený před vaše oči. Třeba jako zálohu, kdyby se něco stalo s dronem, tzv. screen recording.
Ovládání FPV brýlí DJI
Svou vlastní cestou jdou v kritériu ovládání brýle DJI Goggles 2, které využívají specifické dotykové ovládání ve formě malého touchpadu na pravém boku. Naopak u variant DJI Integra nebo Goggles V2 najdete na podobném místě malý mechanický joystick. Po pravdě řečeno, najde se celá řada lidí, kterým více sedí právě jednoduší varianta s joystickem než drobná dotyková plocha u Goggles 2. Respektive i toto řešení je fajn, ale není to věc, která by vás nutně musela přesvědčit o nákupu nejdražší varianty Goggles 2.
Kdy a které FPV brýle tedy vybrat?
Zejména pokud máte některý z novějších dronů (Avata, Mini 3 Pro, Mavic 3), pak dává rozhodně smysl pořídit si jedny z novějších brýlí – DJI Goggles 2 nebo DJI Integra. Kdy ty a kdy ony? Rozdíl je nejen v ceně, ale také v určitých užitných vlastnostech a parametrech, jak již několikrát zaznělo. Pokud chcete ušetřit, líbí se vám integrace baterie od čelenky a nevadí menší pozorovací úhel, pak není důvod proč si nekoupit brýle DJI Integra. Tedy za situace, že si jednou nastavíte dioptrickou korekci a víc na toto nastavení nesaháte!
V opačném případě, zejména pokud si má jedny brýle s jistou pravidelností střídat více pilotů, se rozhodně zaměřte na variantu Goggles 2. Tato skla navíc nabídnou lepší pozorovací úhel, super snadné nastavení čoček, příjemné dotykové ovládání a další už zmíněné vychytávky.
Vysloveně špatnou volbou není ani starší model DJI Goggles V2. Ten totiž nabídne parádně široké pozorovací pole, díky svému rozměru skutečně dobře sedí (i na větších hlavách a rozměrnějších obličejích) a tedy netlačí do nosu, jak si občas piloti stěžují u novějších kousků od DJI. Starší „Vé-dvojky“ jsou zkrátka o něco větší, je s nimi více práce při šroubování antének, ale i to dokáží vynahradit jinými specifiky a přednostmi.
Jaký je náš závěr?
Tolik naše stručné, i když poměrně důsledné, srovnání všech aktuálně prodávaných, či aktuálně se na trhu vyskytujících FPV brýlí od DJI. Každý ze 3 představených modelů má svá pro i proti, žádný není naprosto dokonalý, ale takový je jednoduše život. V každém případě, pokud alespoň trochu tušíte, máte alespoň základní zkušenosti s FPV létáním, tak vás snad naše rady a postřehy dokáží vhodným způsobem nasměrovat k variantě, která co nejlépe naplní vaše potřeby, a přitom nezruinuje vaši kapsu.
Šest až osm hodin. Tak dlouho potřebuje špičkový terestrický laserový skener na to, aby obešel celý lom a změřil objem zásob. DRON to samé zvládl za hodinu i s přípravou – a výsledek se lišil tak málo, že nad tím i samotní inženýři kroutili hlavou.
Tohle není sci-fi. Je to reálná case study švýcarské geodetické firmy Lerch Weber, která vzala mapovací DRON WingtraRAY a postavila ho proti Trimble SX10 – pozemnímu skeneru, který se v geodézii bere skoro jako svatý grál přesnosti.
DRON visí ve vzduchu čtyři hodiny. Pak pět. Pak šest. Baterie? Žádná. Jen kabel.
To není science fiction – to je to, co Rosefinch Technology předvedl na Shenzhen UAV Expo 2026 v květnu. A my si myslíme, že tohle je jeden z technologických konceptů, o kterém se v průmyslu mluví mnohem méně, než by si zasloužil.
Výrobci dnes na autonomní stroje věší LiDARy, hromady kamer a výkonné procesory. Výzkumníci z nizozemské univerzity TU Delft na to šli z úplně opačného konce. Vzali princip, kterým se řídí obyčejná včela medonosná, a dokázali, že k bezpečnému návratu nepotřebuješ GPS ani terabajty mapových podkladů. Vystačíš si s pamětí o velikosti průměrného e-mailového podpisu.
Tým z laboratoře MAVLab publikoval v prestižním časopise Nature výsledky svého systému Bee-Nav. A pro zbytek robotického průmyslu je to docela nepříjemná zpráva. Ukazuje se totiž, že k precizní autonomii nepotřebuješ těžkou senzorovou výbavu. Potřebuješ jen chytřejší nápad, co si má stroj pamatovat a co může rovnou zahodit.
Většina online tržišť pro piloty končí přesně tam, kde začíná skutečná průmyslová geofyzika. Najít někoho s běžným strojem na nafocení střechy nebo inspekci okapů je dnes otázka pěti minut. Ale zkus poptat operátora s půlmetrovým radarem pro průnik pod povrch země. Zjistíš, že trh zeje naprostou prázdnotou. Přesně do této propasti nyní skáče SPH Engineering se svým novým globálním tržištěm.
Optické senzory a LiDARy narazí na své limity přesně v momentě, kdy je záchranáři potřebují nejvíc. Požár, hustá mlha, zřícená budova plná zvířeného prachu. Můžeš mít na palubě tu nejvymazlenější optiku na trhu, ale jakmile zmizí viditelnost, letíš naslepo. Tým inženýrů z Worcester Polytechnic Institute (WPI) se na tenhle fyzikální problém podíval z úplně jiného úhlu. Místo nekonečného ladění nočního vidění naučili DRON poslouchat okolní prostor.
Běžný přístup k autonomii znamená přidávat další kamery a doufat, že to algoritmus nějak poskládá. WPI na to šli přes biologii a echolokaci. Výsledkem je patnácticentimetrový prototyp kvadrokoptéry, který ignoruje světlo a orientuje se čistě pomocí zvuku.
Zásahy do počasí už dávno nejsou doménou pochybných experimentů nebo riskantních letů s lidskou posádkou. Dnes na to stačí jeden pořádně naštvaný bezpilotní letoun. JOUAV CW-80E je obří VTOL křídlo, které má jedinou misi: donutit mraky pršet, sněžit, nebo je naopak rozehnat dřív, než krupobití zničí úrodu.
Technologie modifikace počasí, známá jako cloud seeding, historicky stála na pilotech, kteří museli vletět přímo do bouřkových mraků. Znamenalo to extrémní turbulence, brutální námrazu a neustálé riziko. Dnes se tahle špinavá práce přesouvá na stroje, které nepotřebují kyslíkové masky ani pud sebezáchovy.
Zásilka už nečeká tiše za dveřmi. Spadne ti na trávník z výšky tří metrů, zatímco nad ní visí osmatřicetikilové monstrum. Amazon se přestal tvářit, že doručování DRONy je jen futuristický experiment pro pár vyvolených nadšenců. Z opatrné testovací fáze se stala chladně kalkulovaná expanze, která právě teď drtí jedno americké město za druhým.
V Nampě ve státě Idaho se právě teď hraje o další logistický uzel. Amazon tam na parkovišti svého stávajícího skladu ukrajuje prostor pro zbrusu nové letecké depo. Žádné zdlouhavé stavění na zelené louce. Vezmou kus asfaltu o rozloze 21 000 čtverečních stop, postaví startovací plochy, provozní budovu, masivní nabíjecí stanice a připraví flotilu patnácti strojů. Výměnou za to obětují „jen“ 114 běžných parkovacích míst.
Nacpat špičkové noční vidění na kompaktní DRON znamenalo donedávna vybírat mezi těžkým monstrem, které ti nekompromisně seřízne letový čas, a levnou mazaninou, na které nepoznáš psa od pařezu. Leonardo DRS tenhle technologický kompromis právě rozštípl. Na floridské výstavě SOF Week 2026 vytáhli z rukávu nový OEM modul Tenum 640 Orbit. A ať už tě zajímá průmyslové létání, inspekce infrastruktury nebo záchranné operace, tohle je přesně ten typ hardwaru, který posouvá limity malých platforem.
Klasické radarové letouny s obřím talířem na zádech mají možná odzvoněno. Společnosti General Atomics a Saab právě úspěšně otestovaly systém včasného varování na bezpilotní platformě a ukázaly světu, jak vypadá budoucnost vzdušného dohledu. Tento krok mění zavedená pravidla hry pro ochranu vzdušného prostoru.
Když potřebuješ hlídat obrovské území, narazíš na limity lidské posádky. Piloti a operátoři potřebují spát, letadlo musí tankovat a provozní náklady letounů typu AWACS létají v astronomických výšinách. Přesně tento problém teď řeší integrace pokročilého radaru na ověřený vojenský DRON.
Zapomeň na doby, kdy se průmyslové motory pájely na koleně a kabely se izolovaly páskou. Hobbywing na istanbulském veletrhu SAHA Expo 2026 jasně ukázal, že budoucnost těžkých letů leží v masivních integrovaných modulech. Technika, kterou známe spíš z výkonných elektromobilů, se právě stěhuje do oblak.